Man, každej se mě na to vyptává, pravil Michael Jordan o "Nejlepším zápase, který nikdo neviděl"

Za těch dvacet let už vás to určitě taky napadlo. Co se dá ještě říct o nejslavnějším a nejsledovanějším olympijském turnaji historie? Co by na něm mohlo být zajímavého, když Dreamers v Barceloně každému nakládali, co se do něj vešlo? A teď je řeč o skutečných tématech, ne o nesmyslných porovnáních neporovnatelného. Například jak by dopadl zápas americké barcelonské skvadry s tou letošní londýnskou? Jack McCallum ze Sports Illustrated by však o jedné události věděl. Přitom se nestala na olympiádě, ale už tři dny před ní. Je to velká story o "Nejlepším zápase, který nikdo neviděl", k jehož unikátnímu záznamu se novinář a spisovatel McCallum dostal. A nikoliv bezdůvodně ho sám nazval Svatým basketbalový grálem, jejž by každý toužil spatřit.

"Man, každej se mě na to dodnes ptá," přiznal i jeden z hlavních aktérů onoho DUELU, Michael Jordan. "Byla to ta největší zábava, jakou jsem kdy na kurtu zažil."

Přitom nešlo o oficiální soutěžní zápas. Nešlo ani o přípravný. Na druhé straně v sázce bylo v jistém ohledu ještě víc, než v barcelonském finále s Chorvaty Dražena Petroviče.



Když družina dnes již zesnulého Chucka Dalyho dorazila do Evropy, psal se rok, kdy sledování utkání NBA na starém kontinentě bylo jevem tak řídkým, jakým bude za pár let běloch v Paříži. Příjezd Dream Teamu se tak rovnal přistání mimozemšťanů nebo prvnímu příletu Rolling Stones do Prahy po pádu železné opony.

Jména členů té super dvanáctky, tedy spíš jedenáctky, neboť Christian Laettner v tom týmu byl jaksi "nedopatřením", se objevila i v textech songů mnoha hudebních hvězd. Kanye West nebo Red Hoti do nich zakomponovali Magica, Jay-Z Pippena a narážek na MJ by se těžko dopočítávalo. Ještě loni si jeden brooklynský rapper vzal do svého textu dokonce i Johna Stocktona. A na obalu videohry NBA 2K12 figurují Jordan, Magic a Bird, nikoliv LeBron, Rose nebo Durant.

Když Dream Team hrál přípravu s Francií, kapacita 3500 míst byla pryč za čtvrt hodiny a nejmíň půlka týmu soupeře přišla na lavičku s foťákem nebo kamerou. Kouč Francis Jordane doufal, že se díky svému jménu dostane nejblíž k úřadujícímu vítězi NBA. A všichni v hale byli jako v extázi, ač hlavní postavy nepodaly žádný výkon a kupříkladu Jordan dorazil k utkání nedlouho před rozskokem přímo z golfového hřiště.

Komisionář NBA David Stern už před OH pochopil, že u globálních hvězd by neuspěl s přípravným kempem kdesi na americkém Středozápadě, a proto přes své kontakty vyjednal pobyt v Monte Carlu. A to byla trefa do černého.

Šestidenní kemp připomínal spíš dovolenou, kde tým trénoval jakoby mimochodem vedle denních partiček golfu a zvlášť v případě některých hráčů i pravidelných návštěv barů a místních luxusních kasin.

Jak strašně se před příjezdem Dreamers do hotelu Loews mýlil jeho manažer, který se cítil pod nepříjemným tlakem ochranky z NBA, jež už předem řešila bezpečnost svých zlatých hochů. "Do mého kasina chodí filmové hvězdy, politici a třeba i Björn Borg. Nikdo se o váš tým nebude starat," byl si jistý.

Když Dreamers skutečně přijeli a tlačící se fanoušci propadávali i sklem v hotelovém vstupu, pak teprve pochopil, s kým má tu čest. Kasino, umístěné uprostřed hotelu, pak sloužilo jako velké divadlo pro všechny okolo, když se u stolů s blackjackem téměř denně scházeli Magic, Barkley, Pippen, Ewing a Jordan, který si někdy zarezervoval stůl i jen sám pro sebe.



