Luboš Bartoň o tom, proč u Rickyho to hlavní není vidět, a jak on sám zažil Rickymánii ve Španělsku

Po neúspěšné dodatečné kvalifikaci o ME 2005 v Srbsku jsem odcestoval s poraněným lýtkem do svého nového působiště, Joventutu Badalona. Po třech letech v Itálii to pro mě byla nová kapitola v mé kariéře a musím přiznat, že jsem přesně nevěděl, co čekat. Nový klub, nová liga, nová země, nový jazyk... prostě nové všechno.

Do Badalony jsem dorazil kolem 20. září, kdy už tým byl v plném proudu přípravy na sezonu. Já jsem byl vlastně předposledním členem mužstva, který se dostavil. Rudy Fernandez totiž ještě hrál ME za Španělsko.

Na začátku jednoho z vůbec prvních tréninků se "zelenočernými" si mě vzal stranou můj nový trenér, legenda španělského basketbalu Aito Garcia Reneses, a ukázal prstem na jednoho klučinu, který si střílel na koš na opačné straně hřiště.

"Hádej, kolik je tomu klukovi let?" zeptal se Aito.

Podíval jsem se na klučinu pozorně. Z dálky vypadal jako čerstvý teenager - šortky na půl žerdi, kotníkové ponožky, rozevlátý pohyb, černé rozčepýřené vlasy, husté obočí a ve tváři výraz, kterým se snažil zakrýt nervozitu. Přece jen to měl být jeho první trénink s prvním týmem Joventutu.

"Tipuju ho tak na 16," odpověděl jsem Aitovi po chvíli přemýšlení.

Kouč se lišácky pousmál a řekl: "Jmenuje se Ricky Rubio, je mu 14 a už teď je to velmi speciální hráč."



Mně tehdy bylo 25 let a jen z pomyšlení, že trénuju s chlapcem o víc než deset let mladším, mi běhal mráz po zádech. Další spoluhráč Elmer Bennet se narodil dokonce v roce 1970, a byl tak starší o plných 20 let!

Necelé tři neděle poté Ricky debutoval v ACB jako nejmladší hráč v její historii. A jen tak mimochodem - ve stejném zápase jsem ve španělské lize debutoval i já.

Rickyho styl hry byl zpočátku hodně divoký. Všechno, co dělal, dělal s maximální intenzitou a taky na maximální riziko. V obraně byl dotěrný, dobře předvídal situace a z toho pramenilo hodně získaných míčů. V útoku se rád probíjel ke koši, kde volil dvě varianty - buď zakončil sám, nebo nahrál pivotovi. Později se naučil přihrávat i volným hráčům na perimetru, pokud se celá obrana zatáhla do "bedny".

Rickyho největší slabinou byla střelba. Byl schopen se trefit, ale většinou jeho střely neměly moc šancí na úspěch. Každou trefenou trojku střídal jeden air ball. Ricky však střelbu často piloval - nejen trojky, ale i jump po driblinku. Vždyť mu bylo pořád jen 15 až 16 let. Ale už tak měl na sobě nálepku, že neumí střílet.

Veterán na rozehrávce Elmer Bennet mu ukázal spoustu věcí - jak dirigovat tým a hlavně CO, KDY, JAK a S KÝM!!!

Další sezonu si Joventut vybojoval účast v Eurolize a Ricky již měl v týmu svoje místo. Aito mu dával dost příležitostí a Ricky už měl pár zápasů, kdy dal o sobě pěkně vědět po celé Evropě.

Pamatuju si, že jsme hráli v Aténách proti Panathinaikosu, který měl tehdy největší rozpočet v Evropě a taky nejlepší tým. Navíc později soutěž vyhrál. Ricky nastoupil na 19 minut a zapsal si 7 asistencí a 7 zisků!!! Nejen to, Joventut stáhl 20bodové manko z prvního poločasu na pouhých 5 bodů!

V sezoně 2007/08 byl Ricky už jedním z nejdůležitějších a nejužitečnějších hráčů týmu, který v ACB skončil druhý, vyhrál Copu del Rey a taky ULEB Cup. Nedisponoval velkou minutáží (kolem 22 na zápas), ale po dobu, kdy pobýval na hřišti, byla jeho přítomnost znát.

