Kuriozity mistrovství Evropy: Ti, co NEJsou NEJlepší, ale přesto jsou NEJ! A těžký život v bulharském týmu

NEJsou NEJlepší, ale přesto jsou NEJ

Jakmile je něco "nej", člověka to vždycky zaujme. Svá "nej" má mezi 192 účastníky i právě probíhající mistrovství Evropy U16, a tak by byl hřích se na ně blíže nepodívat. Tušíte například, jak si mezi smetánkou evropského kontinentu vede nejnižší, nejvyšší a nejmladší basketbalista?

VÝŠKA
Pozorný čtenář Baskemtagu už to dobře ví. Nejnižším hráčem na právě probíhajícím šampionátu je český rozehrávač David Zumer, který se svými 174 centimetry překonává (nebo spíše podkonává) Itala Maccaferriho. Rodák z Nového Jičína dosud nastoupil do všech šesti utkání, v nichž si průměrně připsal 1,2 bodu a 1 asistenci.

Kdyby se měl David Zumer dívat Danielu Mayrovi hodinu nepřetržitě do očí, nezbytná masáž krční páteře by jej nemohla minout. Německý obr, jehož 212 centimetrů navazuje na tradici vzrostlých nadějí Pleisse, Olbrechta a Benzinga, je totiž nejvyšším mužem mistrovství. Ptáte se, jakpak si Kyklop z Bonnu vede? Zatím to žádná vysoká sláva není: 16,5 min/z, 4,7 b/z a 3,2 d/z.

VĚK
Vzhledem k pevně stanovené vrchní hranici by nemělo příliš význam hledat na šampionátu nejstaršího muže. Nejmladší borec, to už je ale jiná písnička. I projelo bystré oko redaktorů Basketmagu všechny soupisky a tohle je verdikt: post benjamínka, greenhorna a kuřete ještě neopeřeného náleží tureckému bojovníčkovi Okbenu Ulubayovi.

Věřte tomu, nebo ne, ale Ulubay se pouze dva měsíce může honosit tím, že dosáhl věku čtrnácti let! Když čeští hokejisté slavně dobyli Vídeň a když Michael Johnson zaběhl v Atlantě na olympijských hrách dvoustovku za 19,32, Okben byl ještě na houbách. Narodil se totiž 25. května roku 1997. I přes svůj handicap věku však není na turnaji v žádném případě do počtu. V tureckém týmu hraje v průměru 16,8 minut a zaznamenává 6,0 bodů a 3,7 doskoků na utkání.

Těžký život Bulharů

Bulharský výběr je značně nesouměrný. Zahrnuje jedenáct chlapců, kteří v nejužším evropském měřítku nedosahují nijak výjimečných kvalit, a k nim přikládá skórera Vezenkova, jenž se naopak může poměřovat s nejlepšími hráči turnaje. Tahle kombinace dává tušit problémy...

A ty Bulhaři skutečně mají. Jsou jediným týmem, který na mistrovství ještě nevyhrál, a šinou si to štandopéde do divize B. Aleksandar Vezenkov je sice jediným borcem na šampionátu, který si drží bodový průměr vysoko nad dvacítkou (momentálně 26,8 b/z), ale to samo o sobě neznamená nic. Naopak to dělá v bulharském družstvu situaci ještě horší.

Vezenkov si dobře uvědomuje svou převahu nad ostatními spoluhráči, a když se týmu nedaří - na což dojde prakticky v každém zápase - nemá pro své kolegy žádné slitování. Kdo zaspí při rotaci v obraně, ihned od Aleksandra schytá několik jedovatých slov. Kdo neubrání jeden na jednoho, taky dojde vyplísnění. Kdo nezvládne zahrát signál v útoku, anebo selže při braní na záda, bleskům vysílaným přímo z trojzubce své hlavní hvězdy rovněž neunikne.

Vezenkov holt na vše nestačí a když utkání dospěje do chvil kumulující se frustrace, stává se ze střeleckého lídra vyčítajícím trenérem. Na jednu stranu je to pochopitelné - nikdo nerad sleduje, jak plody jeho práce a snahy plesniví. Na stranu druhou by ale měl Aleksandar (přestože je to v šestnácti letech nadmíru těžké) mít stále na paměti, že jeho spoluhráči za nerovnoměrné rozvrstvení sil v bulharském ročníku 1995 nemohou.