Luboš-B otevírá špinavou komnatu Fuenlabrady

Z Madridu zpět do Barcelony
aneb
Sbohem Fuenlo a vítej Badalono!

Zdravím všechny čtenáře už ze svého vlastního bytu v Barceloně. Už minulou středu jsem dal sbohem jihu Madridu a od pondělí trénuju se svým staronovým týmem - Joventutem Badalona. Tuto středu jsem podepsal smlouvu do konce sezony, ve čtvrtek absolvoval prohlídku u doktora a už v sobotu bych měl po boku Davida Jelínka vyběhnout na plac v zelenočerném dresu Joventutu.

Na předměstí Barcelony jsem zažil svá nejlepší léta a doufám, že moje přítomnost bude velkým přínosem nejen pro tým, ale taky pro mě. Po dlouhé době se cítím velmi dobře, uvolněně, téměř osvícen. Až si přečtete zbytek mého blogu, porozumíte líp.

Jak to teda všechno bylo, pane Bartoň?

Cítím potřebu aspoň nastínit, co se stalo v mém již minulém působišti ve Fuenlabradě. Nikdy jsem situaci v klubu moc nekomentoval, v předešlých textech jsem se vždy pouze zmínil o ekonomické situaci, která byla všeobecně známá.

Klub se i bez generálního sponzora přihlásil do Poháru Eurochallenge, a přitom až do listopadu dlužil peníze všem hráčům z minulé sezony. Vysvobodil ho pouze verdikt FIBA, který přikázal bývalému hráči Biyombovi, jenž minulý rok odehrál za Fuenlu něco kolem 12 zápasů, zaplatit 2 miliony dolarů za "nelegální odchod z týmu" během sezony.

K tomu se přidalo odstupné za Gustava Ayona, které částečně zaplatil jeho nový tým (New Orleans Hornets) a částečně sám hráč (i když podle neoficiálních informací zaplatila zbytek mexická vláda, jen aby Mexiko mělo své zastoupení v NBA).

Záchrana týmu přišla v pravý čas. První výplata sezony přišla se čtyřměsíčním zpožděním, symbolicky tři dny před Vánocemi!

Moje kauza začala už v létě, kdy jsem reprezentoval Česko. Ozvali se mi z Fuenlabrady, že mám pro ně moc vysoký plat (podepsali se mnou smlouvu na dva roky a nepočítali, že zůstanu). Chtěli mi snížit letošní plat téměř o 40 procent a prodloužit smlouvu o rok, navíc se stejnou sumou.

Matematika je v tomto případě dost jednoduchá. Slušně jsem odpověděl, že tohle není v mém zájmu a i přes snahu najít si jiný klub jsem se v září vracel na jih Madridu.

Tým z poloviny nový, nový trenér, žádný sponzor - sezona tak začala dost kostrbatě. Tým se ale i přes bídný start vzpamatoval a téměř vždy figuroval v první desítce tabulky ACB. Ani v Eurochallange Cupu to nebylo špatné. Já byl společně s Lavinou zvolen kapitánem týmu a můj hlavní úkol byl ujmout se cizinců, aby dobře zapadli do mužstva.



Jak ale čas běžel, bylo dost markantní, že se moje úloha v týmu mění. Trenér Fisac mě přestával dávat do koncovek zápasů (v prvních dvou měsících něco nemyslitelného) a vždy se mnou mluvil ve smyslu, že nechci být součástí budoucnosti Fuenlabrady...

Budoucnosti Fuenlabrady!!!

Klub, který mi dlužil hned od samého začátku, se rozhodl pro jiné řešení situace. Vedení využilo dobrého laufu týmu a naopak mojí slabé formy. Po odchodu Ayona se začala hledat náhrada, levná náhrada.

Byla možnost získat Blanka z Malagy zadarmo (ten byl právě Malagou zakoupen z Fuenlabrady před 2 lety) a podepsat Američana Halla za drobné.

"Co pak ale uděláme s Bartoněm a jeho "vysokou smlouvou"?" mělo před sebou otázku vedení klubu.

Jakmile se tým kvalifikoval do Copy del Rey a zároveň se vzdálil nebezpečí sestupu z ACB, bylo rozhodnuto. Den po pohárovém zápase v Pardubicích jsem si o tréninku natáhl záda, byl jsem nucen vynechat další dva zápasy, a i když jsem byl do pěti dnů vykurýrovaný, Fuenlabrada mě nedala zpátky na soupisku.

Ortel byl již vynesen.

Dokonce mě vyškrtli z jejich oficiální soupisky a místo mě tam dali nějakého juniora, který s námi do té doby ani jednou nebyl. Trénoval jsem s týmem ještě dlouhé tři týdny, kdy mi klub, ani trenér nebyli schopni vysvětlit (logicky), proč nehraju.

Bylo nás najednou 14 hráčů (povolali ještě veterána Josepha z týmu z třetí ligy) a já jsem se nevešel do nominace?

Jako člověk s určitou inteligencí jsem se ale všeho dovtípil hned, jak mě Fuenlabrada nenechala hrát proti Real Madridu. Kontaktoval jsem svého agenta, aby začal hledat nový tým, což v této době nebylo zrovna jednoduché.

Během čekání na nový tým, tedy tři týdny, se mi vyhýbali všichni funkcionáři klubu. Prezident, manažer, prostě všichni. Nejenom že nebyli schopní mi na rovinu říct, jak se věci mají, dokonce nebyli ani schopní se přiblížit a pozdravit.

Nikdy jsem si nemyslel, že na vlastní kůži zažiju něco podobného. Člověk může spolknout hodně věcí, ale co se týče urážek a křiváctví, to pro mě bylo už příliš.

Účast v Copě del Rey pomohla konečně podepsat i nového sponzora - Mad Croc. S nadsázkou jsem tvrdil, že aspoň budou peníze na to, aby mi klub zaplatil, co mi dluží. Nakonec jsem nebyl daleko od pravdy.

Vyhrocená situace mezi klubem a hráčem se mohla vyřešit jen rozchodem. A to co nejrychlejším. I když jsem neměl žádnou nabídku na stole, rozhodl jsem se z Fuenlabrady zmizet. Negace, křiváctví a neúcty jsem už měl dost. Nadešel čas odejít a začít další kapitolu kariéry.

Říká se, že člověk si s odstupem času pamatuje pouze to dobré a na to zlé zapomene. Myslím, že v tomhle případě bude trvat hodně dlouho, než se tak stane...