Jeho hra ale nebyla pouze účelná. Rickyho dovednosti s míčem totiž byly zcela mimořádné! Každý zápas tak měl aspoň jeden "Ricky moment". Ať už to byl alley-oop na Rudyho, přihrávka mezi nohama protihráče nebo asistence za zády na volnou střelu z dálky, diváci si téměř vždy přišli na své.
 


Proč je Ricky "speciální"?

Každý fanda basketbalu, který sleduje Rubia, určitě někdy jednu z těchto frází slyšel nebo četl:

"Ricky je speciální."
"Ricky je výjimečný."
"Ricky je jedinečný."
"Ricky je jenom jeden."

Musím dát za pravdu těm, kteří o něm takto hovoří. To, co člověk vidí na první pohled, je jasné: Ricky má míč, zahraje pick?n?roll, vytvoří převahovou situaci a zvolí její nejlepší řešení.

Každý vidí, když nahraje správně, když správně přečte obranu nebo na druhé straně získá míč. Všichni jsou schopní přečíst sloupeček ve statistikách, kde má Ricky 11 bodů na zápas, byť jeho procento střelby není nic moc.

To, co však není vidět na první pohled, to, co se neodehraje v zápasech, ale během tréninků - to je to, co dělá Rickyho jedinečným.

Dám příklad: probíhá normální trénink a hraje se 5 na 5. Projíždí se signál, který by již měli mít hráči zažitý, ale jeden pivot opakovaně dělá tu samou chybu. Ricky k němu přijde a klidným hlasem mu vysvětlí, co přesně měl udělat. Po pár minutách hry udělá další pivot  podobnou chybu. Ricky počká, než spolkne vztek, a jde k dotyčnému s dalším vysvětlením situace. Bez nervů. A potom při první příležitosti zahraje akci přesně tak, aby pivot viděl a věděl, jak celá funguje.

Příklad 2: zápas je v plném proudu a Ricky hlásí akci za akcí. Najednou si všimne, že jeden ze spoluhráčů se už dlouho nedostal k míči nebo ke střele. Hned zavelí k akci a už ví, ze při sebemenší příležitosti přihraje dotyčnému míč na střelu. Nebo - zaregistruje, že soupeř neřeší optimálně určitou situaci v obraně. Ihned pak zahlásí akci, která využije tohoto soupeřova nedostatku.

Přiklad 3: Ricky prodribluje hřiště, přihraje volnému hráči na trojku, a ten svůj pokus mine. Hned v dalším útoku Ricky přihraje stejnému hráči, který však váhá a nestřílí. Ricky ho tedy pozitivně povzbudí a vzápětí hledá další možnost, jak mu nahrát do dobré pozice.

Těch příkladů by byla spousta, a když člověk není zainteresovanou osobou, tak si jen těžko těchto detailů všimne. Já jsem odehrál s Rickym 4 sezony (dvě byly neúplné) a dobře vím, co znamená pro tým a hlavně pro spoluhráče. Velký podíl na těchto detailech má jeho charakter a pak taky Elmer Bennett, který byl v tomto směru opravdovým učitelským mistrem a mnohé jsem se od něj naučil i já.



Rickymánie

Už si ani přesně nepamatuju, kdy jsem poprvé slyšel tenhle pojem. Rickymánie zahltila nejen Badalonu, ale i celé Španělsko a Evropu. Klučina podepsal lukrativní kontrakt s Nike, byl o něm téměř každý den nějaký článek v novinách a doslova přes noc se stal idolem všech mladých fanoušků basketbalu.

Podle mého názoru se největší Rickyho kvalita projevila právě v téhle době, kdy celý podkošový svět transformoval hvězdičku "RR" v nablýskanou hvězdu! Ricky zůstal oběma nohama pevně na zemi, tvrdě pracoval na své hře a hlavně střelbě a tuto pozornost bral spíš jako motivaci.

