Ladislav Sokolovský po 24metrové Trefě kariéry, jež navždycky vyletěla z kamery: Trenér mě hned zdrbal

Prostějovská palubovka tyhle zlaté střely prostě přitahuje, navíc v zápasech stejných soupeřů. Jen některé jsou slavnější než jiné. Když v březnu 2007 Petr Czudek v dresu Orlů poslal se sirénou třetí čtvrtky do nymburské obruče svůj projektil z půlky, stal se nováckým Borcem na konec a dodnes sídlí na YouTube. Když se však čtyři a půl roku na to jeho exparťák z Opavy Ladislav Sokolovský pochlapil a vyhnal tuhle "show shot" o další štok výš, nezbývá než jen se smutkem konstatovat, že kromě diváků, přítomných 28. října 2011 v prostějovské hale, tuhle životní trefu titulového rekordmana NBL už nikdo nikdy neuvidí.

Není totiž zaznamenaná na žádné kameře. Tedy přesněji - ne celá. Záznam TVCOM.cz z utkání Orli - Nymburk v čase 56:00 zachycuje jen daleký odhoz. Pak ovšem kamera spočine na středu hřiště, míč vyletí ze záběru a tři vteřiny po odhodu už lze jen z řevu fanklubu mistra odvodit, že balon zamířil do černého.

Dlužno podotknout - byla to "čistota sama".

Mrzí nymburského kapitána, že jeho kouzelnický kousek zůstal nezaznamenán?

"To svědčí o tom, jak obrovská náhoda to byla," podotýká dálkový snajper. "Možná by nebylo špatné to mít nahrané, ale nemám z toho trauma. Je to pořád stejný koš za tři jako jiné a neudělá to kariéru lepší."

Ani snad není nutné dodávat, že byť už ve 34 letech pod koši něco zažil, jde o jeho první takový zásah. Tedy přes celé hřiště, zpod koše do koše. Bratru 24 metrů.



"Vzpomínám si jen na jednu trefu za dorost Olomouce. Na turnaji v Ostravě jsem vyrovnával z půlky," vybaví si jedinou podobnou situaci starou téměř dvě desítky let. Jinak střel z větší dálky než z půlky hřiště za kariéru prý nevyslal víc než pět nebo šest.

Přitakává, že z pohledu krásy i dálky je prostějovský zázrak nejhezčím košem jeho basketbalové dráhy.

"Zároveň jde ale o koš, který je největší možnou náhodou, s nejmenší pravděpodobností trefení. Není tam ani pět procent umu, co by to mohl ovlivnit, prakticky se nedá mířit," rozebírá matematické okolnosti svého úspěchu.

"Kdybych to zkoušel na tréninku, trefil bych třeba jeden z pěti set pokusů, nebo bych mohl střílet i pět dní, než bych to poslal do koše," dodává a svůj úspěch snižuje větou, že trefa z velké dálky se jednou za kariéru  povede většině hráčů.

V daný moment - po inkasovaném koši - prý zbývalo do konce poločasu tři vteřiny. "Geno Lawrence vyhazoval z autu a ještě přemýšlel, že to hodí někomu dopředu. Ale "ukecal" jsem ho, ať to dá mně."

O jiném stylu než vysokém oblouku přes hlavu prý nešlo vůbec uvažovat. "Vážně nevím, jak bych to házel dvěma rukama od prsou. To bych dohodil někam za půlku. Pochybuju, že by někdo od prsou od koše ke koši dohodil."

I jemu přijde docela kuriózní, že k takové střele dochází tak často právě v prostějovské hale v soubojích s Nymburkem. Dvakrát za necelých pět let už přece není tak málo. "Asi jsme v Opavě dobře trénovali střelbu z dálky, směje se Ladislav."

Reakci hlediště si po průletu míče košem vůbec nevybaví. Tak byl v tu chvíli sám překvapený.

Co si však pamatuje přesně, je následná kritika trenéra. "Hned mě zdrbal, že jsem těsně předtím nedoskočil v obraně a dostali jsme koš. Pak se ale zasmál, prý to bylo hezký. Nebyl to nějak hrozně důležitý koš, ale šli jsme na plus deset a soupeře takový koš docela naštve."

Když už jsme u soupeře, prostějovský asistent David Hájek si do bývalého spoluhráče z Olomouce neodpustil rýpnutí.

"Říkal, že my staří už do bedny nelezeme, ale že tohle bylo už zase hodně daleko," směje se utajený Borec na konec, jehož kousek říše videohitů na YouTube nikdy nenabídne.

Leda by se stal zázrak a přihlásil se nějaký skrytý kameraman.

Takhle vlastně ani neexistuje důkaz, že míč prostějovským košem skutečně proletěl. Jenže proletěl. Zdarma, dodejme.

Nymburský týmový sazebník na takovouto "harlemštinu" nepamatuje. "Jo, mohl jsem si to dát zdarma," přiznává Ladislav.


Petr Hamták
Foto: ČEZ Basketball Nymburk