Makedonec Antič pěl nacionalistický song a na horké řecké půdě musel jako posila Olympiakosu vysvětlovat

Pouhý den po zdrcujícím vítězství 82:64 nad Partizaněm Bělehrad oznámilo vedení Olympiakosu Pireus, že dotáhlo do konce přestup Pera Antiče. A tak zatímco se příští spoluhráči potí na Turnaji města Cagliari, vysoký Makedonec vystoupil z letadla v Aténách, aby se seznámil s prostředím. A taky aby vysvětloval...

"Přijel jsem, protože miluju červenou a bílou barvu," začal devětadvacetiletý kapitán národního týmu, jenž tolik překvapil na nedávném mistrovství Evropy. Za žertovný tón schovával nejistotu, protože ve hře byly jisté národnostní nejasnosti. Jako když Makedonec přijde do Řecka.

Samozřejmě prvořadá je výkonnost. A semifinálová účast Makedonců na turnaji v Litvě byla z velké části přisuzována Antičově osobnosti. V jedenácti zápasech tam hráč nasbíral průměry 11,6 bodu, 8,5 doskoku, 1,9 asistence a 1 získaného míče. Na doskoku byl v individuálním pořadí čtvrtý.

Turnaj byl jeho velkým představením, doslova na něm explodoval a vyhnal svá osobní čísla značně nad průměry, jichž v jednotlivých ukazatelích dosáhl v minulém ročníku ruské ligy v dresu Spartaku Petrohrad.

Což je tým, oblékající červenobílé dresy. A Antičova slova dostanou jasný smysl při výletu po stopách jeho kariéry, v níž se až do roku 2005 objevují jen kluby vyznávající zmíněné základní barvy: bulharský Lukoil Akademik, Lokomotiv Rostov, Crvena Zvezda Bělehrad.

Což ovšem nebyl důvod, proč po pivotovi o výšce 210 centimetrů řecký celek sáhl. Stejná agentura zastupuje i trenéra Dušana Ivkoviče, jenž na vyhlédnutou posilu ukázal. Nebyl samozřejmě sám, zájem měli například i v Turecku a Španělsku.

"Tohle jsem nemohl odmítnout," získával Antič dál body u fanoušků Olympiakosu. "Jsem tu ne proto, abych trhal střelecké rekordy, ale proto, abych dělal, co mi řekne trenér. Bránil, doskakoval. Příliš mnoho superhvězd v jednom týmu nemusí být vždycky dobrá věc," dodal.

O tom se mimochodem v Olympiakosu už několikrát přesvědčili, a to docela nedávno. Po vstupní prohře do turnaje Cittá di Cagliari 75:79 s Montepaschi Siena označil Ivkovič přístup svých hráčů za individualistický. Posila s podobným přístupem, jaký má makedonský hráč, se rozhodně hodí.

Antič je nepřehlédnutelný jak pečlivě zastřiženou linií vousů, tak několikerým tetováním. Jedno z nich například zobrazuje jeho rodinu (Manželka Ružica se narodila ve stejný den jako on, mají spolu syna Luku.), a není poslední, protože po reprezentačním úspěchu má přijít na řadu vlajka jeho vlasti.

Tím vším rodák ze Skopje dokazuje, jakým je srdcařem. A teď prý bude jeho hlavní sval bít pro Olympiakos. "Chci s ním získa titul. Neměl jsem tu příležitost od roku 2005, kdy jsem odešel z AEK. Celou tu dobu jsem doufal v návrat do Řecka, ale okolnosti nebyly příznivé."

Prozradil, že v různách chvílích byly ve hře i přestupové nabídky z Panioniosu a Soluně. Je jasné, co si lze představit pod pojmem "okolnosti" Antič je občanem země, kterou mnozí řekové považují za jednu ze řeckých provincií.

Je proto zřejmě Ivkovičovou zásluhou, že Antič přichází. Sedmašedesátiletý srbský trenér ví o nacionalismu své a taky je mu jasné, že řídit se takovými věcmi v důležitých rozhodnutích je cesta do pekel.

Zdá se, že to teď vysvětlili i Antičkovi. Celé basketbalové Řecko zná videoklip, v němž přímo v basketbalové šatně zpívá se spoluhráči z reprezentace píseň s ostře nacionalistickým, až protiřeckým textem. Teď musel hráč tuhle událost žehlit:

"Před mistrovstvím jsem ten text ani neznal. Politika je něco jiného než sport, osobně se o ni nestarám. Miluju Řecko, miluju zdejší lidi a mám tady z minulosti spoustu přátel.. Co rozděluje naše dvě země, to nechme řešit jiné lidi."