Koučova chvála neviditelné statistiky, co porazila Rusy

Vede jediný český mužský tým, který aktuálně nepolyká evropské B-divizní B-ahno. A teď už navíc ví, že ho nebude polykat ani napřesrok. Uvážíme-li, že kouči dvou nej tuzemských mužských klubů byli v minulé sezoně cizinci, tak pokud by český basketbal uděloval trofej Kouč roku za uplynulé období, byl by na ni spolu s Luborem Blažkem horkým kandidátem. Petr Treml prožívá na ME kadetů v domácím prostředí svůj dosavadní trenérský vrchol a momentálně stojí jedno čtvrtfinálové vítězství od dorovnání letošního úspěchu žen a co víc - od bojů o medaile, což by byl za daných okolností sukces z oblasti sci-fi!

Po úterní vítězné a jako kšandy napínavé bitvě s Rusy, která jeho skvadru posunula k postupu do play-off, svíral Treml v ruce ruličku se statistikami. Proto i první otázka zněla:

Trenére, do které z nich byste dnes zapíchl prst jako do té nejzásadnější?
Ta v tomhle zápise není! Pro mě tím nej bylo nasazení celého týmu a hlavně obranná část. To, co nám chybělo přes nikoliv špatný výkon v předchozím zápase se Srby, to NĚCO navíc, se dneska dostavilo. Celá lavička absolutně žila zápasem, a kdokoliv z ní přišel na hřiště, přinesl tam energii a něco dobrého - i když to bylo třeba jen na pár vteřin a udělal jen nějaký faul. Vše bylo pro dobro věci a ta obrovská energie se přenášela i na fanoušky. A to bylo to, čím jsme ten zápas vyhráli.

Nedá mi to se opět nezastavit u jedné podstatné činnosti. I když tam v druhé půlce nějaké ruské koše s faulem byly, dnes jste pod košem konečně pořádně faulovali a vystavovali jisté stopky.
Nejde ani o to pořádně faulovat, jako chytře faulovat a využít ty fauly správně. Párkrát tam chyba byla, kdy jsme měli zastavit útok, a nezastavili. Dnes jsme s tím ale přece jen mohli pracovat míň, protože někteří se brzy dostali do faulových problémů, ať to byl Jirka Dedek, později Jirka Šoula, nebo i Radovan Kouřil a Prokop Slanina, takže tihle si museli dát větší pozor. Nepotřebovali bychom, aby nám Martin Peterka odešel příliš brzy ze hřiště.



Podílel se na atmosféře na lavičce i Adam Pecháček, který se po pobytu v nemocnici a operačním zákroku na mandlích poprvé podíval za týmem na ME a seděl v první řadě za střídačkou?
On ještě nemohl moc mluvit, ale byl za kluky v šatně, což byla pro všechny vzpruha. Věřím, že bojovali i za něj a cítili, že je na té lavičce jedním z nich. Proto seděl tak blízko u nás.

Jeden z vašich takřka nehrajících náhradníků Radek Pumprla má narozeniny a prý jste nachystali malou oslavu, takže co i ve spojitosti s postupem týmu po zápase dovolíte?
No, budou si moct dát dort a asi jim dovolíme i nějaké brambůrky. (lehce se usměje) A to je tak všechno. Je to sice postup, který znamená další schůdek splněných přání, ale před námi je Německo, kde jde o hodně. V případě výhry totiž jdeme dál z prvního místa! A v tu chvíli bychom šli na čtvrtý tým z druhé skupiny. A ač se tu nemůžeme bavit o slabých soupeřích, pořád bude nejhratelnější. Nahoře jsou Francie, Chorvatsko a Turecko a ty jsou o něco silnější než Itálie, Lotyšsko nebo Ukrajina. To je pro nás velká motivace! Pokud nevyhrajeme, je tam ještě víc možností, které ale nemám přesně spočítané.

