LA Lakers versus Miami Heat: vánoční superbitva NBA a dva odlišné pohledy redaktorů Basketmagu!

26.12.2010 - Matěj Sýkora
počet přečtení: 2057
vytvořeno 26.12.2010, upraveno 26.12.2010

Souboj LA Lakers s miamskými Heat nebyl jen bitvou Bryanta s Wadeem a dalších hvězd. Šlo zároveň o duel mezi skupinami fanoušků obou celků a v redakci Basketmagu tomu nebylo jinak. Připomeňme si proto sobotní ultrasledovanou NBA vřavu skrz postřehy redaktorů našeho webu.

Pozn.: Upozorňujeme, že text je psán s fanouškovsky nezbytnou nadsázkou, a že oba redaktoři dle zásad fair play uznávají kvality druhého týmu. O vyspělosti obou fanoušků svědčí skutečnost, že během společného sledování zápasu došlo mezi MG a MS pouze k jednocifernému počtu verbálních invektiv a cca dvěma fyzickým konfliktům.

Michal Gabaš, fanoušek LA Lakers:

PROČ FANDÍM LAKERS
Los Angeles Lakers mají jednu z nejširších fanouškovských základen na světě. Kobe Bryant funguje na příznivce basketu jako magnet. Buď je bezmezně obdivován, napodobován až téměř zbožňován a nebo naprosto nenáviděn a vehementně kritizován. Nelze mu upřít, že v průběhu prvního desetiletí nového milénia neuvěřitelně hráčsky a vůdcovsky vyrostl. Ze sobeckého arogantního sólisty se stal všemi respektovaný (ano i těmi, co ho nenávidí) hráč se zabijáckým instinktem.

Tým doplněný o Paua Gasola a další věže je prostě předurčen k vyhrávání titulů. Není vůbec těžké propadnout kouzlu Lakers a stát se jejich fanouškem. Zvlášť když je Kobeho parta na špičce již celých deset let. Tým LA Lakers přitahuje tak mocně, že vábení zisku titulu přilákalo do celku i někdejší Kobeho nepřátele na život a na smrt - Rona Artesta a tuto sezónu Matta Barnese.

A není to jen Bryant a Gasol, kdo tvoří LA. Tým z města andělů je složen z dalších skvělých kousků: Kdo by nechtěl sledovat mocné dunky Shannona Browna? Kdo by nechtěl fandit trochu neohrabanému, dobráckému Bynumovi, vypadajícímu jako pohádkový Shrek? Kdo není zvědavý, kdy se zas Derek Fisher vytáhne s nějakým neuvěřitelným buzzer beaterem? Pokud vás nebaví hra Lamara Odoma, nejste příznivcem basketu.

Suma sumárum, troufnu si tvrdit, že před včerejším zápasem stála většina basketbalového světa na straně LA! (minimálně celá Čínská Lidová Republika, kde nosí každý druhý baskeťák Kobeho dres)

K ZÁPASU
Do utkání jsme vstupovali jako favorité. Přeci jen, ze Staples Center se body jen tak nevozí. Nicméně soupeř respekt budil. Všichni známe LeBrona Jamese a ty další dva šašky a víme, co dovedou čas od času předvádět.

Navíc náš tým se od té nešťastné třízápasové série proher proti slabším celkům ligy spíše trápí a na hřišti působíme unaveným dojmem. Nic moc na tom nezměnil ani návrat - nenávrat Andrewa Bynuma, který zatím spíše vysedává na lavičce náhradníku, než aby používal své centimetry a kila na palubovce.

Současné rozpoložení týmu asi nejvíce dokládá trapná předvánoční domácí prohra s Milwaukee Bucks, celkem ze středu tabulky východní konference, které nás i bez své hlavní hvězdy, Brandona Jenningse, suše přejelo. Na druhou stranu je potřeba zmínit, že vždy zabereme, až když o něco jde. To se o zápase proti Miami Heat říci dalo. Když ne o lepší bilanci v tabulce s potenciálním finalistou play off, určitě šlo o hrdost a čest naší družiny v duelu se špičkovým týmem NBA.

