Kouč vicemistrů a VŠ o historické výhře mezi ženami

Myslíte tedy, že Frisco polevilo a pak se už nedokázalo vzpamatovat?
I to je možné. Do takových zápasů se těžko vrací. My jsme se dostali nahoru a padly nám tam některé těžké střely. Nutno říct, že to bylo vítězství se štěstím v závěru, ale to k tomu patří.

I samotnou koncovku jste ale zvládli řeklo by se zkušeně. Vždyť jste prohrávali o šest bodů a už to vypadalo spíš na hrdinnou porážku...
A já jsem rád, že jsme se znovu dokázali zvednout. To je obrovské překvapení, že se nám právě tohle povedlo, že jsme znovu nepodlehli a znovu zápas vybojovali.

Pomohla vám v tom i koncovka ve Strakonicích, kterou jste zvládli o dva body?
Určitě, za každou takovou koncovku jsme rádi. Tam jsme to taky měli už vyhrané, pak to dvěma chybama pustili a zase byli na porážku. Ale závěrečné slovo jsme měli my. Takové momenty družstvo do dalších zápasů zvednou.

Na trojky jako jeden z klíčů k úspěchu jste už upozorňoval. Druhým byl patrně doskok, na kterém jste získali o 20 míčů víc, že?
Tomu jsem ani nechtěl věřit, možná v tom byla naše větší chuť jít za míčem. Měli jsme i řadu útočných doskoků, tam byl možná ten rozdíl.

Zmínili jsme už jméno Jan Bobrovský. Je to pouze můj pocit, že se vaše kariéra začíná té jeho podobat? Je jedním z vašich vzorů?
Já si pana Bobrovského velice vážím. Hrál jsem pod ním ještě v národním družstvu. Jeho cestu sleduju, za to, co dokázal s basketbalem v Brně, mu patří velká poklona. A dokazuje to dál. Dál mu přeju hodně úspěchů v Eurolize. Tahle porážka je pro něj určitě nepříjemná, ale on z ní dokáže vytěžit plusové body pro své družstvo.

A co vy? Je v ženském basketbalu vaše šance udělat kariéru?
Tak to bych zatím nechal otevřené. Zatím jsem se rozhodl pro tuto cestu. Zatím se s ženským basketem seznamuju, plno věcí je pro mě nových, dál se učím, co můžeme a co nemůžeme používat. Teď jsem velmi spokojenej, ale nemusí to tak být pořád. Mohlo to být obráceně a my bychom byli někde u spodního středu. Když se daří, přidává to chuť do práce.

Naplňují se vaše očekávání spjatá s přestupem od mužů k ženám?
Je to hodně velký rozdíl, možná ještě větší, než jsem čekal. Byl jsem zvyklý, že některé věci fungovaly a tady to nejde tak rychle, bude to trvat dýl. Videopříprava, měnění taktiky v průběhu zápasu, to všechno je trochu pomalejší.

Do hodnocení mladších hráček se asi nepustíte...
To je opravdu moc brzo. Buďme obecní. Já jsem spokojený, že velice dobře pracují, že se snaží. K tomu, aby byly plnohodnotnými hráčkami ženský ligy, mají ještě daleko. Ony využívají možnosti, že mohou trénovat mezi ženami, to hlavní by ale měly dokazovat mezi dorostenkami. Věřím, že si minuty budou postupně vybojovávat a dostávat se do sestavy ženského týmu.

Zeptám se tedy na veteránku Petru Reisingerovou. Jak se jí podařilo zapadnout do koncepce týmu?
S ní jsem velmi spokojený, je to člověk na svém místě. i když by měla právo si odpočinout, je spíš tou, která si chce přidávat. Je to správný pomocník pro mladé holky, není taková, že by někoho seřvala za to, že to dělá špatně, naopak se snaží ukázat, jak na to. Je to prodloužená ruka trenérů. Je to na sto procent, co jsem si představoval. I když se jí někdy nedaří střelecky, jak by si představovala ona, je pro nás nepostradatelná.

Sám jste se nechal na začátku sezony slyšet, že máte mladý tým, který by měl hrát rychle. Zároveň ale tempo basket musíte upravovat pro hru zkušené Reisingerové. Potvrdilo se právě to, že je třeba hru upravovat?
Ano, protože když hrajete zápas na vítězství, ona si odehraje svých 30 minut. To je třeba si uvědomit a na tom se dlouhodobě musíme zaměřit, abychom byli schopni měnit tempo hry zápasu.

V týmu máte i dvě cizinky, Aliksandru Tarasovou a Viktorii Mirčevu. Jak hodnotíte jejich výkony?
Obě jsou pracovité, na tréninku odevzdají hodně, basket mají zjevně rády, Myslím, že se ještě líp zapojí do našich systémů, ale zatím se jeví velmi dobře po stránce basketbalové i mimobasketbalové. Na něčem ještě pracujeme. Hlavně na obranných činnostech.


Bohdan Zakoš