Možný staronový lídr pro ME Michaela Stejskalová: Říkala jsem si, že by nebylo od věci otěhotnět. Ale...

INTERVIEW Z TÁBORA LVIC    Pro 186 vysokou small forwardku Michaelu Stejskalovou by to mohl být už za dva týdny zlomový turnaj. Takový, ve kterém se na její střelecké schopnosti bude spoléhat. A právě to by jí mělo vyhovovat. Tak jako před dvěma lety na Eurobasketu ve Francii, kde byla s 11,4 bodu top skórerkou lvic. Stejně jako tehdy bude i letos v sestavě pro ME chybět roky hlavní persona na pozici 3 Eva Vítečková. Scéna pro forwardku, vyznávající chlapský způsob střelby i hry, by tak měla být otevřená. I o tom je následující rozhovor, který se detailně bude věnovat i návratu veteránky Bortelové, naturalizaci rozličných Američanek, nácviku zápasového "řezání" a také účinkům mateřství na kariéru.

Míšo, co od vás fanoušci mohou po první fázi přípravy čekat v nabitém mezinárodním turnaji v karlovarské KV aréně, který startuje už v pátek?
No, hlavně jde o to, co od toho čekáme my, protože je to náš první turnaj. Jsme proto ve velkém očekávání a doufáme v to, že se nám vrátí všechna ta dřina a předvedeme dobré výkony.

Čeká vás i měření sil se Slovenskem, s kterým jste se už poměrně dlouho neutkaly. Berete tyto zápasy hodně prestižně, když navíc soupeř doveze svou naturalizovanou posilu, rozehrávačku Toliver, která se nedávno představila i v nabité sestavě Jekatěrinburgu v pražském Final-4 Euroligy (ve finále s USK hrála 37 minut)?
Slyšely jsme už o ní taky. Jinak souboje se Slovenskem jsou prestižní vždycky, ať je to basket, hokej nebo cokoli jiného. Uvidí se, kdo bude lepší. Já doufám, že bychom to měly být my, ale zase - budou to první zápasy přípravy, která je letos opravdu krátká, a možná v tom prvním zápase (první souboj se Slovenskem se uskuteční už den před začátkem turnaje) bude víc nervozity a nesehranosti.

Kdejaká reprezentace se teď i mezi ženami posiluje americkými oporami, a to i z ranku WNBA. Nebudete se pak na ME cítit znevýhodněné?
Když jsme se o tom s holkama bavily, vůbec se nám tohle nelíbí. Každý by měl reprezentovat svou zemi a naturalizování nám přijde nevhodné. Doufám ale, že kvůli tomu znevýhodněné nebudeme.



Pokud by české zákony nebyly v této oblasti tak striktní a objevila by se hráčka, co by skutečně znamenala pro národní tým posilu, ani pak byste třeba nezměnily názor?
Je pravda, že kdyby to bylo jednodušší a šlo by to, byly bychom samy proti sobě to nevyužít. V Česku nemáme třeba tolik dobrých pivotů, a když si teď ještě dala pauzu Péťa Kulichová, máme jediného pořádného pivota, což je Ilča Burgrová. Teď ještě přišla Kamča Štěpánová, ale nikdo další tu na téhle pozici není. Takže na jednu stranu by bylo dobré mít klasického pivota, jakého mají ostatní týmy.

Jak se vůbec budete snažit nahrazovat ty chybějící dva metry Petry Kulichové?
Zase máme atletické hráčky na pozici 4, které sice budou mít víc práce pod košem a budou se muset mnohem víc prát, ale v útoku budou mít výhodu v rychlosti a aktivitě a budou moct snadněji najíždět do koše.

S nabitým Tureckem to bude ve Varech asi velká řežba, že?
Ano, bude to atraktivní basketbal. (lišácky) Z hlediska toho, že jde o naše první zápasy, ale opravdu netušíme, jak mohou dopadnout. My se budeme snažit plnit pokyny trenéra a agresivně bránit, což i díky speciálním cvičením trénujeme při trénincích. Všechny týmy, které trenéři viděli na videu, právě takhle po sobě dupou. Jsou agresivní v útoku i obraně. My se jim v tomhle musíme vyrovnat anebo být i lepší.

Musíte se tedy "řezat" i navzájem na tréninku?
Přesně tak. Basketbal je rok od roku rychlejší a agresivnější, takže je to potřeba.

