L-Bartoň o poklescích píšťalek, floppingu, svázanosti NBA, Eurolize v TV, potíži LA a nutné změně pro Jana
29.11.2012 - Redakce
počet přečtení: 3820
vytvořeno 29.11.2012, upraveno 29.11.2012
BLOG LUBOŠE BARTONĚ Zdravím vás po krátké době z jihu. Ano, pořád ještě čekám na smlouvu a pořád se honím po place s mladíky z Barcy B. Ještě jsem neztratil nervy, ale myslím, že mi už moc neschází. Tak si zkrátím trochu chvíli a napíšu o pár tématech, která jsem chtěl vždycky publikovat, ale nikdy k tomu nenastala vhodna doba. Těch témat je trochu víc a tak to bude menší směsice. Doufám, že se nad ní nebudete nudit.
Blog hráče basketbalu
Zdravím vás po krátké době z jihu. Ano, pořád ještě čekám na smlouvu a pořád se honím po place s mladíky z Barcy B. Ještě jsem neztratil nervy, ale myslím, že mi už moc neschází. Tak si zkrátím trochu chvíli a napíšu o pár tématech, která jsem chtěl vždycky publikovat, ale nikdy k tomu nenastala vhodna doba. Těch témat je trochu víc a tak to bude menší směsice. Doufám, že se nad ní nebudete nudit.
Proč zvedáte ruce při faulu?
Už od nepaměti mi lezou na nervy gesta hráčů, kteří se právě dopustili faulu. Nejde jenom o basket, ale i o další sporty. V basketu se většinou jedná o zvednutí paže směrem k rozhodčímu, ve smyslu přiznání viny. Nevím, proč to hráči dělají (asi se domnívají, že si u arbitra šplhnou a příště na ně bude mírnější. Hmm. Já si pamatuju, že čím víc jsem se snažil vycházet s rozhodčími, tím víc mi pískali nesmysly. Tak jsem je začal ignorovat a maximálně jim potřesu rukou).
(Poznámka Basketmagu: dříve bylo přihlášení se provinivšího hráče k faulu zvednutím ruky povinné, ale později se od toho upustilo, jak jsme si čerstvě ověřili u jednoho ze sudích z NBL. Možná tak u některých hráčů jde o návyky z minulosti.)
Pak je řada hráčů, kteří zvedají ruku po faulu, i když s ním vehementně nesouhlasí. Hádají se s rozhodčím a přitom mají zvednutou ruku. To mi přijde groteskní. V téhle situaci, předpokládám, se dotyčný hráč snaží vytknout rozhodčímu jeho špatné posouzení situace, aniž by se s ním dostal do křížku a inkasoval třeba technickou chybu za protesty. Jeden z nejznámějších hráčů, který tohle gesto snad vymyslel, je Řek Papaloukas.
Když už jsem u konkrétních hráčů, tak zrovna Papaloukas se řadí k těm, co si myslí (nebo se tak aspoň chovají), že nikdy neudělali žádný faul. Proč? Protože se diví při každém odpískaném faulu. Vzpomínám si i na Gregora Fucku, který taky NIKDY nefauloval. Takových aktérů by se dala jmenovat spousta a zajímavostí určitě je, že se většinou jedná o hráče, kteří zrovna neprosluli svou kvalitní obranou.
Rozhodčí si už tak zvykli na toto chování hráčů, že dokonce někdy i vyžadují, aby dotyčný přestal s protesty a přihlásil se k faulu. Pamatuju si (už je to pár let zpátky, ještě v italské lize), že mi jednou odpískali naprosto nesmyslný faul a já protestoval. Samozřejmě jsem se u toho nehlásil a rozhodčí mě pobídl gestikulací, abych tak učinil.
Když jsem vyrozuměl, co po mně chce, tak jsem se otočil, mávnul rukou a šel od něj. Sudímu se moje agrese moc nelíbila a zapískal, abych k němu šel zpátky. Poslušně jsem se vrátil (nerad dostávám absurdní technický chyby, navíc by mě tehdy stála 500 eur!!!) a s prázdným výrazem ve tváři jsem si vyslechl jeho lekci. Od té doby se snažím rozhodčí ignorovat, jak je to jen možný. Snad i proto mi přijde priznávání se nebo souhlas s faulem tak směšný.
Za flopping okamžitě TCH
NBA letos zavedla pokuty hráčům, kteří provozují flopping. Česky bych to nazval herectví. Musím uznat, že by se herectví mělo trestat, ale ne peněžní pokutou, nýbrž hned na místě technickou chybou. Pravdou je, že NBA má po zápase dostatek času a taky zdrojů na to, aby dobře a spravedlivě tyto situace "filmování" posoudila.
