Lukáš Mařík: "Na Spartě jsme hráli jako dorostenci"

Lukáši, máte za sebou dvě finálová klání na půdě Sparty, jednou jste zvítězili, podruhé prohráli. Pojďme si obě utkání zrekapitulovat plzeňskýma očima...
V tom úvodním zápase jsme měli tragickou první čtvrtinu. Nebyli jsme schopni vytvořit si kloudnou střeleckou pozici a když už, tak jsme ji neproměnili. Pak jsme ale začali mnohem lépe bránit, z toho pramenily rychlé brejky a především díky nim jsme se dotáhli bodově na Spartu. Když jsme se takhle chytili, přidala se k tomu i dobrá střelba z dálky a v zásadě bylo rozhodnuto.

Co se tedy po stalo ve druhém pražském duelu? Věřili jste hodně, že sérii už zakončíte?
Určitě jsme všichni věřili, že vyhrajeme a bude hotovo, ale možná jsme na vítězství spoléhali až moc. Mysleli jsme si, že to půjde samo, a že Sparta bude hrát stejně jako ve druhé polovině toho předchozího zápasu. To se ale nestalo, v první čtvrtině dali snad všechno, na co sáhli a vůbec nás nepustili k naší hře. Navíc se kromě obvyklých opor jako je Jakub Skála nebo Tim Lyle začali střelecky prosazovat i hráči, kteří nám zatím nedělali větší problémy, například Milan Soukup.

Po úvodním náporu ale tentokrát Sparta pokračovala v ostrém tempu, že...
...přesně tak. My jim to ale vážně ulechčili. Přišlo mi, že jsme hráli dorostenecký basketbal - ztráceli jsme spoustu lehkých míčů a nedokázali vymyslet něco překvapivého. A navíc jsme určitě měli ještě víc bojovat!

Byli jste v sérii favority, stav je ale vyrovnaný. Co vám ve finále dělá největší problémy?
Troufám si říct, že máme silnější tým než Sparta. Náš hlavní problém je ale asi v naší mentalitě. Někdy prostě podlehneme pocitu, že se zápas vyhraje sám, což týmy jako je právě Sparta dokážou potrestat. Musíme zkrátka naši sílu využívat pokaždé!

První liga tedy po roce zažívá déja-vu: znovu se bude rozhodovat o vítězi celé sezóny v posledním možném zápase a znovu to bude v Plzni. Vy jste byl loni na druhé straně "barikády" (Lukáš Mařík hrál za vítězný tým Vyšehradu), neděsí ale vzpomínka na loňský rok vaše spoluhráče?
Já jsem se spoluhráči přímo o tomhle nemluvil, ale myslím si, že to náš výkon nijak neovlivní. Je to už minulá sezóna a tady v Plzni je v zásadě nový tým.

Jaké by vlastně měly být největší plzeňské trumfy do utkání sezóny? S čím chcete na Spartu vyrukovat?
To je podle mého jasné - musíme se vrátit k naší tradiční hře. To znamená, že musíme především maximálně bojovat a hrát jednoduše. Musíme vycházet z dobré obrany a snažit se o rychlé protiútoky. Zároveň věřím, že když hrajeme doma, bude se nám dařit střelecky. 

Ani v posledním zápase ročníku nebudete mít k dispozici klíčového rozehrávače Jakuba Velenského. Jak vlastně vy hráči pociťujete jeho absenci?
Není pochyb, že by nám "Véla" moc pomohl. Kdo ví, jak by to vypadalo s ním... Na druhou stranu ale mám pocit, že jsme se po jeho zranění na hřišti ještě více semkli a stmelili. Když nám chybí taková osobnost, musíme jeden za druhého ještě víc bojovat. 

Pokud byste v Plzni sezónu dotáhli do zdárného konce, jistě by následovaly bujaré oslavy. Hodláte, Lukáši, při nich případně využít své "zkušenosti" z loňského roku?   
(úsměv) Ne ne, já jsem vlastně jen hostující hráč, takže bych do ničeho přímo nezasahoval. Organizaci bych přenechal domácím hráčům. Na druhou stranu ale můžu zaručit, že bych byl jedním z nejvíce oslavujících... (smích) 





Matěj Sýkora