Lev U20 Křivánek o 2krát stejné a přece jiné eurořece, tátovi Křížovi, omluvenkách a díky NBL zpomalené hře

INTERVIEW BASKETMAGU   A pak že se nedá vstoupit dvakrát do stejné řeky! Česká mužská reprezentace U20 na letošním A-divizním ME naprosto věrně zkopírovala rok starý výsledek svých předchůdců. Nejdřív 7 porážek za sebou. A pak dvě výhry v nejdůležitějších zápasech turnaje. Jenže tady veškerá podobnost končí. Už proto, jak byly obě sestavy poskládané. Zatímco loni v ní figurovali z velké většiny hráči příslušného ročníku (1993), letos byli takoví pouze dva. Rozdíl spočíval i ve zcela odlišné nátuře lídrů mužstva, v útočné produkci obou celků a také v tom, že loňskou a letošní sestavu spojovalo jedno jediné jméno. Stále důležitější forward USK Praha a vnuk slavného dědy, který sám nemohl zažít dva rozdílnější šampionáty - Jan Křivánek (číslo 12). Právě on je dalším v řadě respondentů v sérii interview Basketmagu se zástupci mládežnických reprezentací.

Honzo, jaká ta obě poslední ME byla pro vás osobně?
Loni jsem byl zraněný, po MS U19 se mi zhoršil zánět v koleně, takže jsem klukům v závěru turnaje mohl pomáhat už jen z lavičky (zasáhl pouze do 4 zápasů s průměrem 10 minut). Hrozně jsem jim fandil, protože jsem hodně stál o to, abych si zahrál A-divizi ještě jednou. Letos bylo opět hlavní prioritou udržet elitní divizi a já si to užil mnohem víc. Už jsem byl u dění přímo na hřišti.

Říkáte užil, což ale nejspíš vztahujete až k těm posledním dvěma vítězným zápasům na turnaji.
Samozřejmě jsem měl na mysli ty poslední dva zápasy, kde už to byla dobrá jízda. Do té doby se nám  moc nedařilo.



Je to hodně neuvěřitelná věc, projít si dvakrát za sebou naprosto totožným průběhem turnaje, navíc i pod stejnými trenéry (Marko a Geršl)?
Asi to bude jejich specialita. Já jsem loni neabsolvoval přípravu, ale myslím, že stejně jako my letos i loni kluci vše prohrávali. A pak přišel turnaj ME se sedmi porážkami, na něž navázaly dvě výrazné výhry, když to bylo nejvíc potřeba.  

Našel byste přes totožný průběh turnaje i nějaké odlišnosti mezi oběma ME?
Je až překvapivé, jak podobné to v řadě ohledů bylo. Myslím ale, že loni jsme hráli více vyrovnaných zápasů. Letos tam žádná dramatická koncovka nebyla.

Na turnaji se dalo poznat, že ti z vás, kteří byli vyhranější z NBL (Peterka, Feštr a právě Křivánek), jste do utkání - spolu s "Italem" Prokopem Slaninou a "Španělem" Radovanem Kouřilem - promlouvali výrazněji. Pomáhaly vám už docela velké minuty a zkušenosti z ligové sezony hodně?   
To určitě ano. Je to už kvalitní soutěž a připraví nás to líp než dorostenecká extraliga. Hrát proti mužům včetně zahraničních borců dá určitě víc. Jsou to cenné zkušenosti, člověku se pak ta hra na Evropě jakoby zpomalí, nebo lépe řečeno zvykne si na mnohem rychlejší rozhodování. V české dorostenecké extralize je na všechno víc času, kdežto na Evropě se vše odehrává rychleji.       



Kdo vám chyběl z důležitých hráčů loni a kdo letos?
Pod košem by nám loni určitě pomohli Prokop Slanina s Martinem Peterkou (jeli na ME U18), plus rozehrávači, ať by to byl Lukáš Feštr, nebo Radek Kouřil (rovněž byl na U18). Letos bylo docela zajímavé, že oproti loňskému MS U19 se ten kádr dost výrazně obměnil. Hodně to bylo z důvodu zranění, ať už ze sezony nebo z přípravy na ME, což byl případ Petra Šafarčíka, Kamila Aušprunka, Jirky Šouly nebo Pavla Grunta, a někteří hráči se omluvili, kdy ale důvody neznám. Týkalo se to Adama Pecháčka, Dana Truhláře a myslím, že i Honzy Švandrlíka.

Loni jste měli docela dost výrazných střelců, tři dvojciferné a celkem šest na šesti a více bodech. Letos ovšem jen tři hráči dávali nad šest bodů a celkově jste s 63 body stříleli o deset bodů méně než loni. Byly tam znát hodně již zmíněné absence, nebo to mělo i jiné důvody?
Absence se na tom podílely, třeba Petr Šafarčík by dával hodně bodů, něco by přidal i Jirka Šoula. My jsme se hodně snažili hrát na podkošovou dvojici Slanina - Peterka, která se prosazovala hodně. Jinak dalším důvodem mohlo být to, že jsme tam byli všichni mladší. Jen dva kluci byli ročník ´94 (kteří jinak tvořili gró celého hráčského pelotonu letošního ME), což jsem byl já a Lukáš Feštr. Další ročníky ´94 nám tedy chyběly.

