Námluvy Garastase se Šiškauskasem skončily bezvýsledně: hráč Litvu reprezentovat nebude

Vladas Garastas to zkusil. Šel do toho s tím, že nemá co ztratit. Hrál na národní a vlasteneckou strunu. Litevská reprezentace je oslabená a s jedním zkušeným univerzálem navíc by byla jistě silnější. Ramunas Šiškauskas ale vzkázal: "Moje ne je definitivní."

V době, kdy se v basketbalem poblázněné pobaltské zemi uskuteční mistrovství Evropy, mu bude třiatřicet let. Nejlepší věk na to, pokusit se ještě dosáhnout nějakého pronikavého úspěchu. On ale kroutí hlavou, že své rozhodnutí nezmění.

"Slyšel jsem, že prezident federace Vladas Garastas mě vyzval k návratu. Znovu ale opakuju, že to neudělám," uvedl hráč CSKA Moskva, jenž reprezentoval naposledy v roce 2008.

Podle těchto slov je zřejmé, že bývalý vynikajícíc kouč a uvažovaná posila současného výběru se osobně nesetkali. "Já jsem na to dotazován neustále," usmál se Šiškauskas, že téma pro něj není nové a že kouče předešli jiní. "To téma se objeví tak dvakrát do roka," dodal.

Není divu, že se objevilo znovu, když je ještě čas. Končí klubové soutěže a národní týmy se začnou připravovat na turnaj, který se ve městech Alytus, Kaunas, Klajpeda, Panevežys, Šiauliai a Vilnius uskuteční od 31. srpna do 18. září.

A zdá se, že celek pořadatelské země nebude kompletní. Na začátku roku prodělal operaci kolena Linas Kleiza a nad jeho startem i formou visí velký otazník. Zdravotní problémy má také Jonas Mačiulis.

Trenér Kestutis Kemzura se nachází ve fázi přemýšlení, koho pozvat na přípravné kempy a jak vystavět tým. Aktivitu mocného prezidenta přivítal, ale nedočká se.

Garastas Šiškauskasovo odmítnutí rád komentoval: "Když nepřijede, tak nepřijede. Národní tým se dostal do potíží a potřebuje pomoc. Jestliže jsme ho o ni požádali, znamená to, že právě on by nám pomohl."

Šéf basketbalu v zemi tedy přijal fakt, že nebude mít mistra Evropy z roku 2003 a bronzového medailistu z olympiády v Aténách 2000 k dispozici. Evidentně se ale vnitřně nesmířil s tím, že dostal košem.

"Srovnal bych to s rokem 1918, kdy lidé zvedali hlavy při budování litevské nezávislosti. Bylo to mnohem horší než teď. Teď stačí pohovořit si s trenérem o závazcích a úkolech. Myslím, že to není těžké. Jestli on se na to dívá jinak, pak k tomu nemám co dodat," pokračoval Garastas.

Ale nepřestal a dodal spoustu věcí. Například připomněl rok 1939, kdy Litva také hostila kontinentální turnaj a vyhrála ho. Do tehdejšího týmu povolali několik litevských emigrantů z USA: "Teď nepotřebujeme nikoho povolávat z Ameriky. Je to mnohem jednodušší, stačilo by, kdyby kdosi přijel z Moskvy..."

Jenže Šiškauskas dokáže své zamítavé stanovisko také podepřít určitými argumenty. "Když jsem zahrál špatně, litevští fanoušci se cítili špatně. Když jsem skončil, bylo to špatné, a když se nechci vrátit, je to také špatné. Nemohu se zavděčit všem. Nebudu se o nic pokoušet, protože ať by se stalo cokoli, byla by to moje vina."

Stokilový muž, použitelný na rozehrávce, na křídle, vynikající v obraně, se s reprezentací rozloučil po olympiádě v Pekingu. A zdá se, že to tak zůstane.