MVP BBL Delaney: V Německu jedou všechno podle tabulek. Já ale patřím do top 5 Evropy a mám rodinu

EXKLUZIVNÍ ZPOVĚĎ SUPERSTAR I VICEPREZIDENTA KUBÁNĚ   V minulé sezoně byl jednou z mála skutečných hvězd německé BBL. A i když vzmáhající se Bayern dovedl jako MVP ligy k prvnímu titulu po 59 letech a se 14 body byl i jeho střeleckým lídrem v Eurolize, po jediném roce v Bavorsku "vzal kramle" a nabral směr Krasnodar. Opustil tak svět plných arén, Euroligu i metropoli, kde každý mluví anglicky, aby místo toho vzal jen Eurocup a město na ruské periferii, kde jazykem Shakespearovým nevládne téměř nikdo. Proč to jeden z aktuálně nejlepších point guardů evropských palubovek udělal? O tom už bude Malcolm Delaney, 191 vysoký mistr Francie, Ukrajiny i Německa, hovořit v následující zpovědi pro Basketmag.

Po pravdě je třeba říct, že už na úvod ho nadzdvihla poznámka o dokonalé planetě německého sportu. "Není to vůbec dokonalé, jen to tak zvenku vypadá," podotýká svým věcným a úsporným stylem 25letý rozehrávač.

"V Německu všechno berou podle tabulek. Platy jsou tam "zamrzlé" a kluby nepůjdou výš, ať by se jednalo o jakéhokoli hráče - o mě nebo někoho z NBA. Mně třeba v Bayernu v létě řekli, že prostě nemůžou jít přes to, co mají. Jenže mně to jednoduše nestačilo. Pod cenu bych šel jedině v případě, že bych dostal nabídku z NBA. Tam jsem ale nakonec neodešel," popisuje Malcolm, co bylo po vynikající minulé sezoně jeho prioritou.

Možná, že i jako rodák z Baltimoru, tedy z města s téměř nejvyšší mírou násilí a kriminality v USA, si je vědom, že nejen basketbalová kariéra, ale hlavně život jako takový může skončit jakýkoli den. A on jako ten obdařenější z rodiny má o něco větší zodpovědnost se v tom nejproduktivnějším sportovním věku o své nejbližší co nejlépe postarat.



"Jde o to, že jsem v celé Evropě považovaný za jednoho z pěti nejlepších rozehrávačů. A jako takový bych chtěl být i honorovaný. Basketbal samozřejmě není jen o penězích, ale taky nemůžu hrát pro někoho, kdo si mě necení tolik jako třeba teď Krasnodar. Tam vědí, čeho jsem schopen, a jsou ochotní do mě investovat na nejbližší dva roky příslušné peníze."

"V situaci, kdy musím živit rodinu, a zůstal jsem (jen) v Evropě, musím mít pocit, že vydělávám tolik, kolik je moje skutečná cena. Kubáň se mi navíc hodně zamlouvá. Je to velmi profesionální klub, jsou tu další hráči, se kterými se mi dobře hraje, a navíc ve VTB lize, která je lepší soutěží než bundesliga, můžu hrát proti klukům, co už byli v NBA," doplňuje Delaney další prvek, který mu v Německu, kde větší zámořské hvězdy absentují, chyběl. "Po stránce fanoušků to ve VTB lize jistě není takové jako v Německu, přesto odejít do Kubáně pro mě bylo snadným rozhodnutím."

Jak je vidět, ani mocný a i letos euroligový Bayern, disponující v uplynulé sezoně přiznaným rozpočtem 11 milionů eur, z čehož necelých šest padlo na hráčské a trenérské platy, Delaneyho požadavky nemohl naplnit.

"Každý ví, že v Německu se neplatí velké gáže. Bayernu se podaří hráče nalákat na to, že je to právě Bayern, ale ne na to, že by je tak dobře zaplatil. Ano, jde o výborný klub, postarají se o hráče i o vše, co potřebují, ale já se zase musím postarat o rodinu a myslet dlouhodobě. Nemůžu delší dobu hrát za míň, než kolik si zasloužím," vysvětluje Malcolm.

Toho rozhodně neohromil ani lesk jedné z top fotbalových organizací Evropy. "Jasně, tohle je bezva, ale pro mě osobně to zase taková pecka není. Fotbal s basketem v Bayernu nemají vůbec nic společného, což ale většina lidí nechápe. Nemáme ty samé sponzory, jiná je i platová škála a celkově jde o dva různé světy. Pro mě nebylo vůbec důležité, že patřím k tak velkému fotbalovému klubu, protože díky tomu jsme nevyhrávali. Značka Bayern pro mě prostě neznamená tolik," zní příkrý Delaneyho soud na startu jeho čtvrté eurosezony.