Takže těžko hodnotit, co je lepší a spravedlivější. Problém třeba je, že hráč, který něco nafilmoval, a rozhodčí mu na to skočil, pomohl svému týmu k cenné výhře. Může potom NBA zakročit a anulovat výsledek? Proto si myslím, že peněžní pokuty nejsou nejlepším řešením. Určitě to ale bude sloužit k tomu, aby se herectví dál nerozvíjelo.
Upísknutí se a okamžitá "náprava" aneb ať žijí kompenzace!
Další věc, která mě hrozně rozčiluje, je situace, kdy se jeden sudí upískne, udělá chybu nebo prostě posoudí spornou situaci na stranu jednoho týmu a hned další útok to "napraví" další chybou. Hlavně ve Španělsku je toto velmi častý jev a děla to tak většina rozhodčích. A to hlavně ti zkušení! Vůbec jim nedochází, že tím kouskují plynulost hry, zasahují do rytmu hráčů a taky do jejich psychiky.
Dám příklad: asi před dvěma týdny jsem se díval na zápas Realu Madrid proti Caje Laboral Vitoria. Velmi dobré, napínavé utkání. Rudy Fernandez z Realu neměl zrovna vydařený zápas a už od začátku měl problémy s fauly. Rozhodčí mu totiž dvakrát odpískali faul, který bych nazval jako útočný flopping hráče Caji Laboral, a hned po 3 minutách hry se Rudy poroučel ze hřiště.
Ve druhé čtvrtině se dostal zpátky na plac a po úspěšném obranném zákroku běžel do protiútoku. Dlouhý pas byl tečován jeho vracejícím se obráncem a Rudy už se míče nedotkl a nechal ho jít do autu. Bylo to ale těsné a rozhodčí si nebyli úplně jistí. Tak místo toho, aby se řídili zdravým rozumem a nechali míč Realu, odpískali ztrátu Madridu.
A Rudy, už znechucen z první čtvrtiny, dostal další lekci. Samozřejmě hned následující útok Vitorie byl předčasně ukončen fouknutím do píšťalky, neboť byly odpískány nesmyslné kroky rozehrávači Vitorie. Ať žije kompenzace! Otázka zní: Kdo se chce dívat na zápas, kde chybují víc sudí než samotní hráči? Mě osobně to hrozně otravuje.
Smrt staré NBA
Basketbalově jsem vyrůstal během 90. let a NBA v tu dobu byla možná nejtvrdší v celé své historii. Hráči bránili na hranici faulu, smělo se držet útočníka jednou rukou (takzvaný hip check, kdy obránce mohl držet útočníka za bok), šarvátky a bitky byly téměř na denním pořádku, existovaly velké rivality mezi týmy i hráči.
Trash talk, hádky s rozhodčími a jejich kritika byly ale od té doby vymýceny. Teď už hráč nesmí udělat ani jedno gesto, když přes někoho zasmečuje.
David Stern lize vládne železnou rukou a postihuje všechny, kdo se něčím proviní. Trenéři řeknou něco na adresu rozhodčích, bum - pokuta 25 tisíc dolarů. Hráč udělá nesportovní faul, bum - jeden zápas distanc. Vlastník týmu "zatweetuje" o průběhu vyjednávání během výluky, bum - 100 tisíc dolarů pokuty. A letos se bude oceňovat i už zmiňované herecké umění.
Předzápasovou nepřátelskou atmosféru vystřídaly předzápasové tance, zpívání, rituály a zdravení mezi spoluhráči i další kamarádíčkování. Někdy mi připadá, že hráči stráví víc času trénováním svých ritualů než samotným basketem.
Rozdíl mezi NBA a Euroligou: kvalita přenosu
V létě jsme s Petrem Janouchem probírali rozdíly mezi NBA a evropským basketem. Oba jsme se shodli na tom, že basketbalově ten rozdíl není zase tak velký. Naopak hrozně velký rozdíl je v prezentaci přenosů zápasů. V NBA je každá akce zachycena ze všech možných úhlů a taky je náležitě využita. Euroligový zápas je zachycen maximálně 4 kamerama a některé akce nejsou ani zaregistrované. Evropané neumějí tenhle produkt prodat, v tom jsou naopak Američani někde jinde.