Jak jste na Rusy vyzráli? Skoro jste nepoužili zónu, pokryli jste nájezdníka Fedorčenka, co dál bylo hlavní?
Fedorčenka se nám skutečně podařilo až na pár chyb a nájezdů na střed hřiště pokrýt. Tu zónu jsme byli připraveni použít a já jsem čekal, že jí bude víc, ale bohužel hned na začátku jsme do ní z prvního pokusu dostali trojku a ti střelci vypadali, že si tam v tu chvíli věří. Já jsem ale věděl, že kluci jsou v osobce agresivní, vybíhají za hráči (za clonami), tak jsem nechtěl, aby měnili svoje návyky. Trochu jsem vycítil, že osobka bude lepší.

Co bylo klíčem k vašemu útoku a jak pevnou skálou je v něm nyní Martin Peterka, kterému ostatní odevzdávají míč skoro pokaždé, když se chýlí ke konci limit na útok, a nikdo neví, co udělat?
Martin je bezesporu naším klíčovým hráčem. My jsme tu taktiku chtěli víc postavit na tom posílat míč víc do dolního postavení, kde Rusové byli o něco nižší, ale zase měli silovou převahu. Nakonec tam těch míčů nebylo tolik a nevyužili jsme to tak, jak jsme chtěli. Jasně že nám vypadly body Radovana Kouřila, ale o to je cennější, že se tam každý nějak chytil a přidal to svoje. Jinak jsme chtěli hrát rychle dopředu, ale hlavně jsme chtěli zabránit lehkým košům. Těch jsem se bál, že by mohly přijít po našich špatných ztrátách do ruské zóny. A soupeř nám z pár protiútoků koše také dal.  

Po Srbsku jste se ale i vy vrátili k těžbě bodů z brejků.
Hlavně když jsme se v první půlce dostali do desetibodového vedení, kde jsme se k nim dostávali z dobré obrany, v které jsme se zatahovali a nenechávali soupeře najet až pod koš. Byl tam správný přístup ze slabé strany od dalších hráčů.

Tenhle zápas byl z vaší strany o rozehrávačích. Začněme kapitánem Kouřilem, kterému se ta nedařící střelba už asi dostala trochu do hlavy, přesto však na konci ukázal, jak velký hráč je. Jak jste ho viděl vy?
Měl strašně těžký zápas. I když to na něm není vidět, vždycky chce hrozně vyhrát. Takže vnitřně se velmi trápil. Já jsem rád, že ukázal, že je důležitým hráčem a v té koncovce nám těmi několika koši velmi pomohl. Celý tým mu věřil a on věděl, že tam bude muset být a tu koncovku odehrál velmi dobře. Velká úcta a kredit dnes ale patří i Davidu Zumerovi...

Hned jsem k němu chtěl přejít. Kouřil uhrál koncovku, ale se Zumerem na hřišti jste v obou poločasech získávali náskok. Jak velkým žolíkem byl dnes, když dosud ve svých vstupech na ME nezahrál nic extra?
Překvapil všechny. On znal svou roli a plnil ji velice dobře, kdy měl do hry naskakovat na dvě, tři nebo pět minut, aby si Radovan odpočinul. Měl se pokusit neztrácet míče a být aktivnější v obraně. Má velice rychlé nohy a svou menší postavu nahrazuje tím, že může hráče ubránit. Byl to jeho dobrý zápas a úseky s ním v sestavě šly nahoru. Dokázal míč rychleji táhnout dopředu a právě tam jsme hráli ty protiútoky. Hodnotím ho velice kladně a takto by to mohlo být i v dalších zápasech, kde by si Radovan mohl víc odpočinout a mít pak víc sil na útok. Ať chceme, nebo ne, Radovan je velice důležitý hráč, a pokud za sebe bude mít takovouhle náhradu, pomůže to celému týmu a já jsem za to rád.

Ať už to dál dopadne jakkoliv, můžete už teď říct, že to bylo "báječné léto s repre"?
Rozhodně ano. Splnil se nám sen, dostali jsme se do ČEZ arény a teď už to jenom celé vyburcovat! Velké poděkování patří zatím fanouškům tady v Hradci i v Pardubicích a uvidíme, kolik se jich podaří přilákat do ČEZ arény.