McCalebb: Nelze vysvětlit mým přátelům co se děje v Bělehradě, musí mi věřit!

Jak vlastně vnímáte to, že Váš tým došel až do Final Four? 
Je to skutečně vzrušující. V loňském roce jsem hrál v malém klubu v Turecku a Euroligu jsem sledoval v televizi. Spoluhráči mi říkali, že Euroliga by měla být mým cílem.  Hned ve své další sezóně mám možnost hrát Final Four, takže si nemůžu stěžovat. Všechno je v tomto klubu tak jak má být a doufám, že tomu bude i nadále.

Co jste vlastně věděl o Partizanu před sezónou?
Nic jsem nepotřeboval vědět. Můj agent mi řekl, že Partizan má velkou tradici, výborného kouče a skvělé fanoušky. Když jsme hráli první domácí euroligové utkání, ihned jsem věděl, že nikdy v životě jsem nebyl součástí něčeho podobného.

Fanoušci Partizanu jsou možná ještě báječnější, když se prohraje, když se týmu nedaří?
V Top 16 jsme doma prohráli s Panathinaikosem o 20 bodů. Po zápase jsme zpívali s fanoušky jako obvykle. Pak jsme šli do šatny. Naši fanoušci však vydrželi v hale další hodinu a stále zněly chorály! Nejsou typem fanoušků, kteří fandí jen když se vyhrává. Tihle fanoušci nás podporují po prohře ještě více.

Jak se zlepšila Vaše hra pod trenérem Vujoševičem?
Každý ví, že je to skvělý kouč. Rád s Vámi spolupracuje, umí postavit hru tak, aby pomohla každému hráči. To Vám dává jistotu, že má ve Vás trenér důvěru. Je to všechno o týmu a to on ví. Jeden hráč nic nezmůže.

Skvěle jste zahrál v prvním utkání s Maccabi?
Už jsme prohrávali o 21 a byli opravdu nervózní, navíc Maccabi bylo obrovským favoritem. Začali jsme více bránit a trenér nám opravdu věřil. Stále říkal, že se Maccabi snaží pouze kontrolovat tempo. Maccabi má také skvělé fanoušky, takže i v jejich hale odevzdáte 100 procent. Vše se obrátilo, když jsme tempo utkání vzali do svých rukou. To je naše hra, my potřebujeme udávat rytmus hry.

V sestavě pracujete se dvěma různými pivoty Vranešem a Maričem. Jaké to je přizpůsobit hru těmto vysokým hráčům?
Aleks i Slavko udělali obrovský kus práce letos a já na ně musím nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Aleks může být nejlepším pivotem Euroligy , když ho budete stále zásobovat přihrávkami. Slavko nám zase hrozně pomáhá v obraně. Víme, že nám může hráč utéct a pravděpodobně dostane od Slavka blok. Z toho je pak také hodně našich útočných akcí.

V semifinále Vás čeká Olympiacos Pireus. Co si do utkání přinášíte z předchozích dvou střetnutí?
Nesmíme je nechat běhat, pak jsou opravdu dobrým týmem a asi nepřekonatelní. Hrají podobně jako Maccabi. My musíme řídit tempo hry, dostat míče na naše podkošové hráče, pak by to mohlo být dobré.

Nikdo Vám neřekne jinak než BO. Kde jste přišel ke své přezdívce?
Dal mi ji táta, protože vypadáme úplně stejně. On byl také basketbalista a říkali mu ?Bo na hřišti?. On byl mnohem lepším obráncem než já. Vím to, protože jsem ho viděl bránit?

Když voláte domů do New Orleans, říkáte jací basketbaloví fanatici jsou fanoušci Partizanu?
To snad nejde ani vysvětlit, ale musejí mi věřit. Když budete volat nějakým přátelům a říkat, že fanoušci Partizanu jsou blázni, tak to stále nestačí. Nedokáží si představit, co všechno se tu děje, kromě mojí mámy, protože ta zápasy sleduje na Euroleague TV.

Vítězství v Eurolize je jen dva úspěchy daleko. Co by pro Vás znamenalo, stát se vítězem Euroligy?
To by znamenalo hodně. Hraji basketbal skutečně dlouho a nikdy jsem nebyl součástí nějakého opravdu vítězného týmu. Byl jsem dobrý hráč, hodně skóroval, ale prakticky nic velkého nevyhrál. Letos už mám dvě trofeje a bylo skvělé získat další!