Ligový zázrak Votroubek o All-Star, Maxovi, play-off snu, obraně soupeřů a překvapení ze sebe samého

Chybělo velmi velmi málo, aby trojkařské finále při pardubické Kvis All-Star Game skončilo remízou. Stačilo, aby svitavský Tur Pavel Miloš svou úplně poslední střelou nepřetlačil o dva body Stanislava Votroubka z USK. Jenže Pavel Miloš je Pavel Miloš a závěrečný míč do koše poslal. Lídr Pražanů v této sezoně tak stanul těsně pod vrcholem. Vyhrát, už by tento ligový ročník pro něj neměl jedinou chybu. Zatím ho totiž proměňuje ve svůj veliký comeback.

Stando, řekněte, bylo by vítězství v trojkách tou pověstnou dortovou třešní, stvrzující po slovenské štaci váš velkolepý návrat do NBL?
Ta sezona je zatím výborná, jako týmu se nám daří, což málokdo čekal. Všichni nás tipovali určitě na spodní osmičku pro nadstavbu, možná někde kolem jedenáctého dvanáctého místa, ale my jsme si dobře sedli a hlavně trenér každému vysvětlil, jaká je jeho role a co po něm chce. Myslím, že mladí dostávají hodně šancí a zatím je skvěle využívají, proto ta sezona vypadá tak, jak vypadá. A já sám za sebe jsem rád, že se mi daří. A že to nevyšlo při All-Star? Koňas (Miloš) je samozřejmě pan střelec a možná měl víc štěstí.

Co jste si říkal před jeho poslední střelou za stavu 19-19?
Po pravdě jsem si myslel, že ji dá. Měl dost času a já s tím víceméně počítal. Nebyla to jednoduchá soutěž, finále přišlo dvě hodiny po semifinále, v hale nebylo ani moc teplo, takže se dostat zpátky do provozní teploty nebylo lehké. Přesto 19 bodů není špatné číslo.

Po jednom bodu na prvním stanovišti jste se rozjel hlavně na dvou pozicích z 45 stupňů, kde jste bodoval naplno za 6 bodů. Jsou to vaše oblíbenější místa?
Já jsem z rohů nikdy moc nedával. Ale tady to první bylo dané tím, že jsem stejně jako Koňas byl ztuhlý.



Měl Pavel Miloš relativní výhodu, že zdejší koše měl víc nastřílené, když v Pardubicích ještě minulou sezonu působil?
To nemyslím, že hrálo nějakou roli. Jde spíš o momentální formu a on prostě dal o střelu víc.

Je rozdíl střílet semifinále a finále na dva různé koše?
Nemyslím. Koše, míče i vzdálenost se nemění. A jiné pozadí nebo nová orientace, to mi problémy nedělá.

Věřil jste si na postup do finále?
Já šel v semifinále na řadu jako třetí a přede mnou dal Teplý 19, což je dost. Nebyl jsem si tedy úplně jistý. I začátek byl nejistý, ale pak tam něco napadalo a 20 bodů na finále stačilo.

Vyskytly se i názory, že byste to mohl mít těžší se splněním limitu jedné minuty při vaší delší odhodové fázi. Nebo to je mylný dojem?
Já se toho taky trochu bál a i v semifinále jsem první stanoviště odházel podle mě hodně pomalu. Potom jsem se do toho ale dostal a stihl to asi za 59 vteřin. Ani jsem nemusel zrychlovat, dá se to stihnout v pohodě.

Jak vás na soutěžní den připravil nedávno narozený synek Max, nechal vás vyspat?
No, já jsem moc nespal, ale to nebylo kvůli němu. (směje se)

Proč se syn jmenuje právě Max?
Mně se to jméno líbilo, prosazoval jsme ho a s přítelkyní jsme se na něm pak dohodli.

Zpět pod koše - jak je možné, že vás liga stále nedokázala dostat pod 50procentní úspěšnost trojek, zvlášť při tolika pokusech, co máte?
Myslím, že už k tomu po posledních dvou kolech došlo (má pravdu). A že to tak dlouho vycházelo? Dával jsem spoustu relativně těžkých střel, z velké dálky. Asi to bude tou rukou. Všichni se mě samozřejmě snaží bránit a chystají se na mě. Asi pro soupeře ale není snadné se soustředit jenom na jednoho hráče, aby nevystřelil ani jednu trojku. To se nedá ubránit, nebo obecně nejde žádný hráč ubránit tak, aby vůbec nevystřelil. A pak je to na mně, jestli dám. Zatím to celkem padá, doufám, že to vydrží.

