Lvice U18 klikují s tlesknutím. Lačné po dalším vavřínu

Z TÁBORA ČESKÝCH OSMNÁCTEK PŘED ME    V obrovských vedrech vrcholila minulý týden příprava národního týmu osmnáctiletých Češek na A-divizní mistrovství Evropy, jež ve čtvrtek startuje ve slovinském Celje. Lvice tak budou hrát i v téměř šestitisícové aréně Zlatorog, kde předloni vystřihli skvělý Eurobasket jejich mužští kolegové. Sestava se oproti loňskému MS U17 změnila pouze na dvou místech, kdy Fadrhonsovou a Gaislerovou nahradily křídelnice Löflerová a power forwardka Rokošová. S nimi byly nominovány už jen známé tváře - rozehrávačky Holešínská, Malečková, Matušková, křídla, Šoukalová, Hošková, Heroschová, Krejzová a podkošové hráčky Reisingerová, Šípová a Stoupalová.

Nový kouč Petr Treml má v týmu všechny dívky, které v něm mít chtěl, jde proto aktuálně o nejsilnější možnou sestavu, jaké ročníky ´97 a ´98 mohou nabídnout. Potíže s již dříve operovaným kolenem v přípravě limitovaly jen hlavní oporu Julii Reisingerovou, kterou tak trenér šetřil v některých trénincích i zápasech.

V testovacích bitvách čtvrtý celek loňského MS sedmnáctiletých žal až na dvě porážky s Belgií samá vítězství. Samy hráčky úspěchy nad B-divizním Německem, Polskem či nekompletním Ruskem (bez hráček účastnících se MS U19 v čele s pivotkou Vadějevou, jež už hrála i na ME žen, a při limitu FIBA stanovujícím hráčům nejvýš dvě akce na jedno léto už na ME U18 nebude moct nastoupit) sice nijak nepřeceňují, přesto jim nechybí sebevědomí, jež si tým svými úspěchy za poslední roky vybudoval.

"Všechny jsme v očekávání, nevíme, jak se posunuly ostatní týmy. V přípravě jsme nehrály proti těm nejlepším a prohrály jen s Belgií. Ta nás v prvním utkání trochu překvapila a druhé jsme si prohrály samy, protože už jsme měly velký náskok," připomíná křídelnice Lenka Šoukalová. Nezapomene však dodat, že po porážkách o 3 a 4 body to už jejímu týmu napotřetí vyšlo. Belgičanky už v týmu měly i hráčky, které se chystaly i na MS U19, kde dobyly skvělé šesté místo s bilancí 5-2.



Šoukalová po roce opět touží po tom dokázat něco velkého. "Na turnaj jedeme s pokorou, počítáme ale s tím, že na čtvrtfinále bychom dosáhnout měly. A medaile? Ta visí někde ve vzduchu," lehce se usměje.

Pro nadstandardní výsledek jede na ME i rozehrávačka Petra Holešínská. "Tým je dobrý, stejný jako loni na světě, a my tak míříme vysoko. Bereme to ale postupně. Měli bychom vyhrát skupinu a z té další pak postoupit z co nejlepší pozice do čtvrtfinále. Na velký výsledek podle mě máme."

Pivotka Reisingerová sice upozorňuje, že došlo ke změně trenéra a nové jsou i dvě hráčky, přesto dodává: "Nepřemýšlíme, že by to mohlo být nějak špatné a budeme bojovat o ta nejlepší místa. Jak reálná je medaile, ale říct nemůžu. Soupeřky se zlepšují, v přípravě bylo vidět, že přitvrdily, a třeba Belgičanky se hodně zlepšily."

Ač i on počítá s dobytím čtvrtfinále, je spíše obezřetný kouč Petr Treml, který měl zejména v úvodu přípravy k týmu řadu výhrad.

"Byl jsem dost zaskočen ne úplně největší kvalitou hráček. Od druhého družstva na Evropě a čtvrtého na světě bych očekával daleko vyšší kvalitu, chuť trénovat a zlepšovat se. Zpočátku jsem měl pocit, že hráčky byly dost uspokojené. Základ týmu z loňska zůstal stejný a nejsou tu další, které by tlačily na ty základní. A to je možná chyba, protože pak u některých opěrných hráček dochází k tomu uspokojení. V republice jsou těmi nejlepšími, ale motivace a konkurence, kdy by po nich někdo každý trénink "šlapal", jim chybí. Nám se ale tohle povedlo v průběhu přípravy zlepšit, holky pochopily, že bez tréninku to nepůjde. Jen ještě nevíme, co to udělá v zápasech. Tým je ovšem zvyklý vyhrávat a hlavně vyhrávat chce," končí svou úvahu plusovým hodnocením trenér.