A každé odpoledne mnozí členové týmu vyráželi hned po tréninku na golf. Jack McCallum měl příležitost se těchto seancí s báječným výhledem na Riviéru také zúčastnit. Charles Barkley tehdy hrál ještě slušně, nezatížen nemocí psychosomatického rázu, jež později zhoršila jeho ovládání hole. Clyde Drexler se teprve učil a jeho rány měly obrovský rozptyl. Učenlivým golfovým nováčkem byl naopak David Robinson, jediný z týmu s účastí na bronzových OH 1988, který však nesdílel absolutní rajc svých spoluhráčů a extrémní soutěživost při honbě za zlatou barcelonskou kořistí.

"David prostě neměl ten tah jako já a většina spoluhráčů," vzpomínal později Jordan.

A "Admirál" to nerozporoval: "Když jsem Michaela poprvé potkal, v přípravě na Hry v Soulu, první věc, kterou mi řekl na uvítanou, byla: "Zadunkuju přes tebe, velkej kámo! Už jsem zadunkoval přes všechny velký kluky a ty jsi na řadě teď". A tohle mi pak říkal každou chvíli. Tak jsem mu to vracel: "Ani to nezkoušej. Stáhnu tě ze vzduchu."

Jak to nakonec dopadlo?
"Povedlo se mu to. Šli jednou v brejku dva se Scottiem, Michael vyskočil, já jsem se snažil blokovat, ale nedosáhl jsem. Tak zarval a hlediště šílelo. A on hned přišel: "Vidíš, říkal jsem ti to." Byl neuvěřitelně soutěživý, nikdy na nic nezapomněl a nenechal vás být..."

Admirál měl jako hluboce věřící muž, abstinent a velmi slušný člověk v prostředí Dream Teamu i jiné problémy. Například být s Charlesem Barkleym na golfu bylo pro něj zcela neúnosné. Všechna spojení s FUCK i nejrůznější urážky totiž létaly vzduchem příliš často. Až si Robinson vážně postěžoval. Barkley tak na nějakou chvíli ubral, ale po pár odehraných jamkách už se neudržel, a i když v dobrém, vypustil další salvu sprostoty. Načež Admirál zakroutil hlavou, usmál se, spakoval si bag a opustil hřiště.

......

Pouhých dvanáct hodin po nehezkém mači s Francií se Dream Team sešel k dost možná k nejzajímavějšímu - byť zkrácenému - duelu, jaký každý z těchto supermanů kdy hrál. Ač se uskutečnil za zavřenými dveřmi, bez jediného svědka a důkaz o něm existuje jen díky kamerovému záznamu. Rozhodl se pro něj kouč Daly, aby před OH svým mužům rozproudil trochu víc adrenalin.

To ráno v Monacu proti sobě nasadil pětice ve složení Jordan, Pippen, Bird, Malone, Ewing a na druhé straně Magic, Barkley, Robinson, Mullin a Laettner. Chyběli zranění Stockton a Drexler, který se tak - naštěstí pro něj - vyhnul další konfrontaci s nelítostným Jordanem. Ten "Kluzáka" ničil už v trénincích a jakoby v plynulé návaznosti na Finále NBA toho roku proti Portlandu ho vyzýval: "Teď už mě zkus zastavit!"



Dreamers se už předtím sem tam při tréninku v improvizované hře utkali. Většinou ji ale ukončila diplomatická remíza a Daly z dobrých důvodů nepovolil prodloužení. Tentokrát však kouč požadoval plné nasazení.

A pak v ohromně vlhkém prostředí haly, s odérem alkoholu táhnoucího z hráčů z předešlé noci, všechno začalo.

Celý zápas se točil kolem dvou vokálních lídrů Magica a MJ, dvou nejsoutěživějších ze soutěživých. Právě Johnsonovi, který v listopadu ´91 oznámil, že má virus HIV, tohle všechno moc chybělo. Už půl hodiny před zápasem při rozcvičení zničehonic mrštil míčem do hlediště a zařval: "Jsme na tréninku!"

Před přípravou na olympiádu Dalymu slíbil, že bude dozírat na správné nasazení celého týmu a i takhle to chtěl dokázat. Při utkání samém pak například instruoval Barkleyho, když mu poslal míč: "Do práce, CB, do práce!"

Úvod patří Magicovu týmu Modrých, který hlavně díky Laettnerovi vede až 7-0. Nátura lídra pětice se projeví už brzy, když si po průniku od najatého italského sudího, kterého doprovází s píšťalkou jeden z Dalyho asistentů PJ Carlesimo, žádá a vyžádá faul.

