Luboš-B o vykulení z kolena, nečekaných Pardubicích, Rusácích z Novgorodu, kvalifikaci a střele "do ksichtu"

V pondělí večer si dal pár bramboráků a těšil se na zápas. Poprvé za dlouhou kariéru v zahraničí se dostal se svým klubem na rodnou hroudu. A i když v Pardubicích po strastiplném průběhu utkání se svou Fuenlabradou uspěl, osobní zážitek zkalila jedna podstatná okolnost. V druhé čtvrtce dostal zásah do kolena a po změně stran stihl už jen pár minut. Celkem jich natočil 16. "Je to škoda. Chtěl jsem si zahrát trochu víc. Holt to dopadlo, jak to dopadlo," pravil reprezentační křídelník Luboš Bartoň smířeně, než se rozpovídal o lecčems dalším, včetně letní eurokvalifikace.

Luboši, jak vážná ta srážka koleny s Mauricem Hamptonem vlastně byla?
Hlavně to bylo nepříjemné. Dostal jsem to pod koleno a ještě ze strany. Podlomila se mi noha, tak jsem si radši hned sednul na zem. Byl jsem samozřejmě vykulenej. Nechtěl jsem s tím moc hýbat a bylo fajn, že se mi na to hned mohl podívat doktor. Od té doby už jsem byl v zápase nesvůj. V druhé půlce jsem ještě zkusil hrát, ale bylo to dost divné, takže bylo dobré, že zahráli ostatní kluci a nebylo potřeba, abych tam předváděl nějaká velká čísla.

Jak se aktuálně cítíte na pozici čtyřky?
Jakmile nehrajeme rychle, tak si nezahraju. Protože v postupném útoku už musím jenom clonit, navíc my nemáme zrovna hráče, co přihrávají včas. Když se ale hraje rychle, do protiútoku, mám mnohem víc šancí se dostat do pozic, kde můžu najet nebo vystřelit. Pět na pět to ale bude těžký, zvlášť proti týmům silnějším pod košem. Pardubky třeba nemají na čtyřce ani na pětce nějaké velké těžkotonážníky, zato ti Rusáci z Novgorodu před týdnem byli docela jiné kafe.

Co říkal váš trenér v poločase na 46 bodů inkasovaných od týmu z NBL?
No, nebránili jsme. Respektovali jsme soupeře, ale určitě ne dost. Oni taky změnili trochu taktiku, my jsme byli původně připraveni na o něco jiný zápas. Začali hodně agresivně dopředu, atakovali nás a my jsme nebránili. A odražené míče si doskočili. Nám se nedařilo naskočit do rytmu, dostat se do vedení a být v něm od začátku. Taky jsme byli trochu uvalení z cesty. Ve Valencii, kde jsme vyhráli, jsme podali super výkon, takže to beru jako den a noc. Tím nechci snižovat výkon domácích, my jsme prostě reagovali na vývoj až v poslední čtvrtině.



Pardubický kouč Slowiak si v této soutěži už nejednou všiml, že soupeři nejsou až tak detailně na jeho tým připraveni, protože to zřejmě nepovažují za nutné. Jak detailní přípravu jste měli vy?
Tak úplně podrobné to nebylo, ale podcenění tam bylo minimální. Rozhodně jsme sem nejeli zahrát si "čunču".

To, že jste museli hledat spásu až v zónové obraně, je překvapení?
No, trénujeme ji taky, tak to trenér zkusil. A viděl, že to funguje. Naše obrana byla jinak docela špatná. Nevím, čím to bylo... Je přece jen něco jiného hrát proti borcům, kteří jsou okoukaní a naopak. A na videu toho ze čtyř košů daného hráče moc nenajdete. Pro mě je mnohem jednodušší hrát proti borcům mnohem lepších kvalit, u nichž vím, co čekat. Když na mě vyběhne neznámý junior, který to může kdykoliv "prásknout" nebo dělá věci, co člověk neodhadne, je to složitější. Nafintuje nebo mi to "vypálí do ksichtu" a nedej bože se trefí. Není to tak jednoduché hrát proti hráčům, které moc neznáte. (ač nejmenoval, právě tohle v utkání zažil s Ondřejem Peterkou)

Na konci jste měli prakticky stejný počet (kolem 30) trojkových i dvojkových pokusů, navíc se shodnou úspěšností. To je vaše normální hra, s tolika trojkami?
Ano, to je naše normální hra. Když jsme volní, tak to smažíme. (usměje se) Soupeři se stahovali, nenechávali tolik nájezdů do koše, takže jsme to vyhazovali a bylo tam pak hodně trojek.

Tohle byla vaše první zkušenost s pardubickou ČEZ Arénou. Pokud by se tu hrála v létě eurokvalifikace například s Turky nebo Italy, bylo by to při naplněnější kapacitě dobré prostředí?
Myslím, že to je super hala. Samozřejmě by se na takové zápasy musela naplnit. Když sem přijdou dva tisíce, byla by atmosféra pochmurná.

A jaký je váš pohled na náročnost skupiny?
Je jasné, že bude záležet na sestavách soupeřů a na tom, v jaké formě se kdo dostaví. Lehká skupina to není, hratelná ale je.  Z hlediska získávání hráčů z NBA to bude mít každá federace trochu jiné - a to podle peněz na pojistky hráčů. My tam naštěstí máme jenom jednoho hráče a to ještě uvidíme, jak se to vyřeší. Bude to překvapení, jak to bude s Honzou Veselým. Italové, kterým v NBA hrají tři borci, mají v tomhle větší finanční páku. Bude ale záležet, jestli se těm hráčům bude chtít. Já myslím, že bude, protože to, co předvedli v Litvě na loňském ME, byla trochu ostuda. Takže se zřejmě hecnou. Spolu s Turky jsou favority, už jenom podle jmen. To ale neznamená, že nemáme šanci.

Dále chystáme dvojrozhovor o životním duelu Ondřeje Peterky a olbřímím pocitu zmaru Jana Slowiaka.

Petr Hamták