Mikrofony v TV zápase? Marko: Jsem pro! Pumprla: Pro, ale nevidím přínos. A jak vyká Tomáš Hrubý?

Sledovali jste letos play-off hokejové extraligy? Co vás nejvíc bavilo? 1. Hra? 2. Komentáře Roberta Záruby? 3. Elektronická tužka expertů Hostáka s Pospíšilem? 4. Odposlechy mikrofonů připnutých na uniformě rozhodčích?  Každý by zřejmě vybral něco jiného, ovšem možnost 4 je z diváckého pohledu jasný krok vpřed. Emotivní diskuse v rámci jakés takés slušnosti ve vypjatých okamžicích nechávaly nahlédnout pod pokličku toho, jak tvrdí jsou v jednání s "píšťalkami" kapitáni týmů, a jak rozhodní a ostří jsou muži s oranžovými pruhy na rukávech. Basketmag se na toto téma zeptal dvou perimetrových opor polabských celků, kolínského Romana Marko a nymburského Pavla Pumprly. Tady je výsledek.

Tedy pánové, byli byste pro mikrofony v TV zápasech NBL?

Pumrla: Rozhodně ne! To by museli v televizi pořád vypípávat. (smích) Ne, to byla nadsázka. Je to atraktivní prvek, ale basketové publikum není zase tak široké, aby bylo nutné zavádět všechno, co mají v hokeji. To bychom mohli za chvíli hrát na bruslích. Neříkám tedy, že to je špatné a pokud by se hlasovalo mezi hráči, byl bych klidně pro, ale nevidím v tom velký přínos. V hokeji je víc těch různých zákroků a jako sport je náchylnější k diskusím a šarvátkám, které jsou zajímavé. V basketu se toho zase tolik neřekne.  
Marko: Když se koukám v televizi na hokej, tak se mi to líbí, i když některý ty slovíčka nejsou úplně přístupný. Byl bych ale určitě pro a bylo by to zajímavé.



Co by se divák mohl dozvědět zajímavého z konverzací sudích s hráči a trenéry, nebo rozhodčích mezi sebou?

Pumprla: Po pravdě nevím. Já se s rozhodčími bavím vždycky slušně (směje se)... Ta zajímavost se ukáže nejvíc v okamžicích, kdy komentátoři zapomenou nebo nevědí, že jsou pořád v éteru a mluví sprostě. Pak to hned vidí na internetu desetitisíce lidí. Nedovedu si představit, jak by slušná konverzace o nějakém konkrétním zákroku mohla někoho extra zaujmout.
Marko: Pro nás hráče by to tolik zajímavé nebylo, my slyšíme, co se na tom hřišti běžně děje. Ale pro diváky v televizi by to bylo hodně zajímavé a mnohokrát by se i pobavili. Pro mě osobně by bylo nejzajímavější - protože vím, jaké jsou reakce hráčů -, jak reagují rozhodčí, když na ně hráč nebo trenér vyvine tlak. Takže slyšet, jak argumentují rozhodčí a jak se při tom chovají.

Mluví se při zápasech v lize hodně sprostě?

Pumprla: Neřekl bych. Myslím, že třeba Američané používají některé sprosté výrazy, které by se daly považovat jako ekvivalent k českému vole, ale není to nic drsného, co by se nedalo vysílat.
Marko: Podle mě by to únosné pro televizi bylo. Takoví hulváti jako třeba fotbalisti, si myslím, my baskeťáci nejsme. Navíc by si hráči dávali pozor, kdyby věděli, že ten mikrofon rozhodčí má. I když - v těch emocích člověk nikdy neví, co se může stát.

Vyká se, nebo spíš tyká při hovorech mezi rozhodčími a hráči?

Pumprla: Je to takové zvláštní. Já většinou tykám, ale pak jsou hráči, co byli už deset let v lize, jako Tomáš Hrubý, a ten si sice zásadně nepodával ruce, ale na druhou stranu všem vykal. To byl proti mně opačný paradox. Vzájemný respekt ale může být dost dobře i při tykání a nevidím problém ani s jedním. Zatím jsem se nesetkal, že by to rozhodčím moc vadilo. Obecně Češi většinou rozhodčím tykají.
Marko: Starší hráči, co ligu hrají x let, si s nimi tykají. Mladší tykají mladším rozhodčím, ale starším si podle mě moc tykat nedovolí.



"Tyvoluje" se hodně vůči rozhodčím?

Pumprla: To bych neřekl. Všichni si dávají pozor, vědí, co to může znamenat, a bojí se technické. Maximálně to ulítne v běhu řeči, když na to je někdo zvyklý.
Marko: To určitě ano.



Petr Hamták