Na celém turnaji jste byli vůbec nejmladším týmem, že?
Je to dost pravděpodobné. V podstatě jsme tam představovali v tomhle směru raritu. Takže při těch všech zraněních by se udržení divize dalo považovat ne snad za zázrak, ale neúspěch to jistě nebyl. Po základní skupině nám moc lidí asi nevěřilo, že to ještě zachráníme.
(Poznámka: 1. Turci měli pět hráčů ročníku ´94, 2. Španělé šest, 3. Srbové sedm, 4. Chorvati pět, 5. Litevci deset, 6. Řekové šest, 7. Izraelci sedm, 8. Francouzi pět, 9. Poláci deset, 10. Italové sedm, 11. Britové šest, 12. Slovinci pět, 13. Rusové deset, 14. Němci devět, 15. Bulhaři osm, 16. Lotyši čtyři, 17. Češi dva, 18. Černohorci sedm, 19. Švédové pět, 20. Maďaři osm)



Loni si váš tým bral v mnoha zápasech včetně těch rozhodujících "do batohu" Martin Kříž. Převzali letos jeho úlohu Prokop s Martinem, případně i vy jako všeobecně platný univerzál?
Loni byl Martin Kříž jasný lídr jak na hřišti, tak i mimo. Jako kapitán nás povzbuzoval, nebo někdy i zkritizoval. Letos jsme tak výraznou postavu neměli. Kapitánem byl Martin Peterka, který ale není povahou ten dominantní typ, protože je to hrozně hodnej kluk. Zvedli jsme se tak spíš nějak týmově.       

Loni šly porážky v tomto sledu: s Itálií o 14, se Slovinci o 6, s domácími Estonci i Francouzi o 17, se Srby o 25, s Ukrajinou o 6 a s Izraelem o bod. Když se retrospektivně vrátíte, kde jste brali ten pověstný morál na každý další zápas?
I při takovém průběhu jsme pořád měli o co hrát. A ty nejdůležitější zápasy se hrají až poslední den. Ta motivace tam tedy pořád byla. A jak jsem říkal, stejně jako i v předchozích kategoriích to držel Martin Kříž. Byl to už takový náš "taťka" (směje se), je znát, že už má něco odehráno a nenechá se tolik ovlivnit nepodařeným zápasem. Je si vědomý toho, že výsledek už stejně nezmění a že druhý den se hraje znova.

Vy jste loni ty zlomové poslední zápasy hráli proti domácím Estoncům a Ukrajině, s nimiž jste v předchozím průběhu turnaje prohráli.
Možná jsme si pak na ně nevěřili tolik, ale Estoncům to, myslím, v prvním utkání hodně padalo. A my jsme do toho šli v závěru turnaje s tím, že každý zápas je jiný. Musím říct, že ta euforie pak byla velká a jak loni, tak letos jsme to oslavili. I když to bylo o 17. místo, tak výhra je prostě výhra.   



Letos v základní skupině přišly jasné porážky, v dalším průběhu vás většinou srazila i z vedení jedna hrůzostrašná čtvrtina. S Němci to bylo 2-21, s Maďary 10-31. Co se s vámi třeba v těchto zápasech stalo?
Když jsme něco pokazili, chyběla nám psychická odolnost se přes to dostat. Hrozně jsme se v tom utápěli, nezvedly nás ani timeouty, což by se dobrým týmům nemělo stávat. A nás to pak stálo lepší umístění.  

Pak přišel předposlední duel turnaje se Švédy. Co se před ním ve vaší kabině dělo?
Šli jsme na docela dlouhou vycházku, kde jsme si všechno vyříkali. Věděli jsme, že teď už musíme zabrat a dát do toho všechno, protože hrát poslední zápas jen o 19. místo (s už jistým sestupem) by bylo dost smutné. Na loňský rok jsem si při tom vzpomněl asi jen já, tak jsem klukům řekl, že určitě nechceme hrát zbytečný zápas o předposlední místo, kde už je úplně prázdná hala. A že tenhle ročník by si určitě zasloužil, aby i příští rok mohl hrát znovu s těmi nejlepšími.

První duel o 17. místo ovládlo 20bodové trio Feštr-Peterka-Slanina, ovšem ruku k dílu jste 5 body, 11 doskoky a 4 asistencemi za 31 minut přiložil pořádně i vy. Měl jste vůbec nejlepší číslo v plus/minus (33) a zdálo se, že jste se tak vlastních slov držel do posledního písmene.
Dostal jsem tam větší příležitost. V průběhu turnaje jsem kvůli řadě omluvenek podkošových hráčů strávil většinu času na pozicích 4 a 5, když jsem zaskakoval za Martina s Prokopem. Na těchto pozicích jsem ale nikdy moc nehrál ani netrénoval, takže jsem na to nebyl zvyklý. Proti Švédům jsem se ovšem přesunul na pozici 3, Radek Kouřil z rozehry na dvojku a ukázalo se, že nám to hodně vyhovovalo.



Závěrečný zápas s Černou Horou, s níž jste předtím prohráli i přes jejích 27 ztrát, už provázela euforie od první minuty, když 47 body kralovali Slanina s Peterkou.
Už se nám začalo dařit a hráli jsme basket, který jsme hrát měli. Padalo to i z dálky a já osobně jsem si na Černohorce docela věřil. 

I na základě pozorování z loňska, kde bylo nejvíc znát, že jste v zápasech zejména s basketbalově vyspělými zeměmi zaostávali?        
Přišlo mi, že ti hráči jsou navyklejší na rychlý basket, že nedělají tolik chyb, včetně těch nevynucených, kterých my měli hodně. Plus bych přidal ještě silovost a agresivitu, v čemž jsme třeba na doskoku dost krváceli. Myslím si ale, že náš ročník ´95 je docela silný, za rok budou kluci zase lepší, přidají se ti letos zranění a mohlo to by to dopadnout docela dobře. Proto by bývala byla škoda hrát jen o postup z B-divize.