"Tohle že byl faul?" diví se Jordan. Ale nemá šanci.

Jak podotýká Jack McCallum a jak by mohl dosvědčit i Jiří Zídek po vlastní zkušenosti s Magicem z pick-up games na UCLA, Johnson se při zápasech "jen tak", bez rozhodčích, dožaduje faulu na sebe tak dlouho, dokud to druhý tým nevzdá a míč mu nedá.

Jako důkaz slouží i další situace, kdy Ewing smázne Laettnerovu střelu, a zatímco střelec doufá v odpískání faulu, Magic přímo žádá technický koš.

"Nepískalo se," rozporuje to Jordan.
"To byl koš," tvá na svém Magic.
"Nepískalo se," opakuje Jordan.

Jak to dopadlo? Technický koš. Samozřejmě. A Magicovci vedou 11-2.



Minimum zmínek v tomto zápase obsahuje jméno Bird. Legendu Celtics už v tomto období hodně trápí chronicky problémová záda a není tím, kým býval uprostřed 80. let.

A to už tu je další zakončení Laettnera, jehož líný dvojtakt zablokuje opět Ewing. Jak podotýká autor, je to okamžik, který jakoby symbolizoval budoucí kariéru univerzitní hvězdy NCAA. Laettner není pro NBA dost skokansky vybavený na dunk, ani dost fyzický, aby získal faul.

"Dunk that shit, Chris!" (Zarvi to hovno!) požaduje Jordan, i jako hráč soupeřova týmu. Později zcela věcně prohlásil, že kdokoliv měl Laettnera v týmu, prohrál, protože každý hrál přes něj jako přes nejslabší článek soupeřovy sestavy.

O pár útoků později je odpískán faul na Magica a už dost naštvaný Karl Malone zařve "Sheet!" na znamení ostrého nesouhlasu s italským arbitrem. "Všechno nemůže být faul!"

Za stavu 4-13 už toho má dost Jordan. Dá šťastnou trojku, což okamžitě vyprovokuje dlouhou dvojku od Magica. "To máš zpátky!" nenechá pusu zavřenou, ještě než míč protne síťku. Je to jiný Magic, než ten, který standardně vždy zapojoval do hry celý tým a uklidňoval rozbroje. Teď to bylo výrazně osobnější.

"Vůči Michaelovi jsem vždy choval velký respekt, ale co o něm musím říct - on neumí být laskavý," porovnal po čase oba velikány Mike Krzyzewski, Dalyho asistent u Dream Teamu.

Jordan jako rozehrávač se zahřívá čím dál víc, diriguje spoluhráče, skóruje.

"Máš to tam zpátky!" vyštěkne i on, když Malone sníží na 13-18.

Vzápětí Robinson získá faul po pasu Magica, který nezapomene všechny ujistit: "Jordanovci jsou dole."

 
Když Ital za chvíli Malonemu odpíská faul, ten už to nevydrží. "Called this same fucking shit last night! This is bullshit!" (Pískáš pořád stejný srágory jako včera!) vykřikl Mailman v odkazu na zápas s Francií.

A Magic byl na koni: "Tohle miluju! Už nejsme na Chicago Stadium."

Právě Johnson dobře věděl, o čem mluví. I když MJ to neslyšel rád, a od Magica obzvlášť, celou kariéru mu předhazovali, jak ho rozhodčí protěžují a odpískanými fauly pomáhají. Když se před OH fotil s Birdem a Magicem, ten si jen rýpnul: "Nemůžeš k němu moc blízko, to je faul."

Jordanův tým se postupně začíná přibližovat, což Magica ještě víc provokuje k samostatným akcím. Neúspěšným. A kolegu Barkleyho to hodně vytáčí, dokonce si na to později stěžoval Jordanovi s Pippenem. 

Právě Barkley je v druhé půlce středem pozornosti poznámek Jordana. "Už je unavený. A kdo je unavený, obvykle nedává šestky," prohodí, než Sir Charles mine jeden ze dvou trestných hodů.

V závěru se konečně probouzí i Bird, sebere míč Magicovi a po brejku vede Jordanův tým 26-22. "Já věděl, že v tobě ještě něco je," pochválí Birda vůdce týmu.

