Luboš Bartoň o tom, jak souvisí role Kevina Costnera s ACB, a také o Fuenlabradě jako zázraku v moři krize

Je to pár týdnů, co jsme byli s manželkou na filmu Company Men. Americký snímek ilustruje moderní ekonomickou krizi v USA, kde velké firmě, specializované na převoz velkých zásilek, hrozí velké ztráty a snaží se je redukovat, kde jen může. Hlavním předmětem redukce jsou samozřejmě zaměstnanci. Jeden z nich, ztvárněný Benem Affleckem, se ze dne na den stane nezaměstnaným a tři měsíce nemůže najít žádnou práci. Asi nejreálnější postavu "krize" ale ve filmu představuje Kevin Costner, který nemá ani druhořadou roli. Že by už krize pronikla i do Hollywoodu?

Pak jsem začal přemýšlet. Vlastně, když se to tak vezme, profesionální basketbalisti jsou na tom obdobně. Máme velmi speciální povolání a ne vždy se najde zaměstnavatel, který "chce" nebo "může" zaplatit hráči to, co by hráč chtěl či zasluhoval. Existuje hodně týmů, které se dostaly do velké krize a dluhů a tento stav již třetím rokem trvá i ve Španělsku.

Jen pár vyvolených hráčů má to štěstí, že hraje v týmech, co jsou finančně nejenom silné, ale hlavně zajištěné. (Španělsku momentálně vévodí Barcelona a Real Madrid, za nimiž už pokulhávají Caja Laboral, Bilbao, Valencie a Malaga.) Zbytek hráčů musí víceméně brát "práce", které jsou málo placené. Neadekvátně odměňovaní hráči tak musejí vzít to, co je, a doufat, že se jim povede sezona a budou moct usilovat o lepší džob.



Normální?

Ano. Bohužel tu ale mluvíme o propastných rozdílech a ta propast se každým rokem prohlubuje. V Řecku je to ještě markantnější. Čerstvý šampion Euroligy Panathinaikos má spolu s Olympiacosem vlastně předplacená všechna finále - zbytek ligy se plus minus účastní. V Rusku tomu je obdobně. V Itálii poměry tak neznám, ale rozhodně ty rozdíly mezi bohatými a chudými nejsou až tolik velké.

Pro ligu, a to jakoukoliv, momentální situace ale není zase tak špatná. I chudší kluby jsou schopné sestavit docela slušný tým a doufají, že můžou udělat výsledek. Několika klubům se to takhle i daří.

Moje Fuenlabrada letos prožívá jednu z nejlepších sezon své existence a to je náš rozpočet, když to řeknu trochu pikantně, směšný. Pět měsíců pozadu s výplatami a bez sponzora na dresu (můj oblíbený slogan) - C.B. Fuenlabrada - tým pracujícího lidu (slova Jirky Welsche) - došel až do play-off!!!



Co se ale stane se všemi hráči Fuenly po sezoně? Myslím, že jestli klub nesežene velkého sponzora, tak se drtivá většina sestavy rozuteče za lepšími nabídkami a ti, co jsou pod smlouvou, z ní budou vykoupeni.

Batista byl prodán již během sezony do Vitorie, Gustavo Ayon (kandidát na MVP a taky "Objev sezony") bude prodán, co by dup. Ani trenér Maldonado nebude moc váhat a sáhne po první seriózní nabídce. Oni trenéři to mají vlastně ještě horší než my, hráči. Práce je ještě míň a těch prestižních pozic jen hrstka. Všichni jsme nakonec takoví - INDUSTRY MEN!!! Průmysloví dělníci.

Tak to byla moje sonda do
trochu jiného světa.
Zdravím vás a příště se těším
nashledanou

Luboš Bartoň