Pamatuju se na zápas mezi Malagou a Joventutem před čtyrmi lety, byl velmi pohlednej a vyrovnanej. Joventut vyhrál střelou Tuckera v poslední vteřině utkání. Detail zápasu, na kterej však jen tak nezapomenu, bylo jeho ukončení. Televize zapíchla přenos do 15 vteřin po vítězné střele. Ani jednou nezopakovali nejlepší a nejdůležitější koš zápasu. Žádnej komentář, žádný statistiky, prostě konec. Než jsem se rozkoukal, už běžela reklama. Prostě perlička pro každého fanouška basketu.
Konec Princeton Lakers
Celé léto se mluvilo o nových akvizích Los Angeles Lakers, kteří vytrejdovali Bynuma za Dwighta Howarda, nejlepšího centra ligy, a podepsali volného agenta Stevea Nashe, jednoho za nejlepších rozehrávačů posledního desetiletí.
První debata samozřejmě byla, jak Kobe Bryant a Steve Nash mohou hrát spolu. Hraje se totiž jenom s jedním míčem a oni jsou oba zvyklí s ním dominovat. O to zajímavější byla deklarace Mikea Browna, že Lakers budou praktikovat takzvanou Princeton Offense.
Když Lakers prohráli všechny zápasy předsezony, každý se musel dovtípit, že to asi moc nefunguje. Mike Brown však nedbal, spoléhal se na to, že na vině špatných výsledků byla zranění klíčových hráčů Howarda a Bryanta. Když se však ani kompletní Lakers nezvedli a prohráli první čtyři zápasy z pěti, Mike Brown se i se svým Princeton experimentem poroučel.
Proč zvedáte ruce při faulu?
Už od nepaměti mi lezou na nervy gesta hráčů, kteří se právě dopustili faulu. Nejde jenom o basket, ale i o další sporty. V basketu se většinou jedná o zvednutí paže směrem k rozhodčímu, ve smyslu přiznání viny. Nevím, proč to hráči dělají (asi se domnívají, že si u arbitra šplhnou a příště na ně bude mírnější. Hmm. Já si pamatuju, že čím víc jsem se snažil vycházet s rozhodčími, tím víc mi pískali nesmysly. Tak jsem je začal ignorovat a maximálně jim potřesu rukou).
(Poznámka Basketmagu: dříve bylo přihlášení se provinivšího hráče k faulu zvednutím ruky povinné, ale později se od toho upustilo, jak jsme si čerstvě ověřili u jednoho ze sudích z NBL. Možná tak u některých hráčů jde o návyky z minulosti.)
Pak je řada hráčů, kteří zvedají ruku po faulu, i když s ním vehementně nesouhlasí. Hádají se s rozhodčím a přitom mají zvednutou ruku. To mi přijde groteskní. V téhle situaci, předpokládám, se dotyčný hráč snaží vytknout rozhodčímu jeho špatné posouzení situace, aniž by se s ním dostal do křížku a inkasoval třeba technickou chybu za protesty. Jeden z nejznámějších hráčů, který tohle gesto snad vymyslel, je Řek Papaloukas.
Když už jsem u konkrétních hráčů, tak zrovna Papaloukas se řadí k těm, co si myslí (nebo se tak aspoň chovají), že nikdy neudělali žádný faul. Proč? Protože se diví při každém odpískaném faulu. Vzpomínám si i na Gregora Fucku, který taky NIKDY nefauloval. Takových aktérů by se dala jmenovat spousta a zajímavostí určitě je, že se většinou jedná o hráče, kteří zrovna neprosluli svou kvalitní obranou.
Rozhodčí si už tak zvykli na toto chování hráčů, že dokonce někdy i vyžadují, aby dotyčný přestal s protesty a přihlásil se k faulu. Pamatuju si (už je to pár let zpátky, ještě v italské lize), že mi jednou odpískali naprosto nesmyslný faul a já protestoval. Samozřejmě jsem se u toho nehlásil a rozhodčí mě pobídl gestikulací, abych tak učinil.
Když jsem vyrozuměl, co po mně chce, tak jsem se otočil, mávnul rukou a šel od něj. Sudímu se moje agrese moc nelíbila a zapískal, abych k němu šel zpátky. Poslušně jsem se vrátil (nerad dostávám absurdní technický chyby, navíc by mě tehdy stála 500 eur!!!) a s prázdným výrazem ve tváři jsem si vyslechl jeho lekci. Od té doby se snažím rozhodčí ignorovat, jak je to jen možný. Snad i proto mi přijde priznávání se nebo souhlas s faulem tak směšný.