Po úspěšné sezoně 2007/08 se Ricky dostal do reprezentace a vybojoval pod vedením Aita Renesese stříbro na olympiádě v Pekingu. Ve finále ho čekal nadupaný tým USA a Ricky už v 17 letech ukázal, že může hrát proti těm nejlepším.

Pak ale přišlo zranění zápěstí pravé ruky, které jeho strmý vzestup přibrzdilo. Musel na operaci a rekonvalescence trvala přes dva měsíce. Z týmu odešel trenér Reneses (do Malagy), Rudy (do NBA), já jsem se přestěhoval na druhou stranu města (do sídla Barcelony) a Ricky byl hlavním tahounem týmu, který hrál i Euroligu.

Nehrál vůbec špatně, ale už od dubna se začalo hovořit o NBA, o draftu, o jeho šestimilionové  (v eurech) výkupní klauzuli v kontraktu s Joventutem a tak dále. Šlo o velmi nepříjemnou situaci pro takto mladého hráče, pro něhož byl do té doby největší starostí nesplněný domácí úkol ve škole.

I přes to, že Ricky nikdy svou situaci nekomentoval a zdráhal se veškerých debat, najednou se ocitl zády ke zdi. V Badaloně chtěli buď peníze, nebo jeho setrvání. Ač byl draftovaný jako číslo 5 Minnesotou, jeho šance na klidný "rozvod" s Joventutem byly zcela minimální.

Šest milionů eur je hodně peněz a všeobecně se ví, že klub NBA může hráče vyplatit jen do výše půl milionu dolarů. Matematika byla v tomto případě dost jasná a Ricky nevěděl, kam dál. Nakonec ale přišla štědrá nabídka z Barcy, tradičního rivala Badalony, která zacálovala 4 miliony výkupného a podepsala Rickyho na 5 let, s možností volného odchodu po druhém roce. Všichni na to kývli a Ricky se přes noc stal nepřítelem číslo 1 ve městě, kde byl jen pár měsíců před tím bohem.

Tlak způsobený touto situací mu však nakonec pouze prospěl. Ocitl se v úplně jiné pozici. V Barceloně měl kolem sebe spoustu výborných hráčů a hvězd a musel se podřídit jinému stylu. Bláznivé kousky byly vystřídány častější systémovou hrou, a i když sem tam přišel i nějaký Ricky moment, tak jich rapidně ubylo.

Ricky se vypracoval ze speciálního hráče na rozehrávače evropské kvality a měl šanci dirigovat nejlepší tým v Evropě. Jeho střelba se výrazně zlepšila a všeobecně se o stupeň výš posunuly i jeho vůdčí kvality.

Barca měla impozantní sezonu - vyhrála Superpohár, Copu del Rey i Euroligu a překvapivě neuspěla až ve finále ACB. Bilance 31-4 ovšem byla nejlepší v historii. A Rickyho hvězda stoupala dál. I když musela překonávat překážky.



2010/11: Sezona v údolí stínů

Každý sportovec se aspoň jednou v kariéře dostane do situace, kdy delší dobu nepodává optimální výkony, nedaří se mu a je velmi markantní, že nehraje zdaleka tak, jak umí. To se stalo Rickymu během druhé sezony v Barce.

Jeho styl hry se už úplně přizpůsobil týmu Barcelony, ovšem čelil dalším tlakům. Barca měla opět nejlepší mužstvo v Evropě a cílila na všechny trofeje. Již od září se začalo psát, že je to Rickyho poslední sezona v Evropě. A Ricky začal vypadat trochu unaveně.

Chyběla mu jiskra, kterou disponoval po celou dobu své mladé kariéry. Jeho procento střelby šlo hodně dolů a celkově měl dost nevyrovnanou sezonu. Final-4 Euroligy se ten rok konalo právě v Barceloně a je vždy velmi těžké navázat na historicky nejlepší sezonu, kterou měl tým rok před tím.

Ricky nehrál špatně, ale bylo vidět, že nehraje s tou samou lehkostí jako dřív. Jeho rozhodování, kdy vystřelit, kdy najet do koše, kdy přihrát, už nebylo stejné, a bylo to dost znát. Tým se navíc taky dost trápil, a i když se vyhrávalo, tak vítězství byla většinou dost upracovaná.