Máte tak dobré systémy, aby vám ty pozice vycházely?
Ty systémy být musí, ale soupeři je zase mají naskautované a v tom je nejmenší problém se na to připravit. Ale jak říkám, není možné se soustředit jen na jednoho hráče, aby nevystřelil. To se ani nedělá a dělat nedá.

Přesto ještě jedna věc ? už několik trenérů se po zápase rozčilovalo, jak vás jejich hráči mohli nechat volného, když se na vás tak připravovali. Pokud to o vás všichni vědí, jak je možné, že volný zůstáváte?
To už je zase věc na konkrétních obráncích, jak se spolu domluví při cloně. Trenér jim řekne, aby clonu přebírali, oni to i udělají, ale jsou tam o krok později, a mně ten krok ke střele stačí.

Který obránce je pro vás v lize nejnepříjemnější?
To nevím. Všichni se snaží plus minus stejně. A koho mám v lize jako obránce nejvíc nerad, o tom jsem nijak nepřemýšlel. Ještě se mi v téhle sezoně ani nestalo, že by se mě někdo snažil nějakou tvrdší obranou rozhodit. Ale to bych do toho článku radši nedával, aby je to nenapadlo (směje se).

Kdo všechno zůstal z vašeho vtrhnutí do ligy překvapen? Zejména z působení v Nymburce jste byl nějak zaškatulkován, řekněme jako střídající střelec číhající na trojce. Najednou ale máte roli vůdce, trojky sázíte jako chleba do pece a ještě jste nejlepší dokakovač ligy, což je dosud asi to největší překvapení...
S těmi doskoky jsem překvapil trochu i sám sebe. A na to ostatní byste se musel zeptat třeba těch, co před sezonou tvrdili, že USK udělalo mým angažováním chybu. I o tom jsem se doslechl. Já jsem do klubu šel, že tu budu mít určitou roli. Samozřejmě jsem v ní poprvé, protože v tak mladém týmu, kde bych byl druhý nejstarší, jsem ještě nehrál. Zatím mi to ale vyhovuje a týmu se daří, což je hlavní.

Tajil jste dosud, jaký umíte být doskakovač?
To ne, ale je to taky dané počtem odehraných minut a tím, že bráním podkošové hráče, takže se pohybuju pořád někde v "bedně". Balony se tam odrážejí a s mojí výškou mi tak nějak padají do rukou.

Takže kouč to po vás nějak zásadně nevyžadoval?
U podkošových hráčů to je samozřejmost. A to, že to jde zatím až takhle, za to jsem rád. A doufám, že i trenér.

Když se trochu vrátím v čase, už jste se přenesl přes prohrané páté finále s Nitrou na domácí půdě proti Levicím, což váš tehdejší tým na konci minulé sezony připravilo o titul, a jak jsem pochopil, i o účast v NBL, kterou měl mít slovenský mistr prakticky jistou?
Teď už na to nějak moc nemyslím. Jsem v jiném týmu, uprostřed další sezony. Nicméně hned po tom finále, nebo možná ještě měsíc po něm tam to zklamání bylo. Prohrát ve finále rozhodující zápas doma bolí víc, než když se to stane venku. Levice ale byly lepší a teď už to neřeším. A že bychom Nitru připravili o českou ligu? To si nemyslím. O přijetí slovenských týmů hlasovaly české kluby a ty si vybraly Inter. Takže to s tím podle mě moc nesouviselo.

Poslední věc: co by pro vás bylo na konci téhle sezony úspěchem?
Pokud v sobotu porazíme Svitavy, čímž bychom měli stvrdit postup do první šestky, tak už to by byl velký úspěch. Potom bude úspěchem každý vyhraný zápas v A1 a velká třešeň na dortu by bylo i vyhrát i nějaký zápas v play-off a třeba i postup do semifinále. To je ale ještě daleko...