Lee: "Adriatickou ligu tu přeju všem!"

Byl znovu jako generál na hřišti. Někdo, o koho se tým může opřít, a kdo týmu dal hned na začátku sebevědomí. Skvělá obrana, získané míče, s 20 body nejlepší střelec, k tomu šest získaných faulů.

Nepotrpí si na velká gesta, strhává výkonem. Spoluhráče i fanoušky. Arthur Lee je zřejmě nejlepším americkým playmakerem, jakého ČEZ Nymburk dosud měl. Teď, po drtivé výhře 84-60 nad Biellou, by měl tým dotáhnout ke druhému postupu v Eurocupu. Stačí příští týden porazit venku byť o jediný bod Ventspils, outsidera skupiny.

"Musíme tam vyhrát. Prostě musíme," říká Lee odhodlaně.

Arthure, věřil jste proti Bielle v zázrak devítibodového vítězství, které ve světle posledních ligových výkonů asi hodně lidí nečekalo?
Nemyslím, že to byl zázrak. Jsme dobrý tým, jen jsme teď procházeli těžkými dny. Tohle je ale naše hra. Začali jsme velmi agresivně, na obou stranách hřiště. A každý k úspěchu nějak přispěl, každý. Skvělé týmové úsilí a báječný zápas.

Chtěli jste pro udržení vysokého tempa častěji střídat?
Ano, a každý kdo přišel na hřiště, nějak pomohl. Lavička předvedla skvělou práci. Ron Lewis parádní, Mike Lenzly totéž. Kámo, to bylo prostě super! Petr Benda (bez čtyř vteřin hrál celý zápas) zahrál fantasticky.

Zápas vám jasně vyhrála obrana, jaké byly její hlavní prvky?
Biella od začátku neměla moc snadných pozic. Byla to nátlaková obrana, po celém hřišti, po ceeelý zápas! Proto oni nedokázali proměňovat své střely z pole. Nohy mě teď z toho bránění šíleně bolí, ale pokud vyhrajeme o 24 bodů, příště budu hrát stejně. Nešlo o žádnou krásu, jen celoplošné presování.

Jak se vám povedlo zničit soupeřovu osobní obranu?
Trpělivostí. A kluci trefovali své střely. Biella nás trochu přebírala a my jsme pak byli schopní najíždět do koše a získávat fauly.

Když po navýšení vašeho vedení ve třetí čtvrtině soupeř přešel do zóny, sklonil tím už tak trochu hlavy?
Možná. Chtěli ještě něco zkusit. Ale my jsme hráli dobře na jakoukoliv obranu.

Nemrzí vás, že si nakonec do haly nenašlo cestu víc než necelých pět tisíc lidí?
Ne. Jistě by bylo super mít jich tu víc, my jsme ale za tuhle návštěvu vděční. Měli jsme tu prezidenta Klause. On byl minimálně za dva tisíce lidí. (smích)

Hutná atmosféra v momentálně nejkomfortnějším basketbalovém prostředí v zemi, velká dechová kapela, přítomnost prezidenta, poločasový ceremoniál a velká výhra. To všechno z lóže sledoval i šéf Adriatické ligy Radoslav Lorbek. Po utkání vypadal, že byl spokojen s tím, co viděl. Myslíte si, že by tento dojem mohl pomoct při rozhodování vedení soutěže o vašem přijetí?
To by jistě bylo skvělé pro celý klub. Přeju to tady všem, všichni se tu ke mně vždycky chovali také výborně. Uvidíme. A jestli bych to zažil i já? To ví jen Bůh. Vůbec netuším. Budu hlavně šťastný, když sezonu ukončíme na výši ? tedy postoupíme v Eurocupu a obhájíme český titul.

Jak jste se vyhrabali z "temnot" po těch dvou bídných výkonech v lize?
Vytrvalostí. Mistři musí umět bojovat s protivenstvími. Dobří hráči a týmy se poznají podle toho, jak se zachovají ne, když se jim daří, ale právě v těchto chvílích, kdy to jde bídně. Když chceme být skutečnými šampiony, musíme bojovat. Život není jen procházkou růžovou zahradou. Přesto české lize vládneme už spoustu let.
 
Proč mohlo k takovému výpadku dojít? Ptám se vás, který jako téměř jediný v Prostějově i Pardubicích držel prapor vztyčený, pokaždé jako nejlepší střelec, se 14 a více body.
Chybělo nám sebevědomí. Morálka byla slabá. Ale je to pryč. Každý někdy něco prohraje.

Váš spor s koučem v Prostějově pramenil z frustrace, z toho, jak se v daný moment nedařilo? On sám řekl, že vy jsme mu něco řekl, on vás posadil, ale teď už je zase všechno v pořádku.
Ano, bylo to z frustrace. Jsme spolu tři roky, nebylo to ale nic vážného. Já jsem rozehrávač, on kouč. On šéfuje týmu jako celku, já na hřišti. A občas se "srazíme hlavami". Jistě, někdy mám svou hlavu, jiný názor. Je mi taky dvaatřicet. On je ale ten hlavní, takže já bych měl být zticha a hlavně hrát. Už je to ale pryč.

Petr Hamták
Foto: ČEZ Nymburk