Malý bílý muž David Zumer rázně vyskočil ze stínu!

Pohybuje se nejníž u palubovky ze všech 192 hráčů na šampionátu. Nejblíž mu je o centimetr vyšší Ital Maccaferri. Kouč Treml již před turnajem upozorňoval, že se jeho nížky už v přípravě snažili soupeři využívat. V některých situacích se zdá, že hraje žák proti dospělým. V úterý však 174 vysoký rozehrávač David Zumer vyrostl nejmíň o několik decimetrů. Bylo ho plné hřiště a jeho sebevědomí místy klepalo na strop hradecké haly Třebeš. Stal se pověstným žolíkem české sestavy a nečekaně podržel tým, když se nedařilo hlavnímu playmakerovi Kouřilovi. Dokázal všem podobně nevysokým, že i malý bílý muž může zažít své okamžiky slávy na té nejvyšší úrovni.

Ač se jeho konečný dvanáctiminutový účet s pěti body, třemi asistencemi, dvěma zisky i doskoky může zdát jako na pohled skromný, bylo by nutné vidět jeho defenzivní práci, energii a nasazení v každou vteřinu hry, jíž nabíjel svůj tým. A také dva úseky, kdy s ním na hřišti lvi získali velmi slušný náskok v klíčovém duelu ME, kde pomohl k vítězství 80-75 nad Ruskem a senzačnímu postupu do play-off. Dosud na turnaji přehlédnutelný rodák z Nového Jičína vystoupil z hlubiny neviditelnosti v pravý čas. I pro něj platila okřídlená věta z Forresta Gumpa o bonboniéře, v jejíchž útrobách na vás může čekat leccos. Davidův úterní bonbon byl pořádně, ale pořádně sladký.

Davide, je tohle váš životní zážitek s basketbalem?
Zážitek, na který jen tak nezapomeneme, to rozhodně je. Tohle vítězství nám hlavně dodá sebevědomí do dalších zápasů.



Je to jako sen být ve velké ČEZ aréně po tom, co to s vámi bez Pecháčka vypadalo na startu turnaje všelijak a spíš špatně?
Dostat se k zápasům až do velké arény je skvělý pocit a doufám, že se tak bude dařit i dál. Máme velkou radost.

Ta vaše musí být dvoj až trojnásobná. Z toho, jak jste v tak důležitém zápase skvěle zvládl roli žolíka a záskoku Radka Kouřila, a že s vámi na hřišti rostlo v obou poločasech skore.
Jsem rád, že se mi zápas povedl. Asi je to první, který mi na turnaji vyšel, a za to jsem hrozně rád.

Je to klika, že, když vám vyjde zrovna takový zápas?
No, tak je to trochu klika. (usměje se)

Proběhne aspoň nějaká mikrooslava?
Radek Pumprla má narozeniny, takže to oslavíme dohromady.

Čím se slaví v 16 letech?
Dortem.

Pojďme k zápasu, co v něm pro vás bylo klíčem?
Určitě to, že jsme do něj vstoupili s velkým nasazením. A chtěli jsme bojovat.

Co říkáte na svého kolegu z rozehrávky Kouřila, který se zápasem protrápil, aby na konci rozhodl?
Já nevím, co s tou svou rukou udělal, ale pak mu to prostě začalo padat a byl skvělý.

Opět vás na ramenou nesl Martin Peterka. Měl by podle vás patřit do All-Star turnaje a je pro vás zcela nepostradatelný?
Rozhodně. Bez těch jeho bodů a doskoků bychom tady neměli žádnou šanci!

Je to tak, že když si nevíte v útoku rady, předáváte mu míč, aby to vyřešil?
Jo, hodíme mu to a on s tím něco udělá.

Modlili jste se celý zápas, aby se k rozjetým Sizovovi s Martynovem nepřidal skórer Fedorčenko, který tu už dvakrát nasázel přes 30 bodů a Srbům dal dokonce dvacku v poslední čtvrtině?
V to jsme doufali nejvíc. On má výkyvy, že někdy dá pět bodů a jindy 30. Naštěstí těch 30 nedal.

Vy jste na něm v zápase vystřídali pěknou řádku obránců. Komu děkovat nejvíc?
Hlavně Jirkovi Dedkovi, který ho bránil hodně a dobře.

Budete už teď s Německem mít v posledním zápase osmifinále klid?
Klidnější budeme, ale určitě budeme chtít vyhrát. A chceme být ve skupině první!

Jaké ohlasy zatím sklízíte od rodiny a kamarádů na tažení šampionátem?
Všichni říkají, že to je dobré. Rodina ani nic jiného říct nemůže. A taky mě podržela, když se mi v minulých zápasech tak nedařilo.

Teď ještě jedna historická věc. Zápasy Československa se Sovětským svazem měly v minulosti ze zřejmých důvodů speciální náboj a v dospělých kategoriích to určitým způsobem v utkáních Česka s Ruskem platí i dál. Zrovna začal srpen, měsíc invaze z roku 1968. Vy jste ale generace, narozená minimálně šest let po Listopadu ´89. Můžou pro vás být zápasy s Ruskem něčím speciálním, nebo už je berete jako každý druhý?
Je to velká země, je tam hodně dobrých hráčů, ale jinak Rusko bereme jako každého jiného soupeře. Sice s respektem, ale chceme ho porazit. Minulost pro nás nic neznamená.


Petr Hamták
Foto: ČBF