Osud tomu chtěl, že Barca vyfasovala ve čtvrtfinále Euroligy nejtěžšího soupeře (Panathinaikos), nedokázala využít domácího prostředí a vypadla. I přes tento neúspěch ale vyhrála Copu del Rey a taky ACB, což není vůbec špatná konečná bilance.

Ricky však byl pouze stínem hráče, který dominoval rozehrávce v předchozím roce, a všeobecně se říkalo, že pro něj bude asi nejlepší zůstat v Barce. "Na NBA nemá!" hlásila většina španělských médií.

ME v Litvě jeho situaci nepřidalo. Navzdory získanému zlatu byl Ricky náhradníkem za Calderonem, nemohl se trefit z dálky a celkově navazoval na svou nemastnou-neslanou sezonu v Barce.



NBA Rickyho požehnáním

Čekalo se na velké rozhodnutí: NBA, nebo setrvání v Barce. Ricky zariskoval a nakonec jeho rozhodnutí bylo přímo požehnáním. Výluka v NBA ho přinutila k tomu, aby si déle odpočinul od každodenního stresu a měl dost času na přípravu a trénink střelby.

Každý fanoušek už ví, jak Rubio letos hraje v NBA, ale pro mě to vůbec není velkým překvapením. Jsem rád, že se rychle dostal z negativního prostředí a spirály, která ho táhla dolů.

Ricky měl velké štěstí, že na něj Timberwolves nezanevřeli a počkali. Dalším velkým plusem je, že na trenérském postu vystřídal Kurta Rambise velmi zkušený Rick Adelman. Ten je všeobecně znám svou omezenou rotací hráčů. Ovšem ti, na které sází, pak hrají na maximum svého potenciálu.

Ricky hned od začátku dostal velkou důvěru a svými výkony až překonal veškerá očekávání. Když se podíváme na jeho statistiky, tak jen stěží můžeme vybrat tu, která je nejpřekvapivější. Za 29 odehraných zápasů má následující průměry: 11 bodů, 8,7 asistence, 2,5 zisku, 4,5 doskoku. Podle mě nejdůležitější statistika je ale ta, že Minnesota má bilanci 13-16!!! Minulou sezonu měli Vlci bilanci 17-65, suverénně nejhorší v NBA.

Tým je až na drobné změny stále stejný. Ricky však má jednu kvalitu, kterou mnozí nedoceňují: dělá všechny spoluhráče lepšími!!! To je podle mě to nejdůležitější. Statistiky vypadají hezky, ale když Kevin Love minulou sezonu trhal rekordy a jeho tým byl na dně tabulky, jakou váhu pak jeho statistiky měly?

Letos je najednou Love považován za nejlepšího power forwarda v NBA a velkou zásluhu na tom má právě Ricky Rubio. Nikola Pekovič? Černohorec, který minulou sezonu proseděl na lavičce, letos vypadá jako jeden z nejlepších pivotů ligy. V tomto směru je srovnání s rozehrávačskými superstars Stevem Nashem a Jasonem Kiddem víc než na místě.

Aby byl Ricky považován za jednoho z nejlepších, musí ještě zlepšit své procento střelby. Jeho trestné hody jsou výborné (82 procent), ale střelba za tři a z pole celkově je dost dole (32 a 37).

Procento střelby se často přeceňuje, protože je velký rozdíl mít přes 20-25 pokusů na zápas (jako Allen Iverson), nebo 9,4 pokusu, což má Ricky. A kdyby mohl dostat svůj průměr ztrát pod 3 (teď má 3,2, 11. největší počet v lize), tak už teď je statisticky jedním z nejlepších rozehrávačů.

Ricky je v celé NBA první v získaných míčích a čtvrtý v asistencích. Jeho vstup do ligy byl skutečně impozantní (například se stal Nováčkem měsíce ledna) a jenom čas ukáže, kam až jeho hvězda vystoupá.

Příští rok Utkání hvězd? Proč ne!


Luboš Bartoň