Když pak Malone fauluje najíždějícího Magica, nenechá opět niť suchou na italském arbitrovi. "Stop calling that fucking bullsheet," oboří se na něj. To už se však přibližuje Jordan: "Nech to být, Karle. Nestraš ho, ještě ho můžeme potřebovat." 



Za stavu 35-30 pro Jordanův tým jde v brejku do dvojtaktu Laettner. Kvůli faulu Jordana však nedává. "Pokaždý (dunkuj)!" ozve se za ním Magicův výkřik. Ex-hvězda Duke neřekne ani slovo. Stejně jako je tomu celý zápas. Jen promění obě šestky.

Ital potom pískne faul Magicovi v obraně a Robinsonovi v útoku za "nelegální" clonu. "My man, my man, my man!" tleská rozhodnutí Jordan.

"Chicago Stadium!" přilétne z druhé strany. Jistěže z Magicových úst. "Prostě jen přestěhovali jejich halu sem."

Následuje faul odpískaný Barkleymu, který na okamžik vypadá, že se ve stále vypjatější atmosféře chystá sudímu jednu vrazit. Na postranní čáře už v tu chvíli nervózně stepuje Daly, doufající, že čas zápasu vyprší dřív, než dojde k velké bitce nebo někdo z jeho hvězd napadne rozhodčího.

Za vedení 38-36 si Jordan vynutí faul na Laettnerovi. Než se nastaví k šestkám, přijde k němu Magic a vyměňují si další verbální inzultace.

Jordan promění oba pokusy, mezi nimiž pochválí za výkon sudího, a je tu konec. "Dobrá práce, týme!" pochvaluje nahlas lídr vítězů.

"Celé to bylo jen o Michaelu Jordanovi. Jen o něm," zní z opačného koutu haly. Magic nevtipkuje. Je naštvaný. A moc.

Jenže Jordan ještě neskončil. Na lavičce si vezme lahev Gatorade a začne si zpívat "Sometimes I dream..." (Někdy sním o tom...) v narážce na reklamu společnosti Gatorade, s níž tehdy podepsal mnohamilionovou dolarovou smlouvu. Celý text je: "Někdy sním o tom, že on jsem já. Musíte vidět, že o tomhle sním. Sním, že létám, sním, že jsem hvězda. Jako Mike. Kdybych tak mohl být jako Mike."



A Jordan nepřestává provokovat ani v autobuse cestou zpátky do hotelu: "Be like Mike... Be like Mike." (Být jako Mike). Tenhle zápas měl pokračování i během pobytu v Barceloně, kde se oba sokové neustále snažili mít nad tím druhým vrch.

Šlo jen o tréninkové utkání. A přitom se postupem času stalo čímsi jako legendou. Právě proto, že ho nikdo neviděl.

Jenže ne každý ho považoval za něco extra výjimečného. "Jsou takoví, kteří na tom ulétávají a tohle si užívají. Celé to ale bylo mezi Jordanem a Magicem. Ne, opravdu nemám zájem se na to ještě někdy podívat."

To Mike Krzyzewski, nulový fanoušek trash talku, si rád zavzpomíná dodnes. Pamatuje si každou událost té bitvy. "Stává se mi celkem často, že něco dělám a najednou mi hlavou proletí nějaká hláška z toho zápasu," přiznává. "Třeba že přestěhovali Chicago Stadium do Monte Carla, tomu se musím pořád smát."

A dodává velmi zajímavou myšlenku: "Spousta hvězd používá trash talk jen proto, že jsou v záběru televizních kamer. Ale tehdy ta hala byla prázdná. Bylo to jen o tom kdo s koho. Já umím tohle a co umíš ty? Poznal jsem tam hodně o přijímání osobních výzev. Kdyby z toho utkání někdo vzal jen jeho audio stopu, byla by to věc k nezaplacení..."

Jordan později přiznal, že v mnoha ohledech to byl nejlepší zápas, jaký kdy hrál. "Hala byla zamčená a šlo jen o basket. Poznal jsi hodně o mentálním založení každého hráče, to, jak moc někteří chtěli vyhrát. Magic z té porážky byl vytočený ještě dva dny," řekl po letech McCallumovi MJ.

A co na to Magic? Prý nebyl naštvaný víc než pár hodin. "Musím ti něco říct. Pro každého v týmu by bylo daleko horší, kdyby prohrál Michael. Ze mě ta porážka za chvíli vyprchala. Ale Michael? Ten by to nikdy nenechal být. Nikdy nenechal nic být jen tak..."