A co přesun z místa, kde jistě mnozí anglicky uměli, do angličtinou téměř neposkvrněného třičtvrtěmilionového Krasnodaru, nacházejícího se téměř na poběží Černého moře?



"Je fakt, že v Mnichově mluvil anglicky každý, ale ani v Krasnodaru s tím nemám velké problémy. Ještě jsem tam nestrávil moc času, ale bydlím v parádním místě, kde anglicky mluví všichni, v klubu je to taky v pohodě a máme i řadu restaurací a míst, kde se dá dobře najíst nebo nakoupit. Je ovšem pravda, že Mnichov mě po stránce snadnosti dorozumívání dost zkazil," uzná rozehrávač.

Kubáň - i díky štědrému rozpočtu v řádu 20 milionu eur - hodlá letos vyzvat na souboj i CSKA, který vyhrál čtyři z pěti ročníků VTB ligy, nepočítáme-li první testovací rok.

"CSKA dosud ligu ovládal, my ale máme dobré posily, další kvalitní hráči v týmu zůstali a je tady opravdu nabitá sestava. Já jsem zatím v Evropě vyhrát titul každý rok a i do Krasnodaru jsem přišel, abychom se s CSKA o trofej poprali. Můžeme je porazit," vyhlásil Delaney.

Ten už se zároveň těší na to, co ho v novém týmu čeká za výzvy na poli marketingu a zábavy, kde Lokomotiv čím dál víc šlape do pedálů.

"V Krasnodaru jsem zatím strávil jen pár dní a udělal pouze video pro charitu ALS bucket challenge, ale už jsem si prohlédl, co všechno se v klubu vymýšlí, a chci se na tom podílet," nebrání se novým úkolům rozehrávač, který zajímavě odpověděl i na srovnání počinů svého klubu s praxí v NBA, kam by tak rád zamířil: "Po pravdě, s výjimkou play-off NBA už nesleduju. Všechno je to ale o zábavě. Když tomu v klubu věří, tak je dobrá každá sranda. A my jako hráči nechceme řešit pořád jen basket, ale bavit se i jinými věcmi."

To, že na hráče jsou v Lokomotivu kladeny právě i nároky stran propagace klubu, potvrdil viceprezident Ginas Rutkauskas, který dříve 17 sezon působil v Žalgirisu Kaunas, a byl tak i u titulu v Eurolize v roce 1999, tehdy v sestavě s Jiřím Zídkem.

"Je to součást jejich práce. Hráč tu není jen od hraní, ale musí plnit i různé společenské povinnosti. Třeba den po návratu ze zápasu v Nymburce máme setkání se sponzory, hned po tom následuje mediální den a uvítací trénink pro fanoušky," vypočítává Litevec.



Jen marketingové oddělení Lokomotivu čítá přes deset lidí a nejméně tři osoby se věnují výrobě parádních videí, kterými klub za poslední dva roky zaplavil svůj kanál na YouTube.

"Musíme si dělat všechno, co potřebujeme, sami. Působíme na ruské periferii a lokální televize někdy naše zápasy ani nemá prostor a možnost vysílat. Tak to v Rusku funguje. Když televize nemůže přijet s přenosovým vozem a zajistit vysílání, protože gubernátor oblasti zrovna někam vyjel a oni to musí pokrývat, my pak nemůžeme v televizi náš domácí zápas vysílat, což je ve VTB lize povinné. Musíme si to proto zařídit v rámci klubu. Najmout si kamery a lidi, kteří pro nás přenos a jeho odvysílání přes klubový web vyrobí," popisuje náročnost působení celku u Černého moře viceprezident.

Lokomotiv se celkově hodně věnuje propagaci. A úspěšně. V hale pro 7500 lidí má nejvyšší návštěvy z ruských celků ve VTB lize. V minulé sezoně to bylo 3150 diváků. Jen v Minsku (4200) a Doněcku (3400) se chodilo víc.

Pro fanoušky toho v Krasnodaru dělají také hodně. A podle Rutkauskase se to vyplácí. "Když jsme před sezonou poslali do města na propagační akci náš tým cheerleaders i s jejich mladšími nástupkyněmi, přiláká to do hlediště nové fanoušky. Přijdou i rodiče nebo prarodiče těchto děvčat, pozvou sousedy a i takhle se to nabaluje."

Rutkauskas se pochlubí, že klubové "cheerky" už byly i vyhodnocené jako nejlepší v Eurolize, v jedné z disciplín jsou i mistryně světa a v Kubáni jsou na ně náležitě pyšní. Chloubou týmu je ovšem i maskot Zubbi, jehož bláznivé kousky už dlouho kolují světem internetu.

"Nefunguje u nás na full-time, chodí hlavně na zápasy. Ani to není původem basketbalista, ale pravidelně trénuje střelbu, pokusy z půlky nebo různé skoky z trampolíny," říká k řeholi Zubbiho Rutkauskas.