Utkání začalo slibně. Po dvou duncích Odoma a trojce Fishe jsme v úvodu rychle vedli 7:2. Tím ale naše světlé chvilky v zápase vpodstatě skončily. Kobe sám na včechno nestačí a pokud je spolu s Lamarem jediný, kdo hraje s nasazením vyšším než je tempo vycházkové, týmy jako Heat porážet bohužel nebudeme.

Ne nadarmo si Phil Jackson do médií stěžoval, že o Vánocích by se hrát nemělo a hráči by měli spíše trávit čas s rodinami. Včera by to byl pro naší družinu rozhodně lepší program. Je velké štěstí, že jsme ze zápasu neodváželi "kládu" ještě větší. Bylo až trestuhodné, jak jsme nedokázali pokrýt neustále volné trojkaře soupeře, z nichž se trefoval pouze LeBron a i to na nás bohatě stačilo.

Kobe celý zápas nic nepředvedl a jeho pověstná střelecká exploze nepřicházela, nepřicházela až vůbec nepřišla. K tomu se neuvěřitelně trápil i Pau Gasol a jejich vzájemný poločasový účet byl dvě dané střely na třináct vystřelených. Je již celkem tradicí, že pokud se naši dva tahouni trápí, zbytek týmu hraje jako pod dekou a nic nepředvede. Jediný světlý bod v našem kádru byl Lamar Odom se 14 body a 9 doskoky a střelbou 6/12.

Bylo velmi frustrující zápas sledovat, na hřišti nám totiž vůbec nic nešlo do karet. Naopak Heat vycházelo vše, na co sáhli. Kdy naposled měl LeBron střelbu z trojky 5/6? Když Chris Bosh spáchal jednoznačné kroky, rozhodčí přimhouřili oči a přestupek mu kvůli hezkému dunku odpustili.

Heat pomalu navyšovali svůj náskok z jednociferných hodnot na dvouciferné a když se v polovině posledního dějství náskok vyšplhal ke dvaceti bodům, naše "opory" definitivně kapitulovaly a usedly na lavičku náhradníků. Utkání až nehezky připomínalo loňský zápas proti Clevelandu Cavaliers. Fanoušek LA tak může jen s nadějí vzpomínat na loňské play off, kde výše zmiňovaný Cleveland ostrouhal a my nakonec slavili titul.

Play off ale bude již tradičně patřit nám! Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Konečné účty se budou sčítat až v polovině června 2011.

Matěj Sýkora, fanoušek Miami Heat:

PROČ FANDÍM HEAT

Jsem fanoušek LeBrona Jamese. Neobdivuji šíři a košatost jeho ega a nepouštím si záznam jeho letního "Rozhodnutí" každý večer na dobrou noc. Nemám sebemenší potřebu obhajovat jeho často mdlé výkony v kritických okamžicích a před loňskou play-off sérií Cavs s Bostonem neuhýbám zbaběle zrakem, jako by se ani neodehrála...

Fascinuje mě zkrátka to, jak tenhle chlapík umí hrát basket. S nadšením pozoruji, jak se v jeho osobě protínají dvě zdánlivě neslučitelné linie - linie mimořádného fyzického fondu a linie herní chytrosti a šikovnosti.

Ojedinělá fúze těchto dvou aspektů zplodila borce, který u 113 kilogramů živé váhy skáče čelem k obroučce, disponuje ball-handlingem rozehrávače a rozdává pasy, jež by naplnily hrdostí i Stevea Nashe. Proto mám Jamese rád a proto, přiznávám světu, přeji Miami.

K ZÁPASU
Lakers sice před časem spadli do kádě naplněné špatnou formou a vymáchali se v ní až po uši a navíc jsou "proslulí" svými příliš bohorovnými vánočními výkony, přesto jsem očekával vyrovnaný špíl. To se ale nakonec nestalo...

Je pravda, že mizerná forma Lakers nám cestu k suverénnímu vítězství ulehčila, přesto je hned několik aspektů, za které "se můžeme pochválit"...