Za flopping okamžitě TCH
NBA letos zavedla pokuty hráčům, kteří provozují flopping. Česky bych to nazval herectví. Musím uznat, že by se herectví mělo trestat, ale ne peněžní pokutou, nýbrž hned na místě technickou chybou. Pravdou je, že NBA má po zápase dostatek času a taky zdrojů na to, aby dobře a spravedlivě tyto situace "filmování" posoudila.
Takže těžko hodnotit, co je lepší a spravedlivější. Problém třeba je, že hráč, který něco nafilmoval, a rozhodčí mu na to skočil, pomohl svému týmu k cenné výhře. Může potom NBA zakročit a anulovat výsledek? Proto si myslím, že peněžní pokuty nejsou nejlepším řešením. Určitě to ale bude sloužit k tomu, aby se herectví dál nerozvíjelo.
Upísknutí se a okamžitá "náprava" aneb ať žijí kompenzace!
Další věc, která mě hrozně rozčiluje, je situace, kdy se jeden sudí upískne, udělá chybu nebo prostě posoudí spornou situaci na stranu jednoho týmu a hned další útok to "napraví" další chybou. Hlavně ve Španělsku je toto velmi častý jev a děla to tak většina rozhodčích. A to hlavně ti zkušení! Vůbec jim nedochází, že tím kouskují plynulost hry, zasahují do rytmu hráčů a taky do jejich psychiky.
Dám příklad: asi před dvěma týdny jsem se díval na zápas Realu Madrid proti Caje Laboral Vitoria. Velmi dobré, napínavé utkání. Rudy Fernandez z Realu neměl zrovna vydařený zápas a už od začátku měl problémy s fauly. Rozhodčí mu totiž dvakrát odpískali faul, který bych nazval jako útočný flopping hráče Caji Laboral, a hned po 3 minutách hry se Rudy poroučel ze hřiště.
Ve druhé čtvrtině se dostal zpátky na plac a po úspěšném obranném zákroku běžel do protiútoku. Dlouhý pas byl tečován jeho vracejícím se obráncem a Rudy už se míče nedotkl a nechal ho jít do autu. Bylo to ale těsné a rozhodčí si nebyli úplně jistí. Tak místo toho, aby se řídili zdravým rozumem a nechali míč Realu, odpískali ztrátu Madridu.
A Rudy, už znechucen z první čtvrtiny, dostal další lekci. Samozřejmě hned následující útok Vitorie byl předčasně ukončen fouknutím do píšťalky, neboť byly odpískány nesmyslné kroky rozehrávači Vitorie. Ať žije kompenzace! Otázka zní: Kdo se chce dívat na zápas, kde chybují víc sudí než samotní hráči? Mě osobně to hrozně otravuje.
Smrt staré NBA
Basketbalově jsem vyrůstal během 90. let a NBA v tu dobu byla možná nejtvrdší v celé své historii. Hráči bránili na hranici faulu, smělo se držet útočníka jednou rukou (takzvaný hip check, kdy obránce mohl držet útočníka za bok), šarvátky a bitky byly téměř na denním pořádku, existovaly velké rivality mezi týmy i hráči.
Trash talk, hádky s rozhodčími a jejich kritika byly ale od té doby vymýceny. Teď už hráč nesmí udělat ani jedno gesto, když přes někoho zasmečuje.
David Stern lize vládne železnou rukou a postihuje všechny, kdo se něčím proviní. Trenéři řeknou něco na adresu rozhodčích, bum - pokuta 25 tisíc dolarů. Hráč udělá nesportovní faul, bum - jeden zápas distanc. Vlastník týmu "zatweetuje" o průběhu vyjednávání během výluky, bum - 100 tisíc dolarů pokuty. A letos se bude oceňovat i už zmiňované herecké umění.
Předzápasovou nepřátelskou atmosféru vystřídaly předzápasové tance, zpívání, rituály a zdravení mezi spoluhráči i další kamarádíčkování. Někdy mi připadá, že hráči stráví víc času trénováním svých ritualů než samotným basketem.
Rozdíl mezi NBA a Euroligou: kvalita přenosu
V létě jsme s Petrem Janouchem probírali rozdíly mezi NBA a evropským basketem. Oba jsme se shodli na tom, že basketbalově ten rozdíl není zase tak velký. Naopak hrozně velký rozdíl je v prezentaci přenosů zápasů. V NBA je každá akce zachycena ze všech možných úhlů a taky je náležitě využita. Euroligový zápas je zachycen maximálně 4 kamerama a některé akce nejsou ani zaregistrované. Evropané neumějí tenhle produkt prodat, v tom jsou naopak Američani někde jinde.