Jak to tedy nacvičujete?
Třeba když hrajeme pět na pět, a někdo nás píská, tak to pustí volněji, my se řežeme, a i když to jsou někdy fauly, tak se to nepíská. Ze začátku nám to bylo trochu nepříjemné, zanadávaly jsme si, ale prostě to k tomu patří, protože se to může stát i v zápase. Tam to rozhodčí taky někdy nepísknou a nesmí nás to rozhodit. Anebo při individuálních činnostech asistent Ivan Beneš stojí pod košem a má v ruce nějakou věc, kterou nás mlátí, abychom to ustály, daly koš i s faulem a byly tak připravené i na tohle.

Pod košem chybí Petra Kulichová, na rozehru se ale vrací maminka Bortelová. V čem nejvíc vám pomůže?
Zkušenostmi. Hraje už snad dvacet let ligu a takové zkušenosti tu nikdo nemá. Líbí se mi, že dokáže vycítit, komu se kdy zrovna daří, a ve správný moment pro tu hráčku zahlásí akci. Umí střídat tempo hry, zachovat chladnou hlavu a právě to rozehrávač musí umět.

Překvapila i vás, jakou sezonu teď v Nymburce měla, a jakou byla tahounkou?
Já jsem přesně říkala, že jestli to takhle je, že každý po miminku má takovou sezonu, nebylo by od věci otěhotnět. (směje se) Myslím, že ji to určitě nabilo. Basket není všechno a ta hráčka pak ten basket bere víc s nadhledem.

Ten pomocný bod v kariéře tedy není svatba, ale až potomek?
Svatba taky nebyla od věci, ale u Verči mi přišlo, že to na ni zapůsobilo, že má větší chuť a dravost a baví ji to. Jestli to je ale nějaký zlomový moment, to z vlastní zkušenosti posoudit nemůžu.

Mohl by Veroničin příklad inspirovat i některou z vás? Zvažoval by někdo přerušení kariéry mateřskou pauzou?
Zatím nikdo tak odvážný není. Po pravdě si nedovedu představit, že když přijdeme po tréninku, jsme unavené, můžeme si lehnout a odpočívat, tak bych tam měla dítě a musela se mu věnovat. Nebude to nic jednoduchého.

Pojďme k vám. Vy máte poslední tři roky v reprezentaci takovou malou houpačku. Na olympiádě v Londýně to byl průměr přes deset bodů, ale víceméně jen tři odehrané zápasy ze šesti, pak následovalo ME, kde jste byla top skórerkou týmu s více než 11 body, načež loni na MS jste odehrála jen po 8 minutách ve dvou zápasech. Co všechno za tím vězí?
Všichni víme, že na mém postu vyššího křídla byla nejlepší hráčka pomalu v celé Evropě, tedy Evža Vítečková. A ta si pro minulé ME dala pauzu, protože byla unavená. Na začátku turnaje se navíc ještě nešťastně zranila Jana Veselá a o to víc šly moje minuty nahoru. A když člověk cítí důvěru a má větší prostor, snaží se ho využít. Je to prostě jiné, než když ty hráčky tam jsou přede mnou, a já tam jdu třeba na pět minut, abych splnila nějaký úkol. To je pro mě úplně jiná pozice. I na MS jsem se v těch minutách snažila odvést maximum, ale nebyl tam takový prostor jako na ME.

Po třech letech v USK jste loni v létě přestoupila do brněnského IMOSu, kde vás čekala hodně složitá sezona, kdy jste ani jednou nevyhrály v Eurolize a už ve čtvrtfinále vypadly v ŽBL. Pro vás jako tahounku to musela být zřejmě psychicky dost těžká situace.
Těžké to rozhodně bylo, na druhé straně nám, které jsme hrály skoro 40 minut v každém zápase, to dalo spoustu zkušeností, hlavně v Eurolize. A i když ostatní na to nahlíželi tak, že prohráváme o 30 nebo 40 bodů, přesto ten osobní výkon po takových zápasech roste. Psychicky to náročné bylo a občas jsme měly hlavy svěšené, ale v některých utkáních jsme se i s tím hodně mladým týmem, kdy jsme měly šest osmnácti- až devatenáctiletých dorostenek, dokázaly držet dobře.

Jak to s vámi vůbec bude dál?
Odcházím do zahraničí, konkrétně do první španělské ligy, kde budu hrát za Gran Canarii.

Dá se říct, že díky zkušenostem nabitým v poslední sezoně jdete do reprezentačního bloku a na ME posilněná?
Doufám v to. Sice mě ke konci sezony trochu přibrzdila zranění, kdy jsem měla nějaké problémy se stehenním svalem. Nějakou dobu jsem tak netrénovala, ale věřím, že jsem to teď všechno dohnala. Pracovala jsem na tom i s atletickým trenérem a před prvním reprezentačním srazem jsem měla individuální tréninky. Doufám tedy, že nabitá jsem a že to bylo všechno ku prospěchu.