Zdravím vás, čtenáře basketmag.cz, a chtěl bych se s vámi podělit o dojmy ze svého návratu do Děčína. Vlastně ani nemůžu přesně říct, jak se to stalo, že už jsem zase v tomhle klubu. S jeho trenérem Budínským jsem byl průběžně pořád v kontaktu a jak jsme tak spolu mluvili, tahle možnost se prostě objevila.
Zdravím vás, čtenáře basketmag.cz, a chtěl bych se s vámi podělit o dojmy ze svého návratu do Děčína. Vlastně ani nemůžu přesně říct, jak se to stalo, že už jsem zase v tomhle klubu. S jeho trenérem Budínským jsem byl průběžně pořád v kontaktu a jak jsme tak spolu mluvili, tahle možnost se prostě objevila.
Když jsem před pár lety odcházel z Děčína do Pardubic, nějak mi přišlo, že bych se jednou mohl vrátit, protože tuhle možnost jsme nechali otevřenou (já a klub).
Opustit Nový Jičín nebylo na druhou stranu vůbec snadné. Původně jsem si vážně myslel, že i na další sezonu tam zůstanu. S manažerem jsme o tom jednali a já tomu fakt věřil.
Jen pár dnů před tím, než jsem měl klubu oznámit své rozhodnutí, ale přišel na trénink prezident Nového Jičína a řekl nám, že s financemi jsou jisté problémy a že až někdy do července nebudou moct podepsat žádné nové smlouvy.
Musím tu říct, že fanoušci v Novém Jičíně se ke mně vždycky chovali skvěle a opustit je bylo těžké. Navíc jsem navázal několik výborných vztahů a přátelství se spoluhráči. Spoluhráč Corey Muirhead se mi stal téměř bratrem. Hrozně jsme se sblížili. V létě jsem byl u něj v Severní Karolíně a on u mě na Floridě.
V Novém Jičíně žije i moje "česká máma" Marie a já věděl, že mi bude chybět. Stejně jako můj dobrý kamarád Peter Kunčík a jeho rodina. Věděl jsem, že mi budou chybět i návštěvy u Tondy.
Těžko se mi mluví o tom, co přesně mi řekl před návratem do Děčína trenér Budínský. Jsme v kontaktu často, takže to nebyl jeden hovor, nebo jedna konkrétní věta.
On mě dobře zná a ví, jak můžu týmu pomoct. Proto mi řekl, že nemusím dávat 20 bodů na zápas. Všichni ví, že lídři jsou teď Will (Hatcher) a Pavel Houška. Ale chce ode mě, abych hodně mluvil a radil mladým hráčům a všemožně jim pomáhal.
A právě tohle mě strašně baví. Předávat zkušenosti ostatním. Zrovna máme za sebou jeden přípravný kemp, kde jsem se se všemi mohl seznámit.
Mám dojem, že v Děčíně už kariéru dokončím. Nechci tím říct, že pak nebudu už nikde hrát, ale nejspíš to tady v Děčíně všechno završím.
A pak? Mám celkem na výběr. Určitě chci zůstat u basketu. Vedle toho jsem distributorem pro MonaVie, což je výborná firma. U toho chci zůstat a pomoct jim se prosadit v dalších evropských zemích.
Pak taky makám na knize o mém životě v Česku. Takže celkově se na život po basketu těším!
Teď se ale těším hlavně na Děčín i na spolupráci s Willem. Jsem si jistý, že si vzájemně můžeme hodně pomoct. Podle mě nebude třeba se nějak moc přizpůsobovat. Budeme prostě hrát basket. Nezměnil jsem přece sportovní odvětví.
Nikdo zatím neví, kdo z nás dvou bude hrát na křídle, ale my to ani neřešíme. Uvidí se, až liga začne. Věřím, že před námi je fakt dobrá sezona. Jen bych si přál, aby se liga trochu změnila. Myslím, že každý už si zvykl na dva zápasy týdně, takže teď jen s 11 týmy (a menším počtem utkání) bude potřeba si zvyknout na nový model.
Levell Sanders, rozehrávač BK Děčín, kam v létě přišel z Nového Jičína
Foto: BK Děčín
life insurance companies
best life insurance policies