Pamatuju se na zápas mezi Malagou a Joventutem před čtyrmi lety, byl velmi pohlednej a vyrovnanej. Joventut vyhrál střelou Tuckera v poslední vteřině utkání. Detail zápasu, na kterej však jen tak nezapomenu, bylo jeho ukončení. Televize zapíchla přenos do 15 vteřin po vítězné střele. Ani jednou nezopakovali nejlepší a nejdůležitější koš zápasu. Žádnej komentář, žádný statistiky, prostě konec. Než jsem se rozkoukal, už běžela reklama. Prostě perlička pro každého fanouška basketu.
Konec Princeton Lakers
Celé léto se mluvilo o nových akvizích Los Angeles Lakers, kteří vytrejdovali Bynuma za Dwighta Howarda, nejlepšího centra ligy, a podepsali volného agenta Stevea Nashe, jednoho za nejlepších rozehrávačů posledního desetiletí.
První debata samozřejmě byla, jak Kobe Bryant a Steve Nash mohou hrát spolu. Hraje se totiž jenom s jedním míčem a oni jsou oba zvyklí s ním dominovat. O to zajímavější byla deklarace Mikea Browna, že Lakers budou praktikovat takzvanou Princeton Offense.
Když Lakers prohráli všechny zápasy předsezony, každý se musel dovtípit, že to asi moc nefunguje. Mike Brown však nedbal, spoléhal se na to, že na vině špatných výsledků byla zranění klíčových hráčů Howarda a Bryanta. Když se však ani kompletní Lakers nezvedli a prohráli první čtyři zápasy z pěti, Mike Brown se i se svým Princeton experimentem poroučel.
Následovník, další Mike (D´Antoni), bude ale čelit stejnému problému. Jak nejlíp stmelit tým, kterému chybí kvalitní a hlavně agresivní lavička? Steve Nash a Kobe Bryant už nemají stejnou fyzičku na to, aby mohli praktikovat znamý "No D" styl D´Antoniho: "Útoč a střílej co nejrychleji, ptej se později".
Podle mě můžou Lakers na titul zapomenout. Nemají moc dobrou lavičku, ani dobré obránce na perimetru, a jestli nebudou všichni klíčoví hráči zdraví, tak Lakers můžou zapomenout i na výhodu domácího prostředí v prvním kole play-off. Spurs, Thunder, městští rivalové Clippers i Memphis budou lepší.
Overtime
Honza Veselý to nemá moc jednoduchý. Ve Washingtonu dělá černou práci, za kterou není ohodnocen ani přihrávkami od spoluhráčů, ani minutáží od trenéra. Kouč Wittman mu nevěří a Jan si moc nevěří taky. Když to měli Wizards ještě 0-8, byl Veselka na hrišti pokaždé, když se vyhrávalo. Jeho +/- bylo téměř vždy pozitivní. Doufám, že se situace brzy zlepší, nebo Honza půjde do jiného týmu, kde může být prospěšnější. Každopádně potřebuje nějakou změnu. Možná mu prospěje návrat Johna Walla...
Kareem Abdul-Jabbar se konečně dočkal, když mu Lakers zvěčnili jeho "skyhook". Zajímalo by mě jenom, proč s jeho sochou čekali tak dlouho...
New York Knicks válejí!!! Náhoda? Carmelo je ve hvězdné formě, při absenci Amare Stodamirea dostal víc prostoru, příchod Jasona Kidda a návrat Feltona i prezence zkušeného Argentince Prigioniho týmu všeobecně prospěly. J.R. Smith je zatím nejlepším náhradníkem ligy a střílí skvěle za tři body. Že by Knicks byli největším rivalem Miami na Východě...?
Jirka Welsch zpátky na rodnou hroudu. Musím se přiznat, že jsem nebyl moc překvapen jeho návratem do Čech. Nymburk má kvalitní tým, hraje dost těžký kalendář. Jirka se rozhodl pro návrat a dává to dost smysl. Uvidíme, kdy ho budu následovat...
Před losem ME jsem si říkal, co tak mít ve skupině Makedonii, Velkou Británii, Chorvatsko, Finsko a Belgii. Myslím, že by to bylo velmi hratelné, ale bohužel - nakonec nás čekají úřadující dvojnásobní mistři Evropy Španělé, domácí Slovinci, Chorvati, Poláci a Gruzínci...
No, uvidíme.
Mějte se fajn.
Zdraví vás
Luboš Bartoň
