Kouč Slováků Rón o společné lize, strachu v Polsku, slabém útoku a řidiči, který je nejlepším pivotem v zemi

 

Po 16 letech se vrací na místo činu. Kruh se uzavřel. Jaký bude výsledek tentokrát? Psal se rok 1994 a v Prievidzi se hrál předkvalifikační turnaj pro ME mužů 1995. Federace byla sotva rozdělená a Slovensko s Matickým a Michalíkem porazilo o šest bodů český národní tým, aby pak celý turnaj vyhrálo. Čechy tehdy koučoval František Rón. Teď sedí na lavičce nároďáku zpod Tater a 14. srpna ho ve velkém federálním derby eurodivize B povede proti svým. O tom, o bratřích Rančících, ustrašenosti v Polsku, nejlepším pivotovi, co trénuje jen po práci, platech v cizích měnách a možnosti "ČSL", tedy česko-slovenské ligy, hovořil další z hvězdných koučů Alea Basketmag Campu exkluzivně pro náš server.

Bylo to určitě mnohem těžší než před deseti lety. Tehdy bylo mužstvo sestavené pro evropské poháry, pro Saporta Cup, působili v něm hotoví hráči. Letos mnoho týmů v soutěži bylo podobných a konkurenceschopných, takže jsme to neměli lehké.

Na pohled to ale vypadá, že si na Slovensko pokaždé jedete pro jistý titul. Netoužíte už po větší výzvě než po zlatu právě s Pezinkem?
No, dojet si na Slovensko pro titul, tak to určitě není. Když jsem se minule ze Slovenska vracel a šel do Opavy, taky jsme vyhráli titul, tak by šlo říct, že jezdím pro titul do Čech. Ne, nic lehkého to nebylo a o to víc si letošního titulu cením.

Jak jste si zvykl fungovat na Slovensku v eurocifrách? Nezdá se vám, že to je najednou nějak málo peněz?

Ne, tohle mi žádné problémy nedělá. Už při minulém působení v Pezinku jsem byl placený v dolarech, takže jsem si zvykl.

 

Samozřejmě trenér musí myslet na to, že tým odvede dobrý výkon a uhraje co nejlepší výsledek. Musíme být ale realisty, i když porážky o 51 a 24 bodů jsou kruté. Polský tým s Lampem a Gortatem, který má v Orlandu kontrakt na astronomickou sumu, je velmi kvalitní a my jsme neměli čím konkurovat. Jedině snad Anton Gavel se nezalekl těch jmen a prostředí. Desetitisícová hala v Lodži byla zpola zaplněná, u toho televizní kamery. Prostě vše jako při standardním mezistátním utkání a někteří kluci na to ještě asi nebyli zvyklí. V prvním zápase jsme nastoupili s až moc velkým respektem.    

Kdo kromě Rančíků vám chyběl?

Určitě Dušan Pandula, který se zranil na prvním soustředění a musel absolvovat artroskopii kolena. My už ho teď nebudeme moct využít, ale pro novou sezonu v Novém Jičíně by měl být v pořádku. Po jeho výborné minulé sezoně nám chybí hodně. A ještě jsem postrádal Tomka, který hraje v Nitře jako poloprofesionál, který chodí jen na odpolední tréninky. Jinak má zaměstnání, pracuje v Nitře jako řidič. Já jsem ho do týmu chtěl, ale s jeho uvolněním to není zrovna jednoduché. Doufám, že se v týmu ještě objeví, protože to je jediná "pětka" neboli klasický těžký pivot pro slovenskou reprezentaci.

 

Jsem si jistý tím, že teď přijedou do Prievidze, kde absolvují přípravu s týmem plus dva testovací zápasy. Od začátku bylo známé, že budou mít individuální plány, budou se připravovat se svým kondičním trenérem a připojí se později. S oběma jsem mluvil, bylo to absolutně bez problémů. Těším se, že je uvidím v Prievidzi, i v přípravách s Rumunskem a Rakouskem a pak v utkáních divize B.

Na čem potřebujete nejvíc zapracovat?
Samozřejmě na útočné fázi, jak nám i přes výhru ukázal už domácí zápas s Gruzií. A v Polsku to bylo naprosto markantní, chyběla nám vyvážená hra. Jsme proti evropským týmům konkurenceschopní z perimetru, ale bohužel k krátké vzdálenosti a z vnitřního prostoru moc ne. Na tom pracujeme. Jsem za zápasy v Polsku rád. Hráče přesvědčily o tom, že naše hra musí být vyváženější a že zápasy se nevyhrávají jenom tím, že dáme deset trojek, ale že musíme míč dopravit i dolů. Doufám, že Rado s Martinem (Rančíkové) nám s tím pomůžou.

 

Už máte na derby v Prievidzi vyprodáno?
Lístky teprve do prodeje půjdou, ale o to, že by nebyl plný dům, se nebojím. Prostředí tam bude skvělé, tak jako celou sezonu. Pro mě to bude mít i zajímavý nádech. Když jsem poprvé vedl českou reprezentaci v roce 1994 v předkvalifikaci ME 1995 proti Slovensku, Portugalsku, Švýcarsku, Polsku a Kypru, hrálo se to celé právě v Prievidzi. A teď povedu poprvé v ostrém zápase pro změnu slovenskou reprezentaci opět v Prievidzi. A rád bych, aby to skončilo jako tehdy, kdy Slováci vyhráli (80-74). Chci se slovenským týmem zvítězit.

Ulehčují vám Češi roli, když se jim omluvil Satoranský, Veselý, Welsch a zraněný je Jelínek, navíc na turnaji v Bulharsku se přidaly zdravotní problémy obou rozehrávačů?
Myslím, že ne. Naskočí další s ambicemi na reprezentaci. Je to prostě, jak to je. Pavlovi (Budínskému) se někdo omluvil, já mám zase nějaké hráče zraněné, to je život.

Vaše pokyny k týmu jsou výhradně v češtině, nebo přeskakujete?

Někdy i přeskakuju. Takže zahlásím, ať si hráči "přihrajou loptu", ale většinou mluvím v češtině, tedy vedle zaběhaných anglických termínů.

Radši se ujistím ? budou se letošní zápasy divize B hrát ještě na "staré čáry"?
Ano, tyhle zápasy se ještě budou hrát podle starých čar.

Teď máte čerstvou zkušenost s oběma elitními soutěžemi exfederace. V obou se horko těžko dává do kupy víc než 10 účastníků. Jak životaschopné by bylo uvažovat momentálně o společné lize?
Mně by se to asi líbilo, nicméně životaschopné to moc není. Ukázala to házená i volejbal. Já bych to určitě uvítal, zvýšila by se atraktivita, konkurenceschopnost a jiné věci. Nakonec ale obě klubové asociace asi najdou plno důvodů proti, a proto se to neuskuteční.

 

Jaké je to největší proti?
To nevím (usměje se). Je to paradox, ale někdy nechápu ty klubové činovníky, proč proti nadnárodním ligám jsou.

 

Petr Hamták
Foto: Pezinok basketball