Mattoni NBL: 10 příčin kolínského zázraku

Tohle nečekal opravdu nikdo. Ani upřímně realistický kouč Benáček, ani manažer Sodoma, jenž se před sezonou spíše obával gomory, a ani portál NBL.cz, který Kolínské pro letošní sezonu tipoval na osmé místo. Borci v modro-bílém však v názorném provedení předvedli celé republice, že na prognózy se vážně nehraje. Tým, který se v loňském ročníku potácel vyprahlou pouští finančních problémů, letos dokázal ve čtvrtfinále play-off navázat na svou krasojízdu z dlouhodobé části a senzačně postoupil mezi top čtyři celky ligy. Česká obdoba Copperfieldova seskoku Niagarských vodopádů v sudu je tu!

1. KOUČ PREDRAG
Trenér Benáček má rozhodně specifický trenérský styl, který nemusí pokaždé přinášet to nejčerstvější ovoce. Pokud si ale s týmem sedne, dějí se věci. Urostlý kouč dobře vycítil, jakou herní inteligencí operují jeho opory, a nechal je prostě hrát. Fakt, že se stoickým klidem velkou část zápasů proseděl na sedačce u lavičky, je v dnešní době, kdy se trenéři předhání v expresivitě a někdy až teatrálnosti svých gest, zcela mimořádný.

2. "BARCELONSKÝ" STYL HRY
Kolínští hráli jinak nežli zbytek ligy a svému hernímu stylu věřili natolik, že jej neměnili ani ve chvílích, kdy se zrovna nevedlo. Někdy může být rigidní herní projev na škodu, v celkovém kontextu ale většinou platí pravidlo: "když věříš na sto procent, vychází to". Báječně fungující fúze individuálních schopností jednotlivých hráčů s kolektivním pojetím hry a k tomu neobvykle slabý akcent na zažité signály, to je v současných českých podmínkách výjimečná věc.

3. FANOUŠCI
Je zřejmé, že mezi mnohými body našeho výčtu platí vztah kauzality, to ale neznamená, že by si některé položky nezasloužily vlastní číslici. Fanoušci jistě chodili proto, že tým předváděl pěkný a úspěšný basketbal, zároveň ale i jejich podpora napomáhala tomu, aby hráči v nastoleném tempu setrvali. Každopádně atmosféra, jakou středočeští fans ve vyprodané hale vytvářeli, jednoznačně patří mezi nejlepší v lize.

4. KAPITÁN MACHY
Těžko můžete vést svůj tým lépe nežli David Machač. Zkušený borec hraje v dvaatřiceti letech patrně svou životní sezonu (14,8 b/z, 6,0 d/z, jen 0,7 ztrát/z) a podle mnohých je právě on MVP celé soutěže. 



5. POST DRUHÉHO ROZEHRÁVAČE
Chce-li tým být úspěšný, potřebuje spolehlivého back-upa na postu jedna. Roman Marko byl dokonce víc než jen to. Bez problémů pendloval mezi pozicemi 1 a 2 a na obou věděl, co hrát. Když se s hlavním playmakerem Amesem potkal na hřišti, dokázal si s ním účinně vyhovět.

6. "UZNALÁ" LAVIČKA
Sebelepšímu mužstvu mohou být úspěchy zapovězeny, pokud postrádá týmového ducha. O tom, zdali mezi hráči panuje skutečně soudržná atmosféra, zpravidla rozhodují ti, jejichž počty odehraných minut nepatří mezi nejvyšší.

V Kolíně by týmovou chemii mohli, jak se zdá, vyučovat. Každý z precizně šlapajícího soukolí znal svou roli a co je ještě podstatnější -byl s ní ztotožněn. Za všechny jmenujme Michala Hubálka, jemuž minutáž z loňska poklesla skoro o polovinu (z 15,6 min/z na 8,2 min/z), přesto byl neustále tím stejným bojovníkem.

7. FAKTOR LIČI
Přišel, viděl, postoupil. Štefan Ličartovský naskočil do rozjetého týmu v březnu, přesto se dokázal aklimatizovat rychleji nežli Radek Jaroš na Sněžce. Jeho význam pro tým stále stoupal a svého (prozatímního) vrcholu dosáhl právě v sérii proti Pardubicím. Váha jeho role byla ještě umocněna zraněním Romana Marka, avšak ex-sparťanský křídelník se jí pranic nezalekl: nepočítáme-li zpackaný první špíl série, Ličartovský od druhého do pátého zápasu čtvrtfinále dosáhl na průměry 12,3 b/z a 5,5 d/z.

8. TÝMOVÍ AMERIČANI NA PERIMETRU
Terry Smith a Brad Jones byli individuálně velice slušnými plejery, jakmile však měli přihrát někomu jinému nežli jeden druhému, naskakovala jim (řečeno s nadsázkou) kopřivka. Rashaan Ames a Chad Barnes jsou neméně šikovní, navíc ale umí a chtějí pracovat pro tým. Právě jejich styl hry je "prapříčinou" kolínského úspěchu, od níž se odvíjí vše ostatní včetně nezdolné bojovnosti všech hráčů kádru.

9. ZOCELENOST
Loňské finanční problémy nebo chybějící tréninkové prostory a zázemí - i tyhle nesnáze paradoxně Kolínským pomohly. Ne nadarmo Emil Zátopek trénoval v bagančatech, ne náhodou se týmy procházející problémy snáze semknou dohromady.

10. TROCHA TOHO KLASICKÉHO ŠTĚSTÍ
Kolínská sezona by i bez postupu mezi elitní kvartet mužstev byla nadmíru úspěšná, právě historické vítězství ve čtvrtfinále z ní ale dělá počin zasluhující naše poklony a smekání klobouků. V tomto kontextu můžeme připomenout, že bez zdravotních patálií, jež více či méně sužovaly Pospíšila, Muirheada, Kotase nebo Arnolda, by Pardubice byly jistě silnější...

Na rozdíl od pofidérního "kdyby" ve skutečnosti se ovšem hraje na to, že štěstí přeje připraveným. A v případě týmu Kolína, jemuž přípravu znatelně narušovaly zmíněné problémy s halou, platí ještě spíše tohle: štěstí přeje odhodlaným. A právě takovými středočeští rytíři jsou.
 
Foto: BC Kolín