Jeho slova o uspokojení konkrétním příkladem ilustrovala forwardka Michaela Krejzová. "Když jsme hrály třeba s Německem, které působí v divizi B, tak jsme trochu polevily. Čekaly jsme, že soupeř bude slabší. Až později jsme se to snažily dohánět. Pokud by se to stalo na ME, tak věřím, že i tam bychom to zvládly dohnat," říká s úsměvem.

Treml přiznává, že na mezinárodní úrovni se v dívčí kategorii U18 teprve začíná zabydlovat. A po přípravě, jež se odehrávala výhradně v Česku, se mu nesnadno odhaduje síla soupeřů.

"Pro nás důležitý bude vstup do turnaje. Zvlášť v ženské kategorii je důležité, jak se daří. Když se dobře začne, dokážeme porazit téměř kohokoli. Pokud se ale nedaří, jsme schopní téměř s kýmkoli prohrát. Záležet tak bude na aktuální formě a psychickém rozpoložení, s nímž do turnaje vstoupíme."

"Ve skupině máme Nizozemky, Chorvatky a Estonky. Ty by měly být papírově slabé, ale Chorvatsko a Nizozemsko, které teď bylo třetí na ME U20, svou sílu mají. A v osmifinálové skupině bychom pravděpodobně šli na výborné Maďarky, které byly loni třetí na MS U17, domácí Slovinky a Belgičanky, které svou kvalitu čerstvě ukázaly na MS U19, kde hrála i řada hráček pro ME U18, a kde jejich tým porazil Kanadu i Francii a vyhrál základní skupinu."

Když mají dívky posoudit, co je pod novým trenérem jinak, zmiňují nejčastěji větší četnost střelby z dálky a pak také častější zapojení presinku.

"Pan trenér tolik nekřičí, ale někdy je to potřeba. A občas nás dokáže i pochválit, i když to není zase nejlepší, protože pak nám to většinou moc nejde," potvrzuje starou pravdu Lenka Šoukalová.

Petr Treml měl například k zapojení vytažené osobní obrany své dobré důvody. "Potřebujeme, abychom hráli agresivněji, k čemuž ženský basketbal směřuje. Tady jsem měl ale pocit, že bychom pořád chtěli hrát ten dívčí basket."



Poslední slova kouče potvrzuje i postřeh Petry Holešínské. "Proti Belgii, která byla nejtěžším soupeřem v přípravě, se ukázaly naše hlavní nedostatky - rychlost, výbušnost, agresivita. Belgičanky na nás docela tlačily a my s tím měly problémy."

V čem se tým v přípravě naopak nejvíc zlepšil? Podle Michaely Krejzové v rychlosti. "Na začátku přípravy nám trenéři říkali, že jsme pomalé, ale v posledních zápasech proti Rusku už to bylo ono. I letos by naše hlavní síla měla být v obraně. Třeba Rusky se proti nám rychle zbavovaly míče a měly z toho hodně ztrát. Tlačily jsme na ně po celém hřišti."

Podle dalších kolegyň se tým v přípravných duelech snažil hodně i o vybíhání do protiútoků a občas soupeře překvapil zónou, čímž získával náskok. A pod košem podle Šoukalové tradičně vládla Reisingerová. Pivotka sama ovšem výhodu týmu vidí i v tom, že nějaké body pravidelně dává skoro každý. "Samozřejmě jsme pilovaly i obranu, na které jsme si vždycky zakládaly. A i teď to většinou bývá tak, že když se nám v ní daří, v klidu zvládáme i útok," podotýká Reisingerová. "A hodně bychom chtěly chodit i na útočný doskok," doplňuje Holešínská.

I ona stejně jako spoluhráčky vidí jako hlavní favoritky turnaje Španělsko. "A za nimi to bude vyrovnané - Maďarky, my a u Rusek se uvidí, v jaké budou sestavě."

Mladé lvice i v obrovských vedrech minulého týdne zvládaly dva tréninky denně a k tomu si některé v poděbradské hale přidávaly i večerní střelbu.

Po odpoledním tréninku, kdy bývalo v hale už k zalknutí, několik děvčat zkoušelo dokonce kliky s tlesknutím. Třeba Lenka Šoukalová zvládla dva za sebou. "Zatím děláme tak tři, ale zvládla bych i pět. Někdy to máme od trenéra nařízené, když prohrajeme, jindy se tím jen hecujeme navzájem," říká k nezvyklé kratochvíli křídlo.

Julia Reisingerová, která kvůli svému kolenu jede ve zvláštním režimu, si prý jen za jedno dopoledne dala kliků stovku. Tedy těch obyčejných. "Mám tréninky postavené trochu jinak. A pokud jde o kliky s tlesknutím, tak ty tři tu dáváme."