1) Mimořádně efektivní LeBron James

Především v první půli hrál LeBron jinak nežli obykle. Domácí obrana se na něj pekelně soustředila a James se do ničeho příliš nenutil. Spoustu driblingu i nějaké ty těžké střely velkoryse oželel a namísto toho častokrát trpělivě vyčkával na svou šanci stylem ortodoxních skórerů - v klidu v rohu.

Tahle taktika se LeBronovi společně s Heat vyplatila. Bylo k tomu sice zapotřebí koňské dávky štěstí (především jeho trojková bilance se rovná vánočnímu splněnému přání, ne-li přímo zázraku), ale na to už se historie a žádný z nás, fanoušků Miami, neptá.

Navíc James neslevil z nastoleného trendu ani ve druhé půli, kdy už se přeci jen dostal ke své obvyklejší hře. Stále úspěšně střílel, k tomu rozděloval pasy a považte, neztrácel míče! Tohle byl teprve třetí zápas sezony, v němž LBJ získal víc balonů než jich poztrácel. Inu, náš Král již ví, kdy je třeba zabrat...

2) Obranář Dwyane Wade

Obrana na Kobeho Bryanta se skládá ze dvou složek: samotné defenzívy (co nejagresivnější) a víry, že Bryant nebude mít svůj den (co nejpevnější). D-Wadeovi vyšlo oboje. Dwyane bránil onoho černého plaza jako o život a jeho víra v Kobeho minuté střely byla z kategorie těch, co šibují s kopcemi.

Kobe vystřelil pouhých 16 střel (dle průměru letošní sezony by za svých 40 minut hry měl vypálit 23 až 24 pokusů), a když už se k nějaké dostal, převážně šlo o proklatě obtížnou pozici.

3) Zlepšující se miamská hra na obou koncích hřiště

Následující slova, toť hebký písek jižních pláží jemně masírující unavené plosky, zkrátka příjemnost sama: útok Heat je oproti počátku sezony podstatně barvitější, dochází k významně většímu pohybu míče, hráči mají lépe rozdělené svoje role v týmu a vypadá to, že každý muž tu svou akceptuje.

Defenzíva našeho týmu se stává konsolidovanou, prostor pod košem začíná být zaplaťpánbůh poctivě zahušťován, rotace hráčů jsou více zautomatizované. Ne náhodou jsou naši borci (především specialista Jones) schopni zísávat útočné fauly soupeře.

4) Zlepšující se hra individualit

V úvodu ročníku se říkalo, že dva a půl hráče nemůže táhnout celý tým. A byla to pravda. Momentálně ona číslice 2,5 nemá s mužstvem kouče Spoelstry nic společného...

Chris Bosh už je slibovanou hvězdou minimálně na 8 desetin a své přípsěvky začínají přidávat další. "Velké Zetko z Litvy" vytlačilo ze základní pětice obranáře Anthonyho a ze svého slušného standardu uhne jen málokdy. Navíc jeho (pěticentimetrové) jumpy ze střední a delší vzdálenosti po pick ´n rollu jsou prostě k sežrání.

Především se ovšem začíná rozehřívat Mario Chalmers, a to je vážně pozitivní zpráva. Minutáž čtyřiadvacetiletého rozehrávače stále stoupá a s ní roste i Chalmersova herní jistota a kvalita: V listopadu hrál Mario s průměry 2,3 bodu, 1,6 asistence a 1,0 doskoku, zato v prosinci se dostal už na 8,5 bodů, 2,6 asistence a 2,7 doskoku. Ve Staples Centru se předvedl 13 body, 2 asistencemi a 2 doskoky při téměř 30 minutách na palubovce.

Heat hráli v úvodu sezony hůř nežli se čekalo v létě, teď ovšem chytili fazec, jaký se zase nečekal po onom mizerném začátku. Tenhle tým zkrátka zatím působí jako zapeklitá heatanka, momentálně to ale vypadá nadějně. Heat by v základní části neměli udělat svým ambicím jakoukoliv ostudu a v play-off už bude rozjetá ekipa "Ó, jeho výsosti Krále" uvrhovat jednoho soupeře za druhým do Miámy lvové! Snad.