Kouč senzace: Kandidáti pro MS, šlápněte do pedálů!

Kouče stříbrných junáků Petra Tremla čeká v další kariéře pořádná šichta, pokud bude chtít dorovnat letošní srpnovou jízdu s kadety. Jízdu o to neuvěřitelnější, že k ní tým vstal doslova z postelí po rozsáhlé infekční epidemii. Jízdu s takovou dojmovou a srdeční složkou, že kormidelníkovi zřejmě zruší původní záměr úplné odluky od mužů. Tu teď má v ruce Výbor ČBF, který bude vybírat trenéra k celku U17 pro MS 2012 v basketbalumilovné Litvě. Dlužno podotknout, že půjde víceméně o současný Tremlův tým. Úspěšný kouč neskrývá, že MS je příliš velký magnet na to, aby jeho síle jen tak odolal. A aby přišel mimo jiné o další možnost popasovat se s chorvatským zázrakem z Dubrovniku. Velká výzva teď leží před mnoha hráči, balancujícími na hraně nominace. Sezona 2011/12 bude i pro ně výbušná jako dynamit.

Kouči, začněme otázkou, co s tímhle vaším týmem bude dál? Ať už z hlediska MS U17 příští rok, nebo bojů v eurodivizi B U18 rovněž v roce 2012? Kolik hráčů ze současného kádru se do těchto výběrů podívá?
To je věc, kterou zatím vůbec netuším. Netuším ani, kdo to družstvo bude za rok trénovat. To musí určit ČBF. Já jsem teď skončil, protože přecházím do ženských složek (jako trenér VŠ Praha v ŽBL). Tohle měla být moje poslední akce v mužském basketbale, aspoň na nějakou dobu.

MS se vás tedy nebude týkat?
To ještě nevím. Je to ale tak zajímavá událost, že uvidím, jak se situace vyvine, a spíš bych to nechal na Výbor ČBF.

Chápu ale, že zájem vyrazit s těmito super kluky i na MS byste měl.
Tak to bych určitě rád, když jsme si to vybojovali. To družstvo mi trošičku k srdci přirostlo, takže mít tu příležitost, vzal bych ji. Jak ale ČBF rozhodne o tom, kdo a kde bude trénovat  - protože se budou trochu křížit šestnáctky, sedmnáctky a osmnáctky, a všechny akce proběhnou během jednoho roku -, a jak bude probíhat příprava těchto týmů, to je momentálně předčasná otázka.   



Jsou k mání i mladší hráči (mladší než hráči kádru na letošním ME), kteří by se pro MS 2012 mohli do tohoto týmu ještě takříkajíc dovyšvihnout?
Rok je hrozně dlouhá doba a my jsme i v tomto týmu měli (jen) pět hráčů, kteří ty ostatní o trochu převyšovali. Mezi ostatními bylo hodně těch, kteří byli na hraně se tam buď dostat, nebo nedostat. A i pro ně je to výborný signál, že o to můžou bojovat a to místo si případně vybojovat. Je to otevřené. A ať už to budu trénovat já, nebo někdo jiný, je to obrovská šance pro všechny hráče této věkové kategorie, aby nastávající sezonu opravdu makali a otevřeli si kariéru.

Horší už to bude pro hráče tohoto týmu s motivací pro B-divizní ME U18, poté, co letošní tým neudržel příslušnost k elitě.
Budou tam ale hrát s o rok staršími... A ještě jedna věc. Ano, my jsme teď s U16 uspěli, udělali plno výborných výsledků, ale nevíme, jestli bychom byli schopní porážet úplně kohokoliv třeba i za půl roku. Jestli to nebylo jen díky té euforii a laufu, který nás potkal doma. Buďme realisty! U většiny hráčů týmu jsme (kvalitou) pořád na rozhraní  A a B divize. Ono když se budou potkávat i s hráči o rok staršími, i ta divize B bude velmi těžký oříšek, aby se to dostalo zase zpátky do áčka. A i to může být dobrý krok vybojovat si postup a za další rok, kdy oni budou těmi staršími, si zahrát divizi A.

Pojďme ještě k okamžiku, kdy jste stáli na stupních vítězů a zlatému týmu hrála chorvatská hymna. Na co jste při tom myslel?
Pořád jsem se vracel k tomu, co nás tu těch 11 dnů potkávalo. A pořád nemůžu uvěřit tomu, že se nám něco takového povedlo. Říkal jsem si, že do ČEZ arény nemůže přijít na nějaké šestnáctileté kluky víc než tisíc diváků, a proč se to vůbec do tak velké haly dávalo. Nevěřil jsem, že by nás něco takového mohlo potkat. Takže jsem si užíval krásný pocit, že se nám podařilo ty lidi sem dostat a něco jim taky dát. Oni nám dali hodně, pomohli nás vytáhnout výš a my, pevně věřím, že jsme jim taky něco dali. Předváděli jsme pěkný basket, který je jsem přitáhl.

Kluci si moc přáli co největší návštěvu. Ve finále se mi ale zdálo, že většina nebyla ve své kůži. Dělali věci, co by leckdy před tím neudělali, a jakoby na ně ta ohromnost kulisy v zápase o titul dolehla víc, než by si před zápasem připustili.
Je to možné. Možná to bylo tou přemotivovaností a tím, čeho jsme se báli na začátku, že ten přechod do velké arény pro ně bude složitý. V tom posledním souboji bylo všechno asi znát o to víc. Finále a k tomu tak velký počet diváků, který asi neočekávali.

Jak pro vás osobně bylo smutné sledovat, když i přes veškeré chtění a snahu kluků ten zápas začal poměrně brzy utíkat?
Bylo to nepříjemné, ale věděli jsme, že abychom se mohli vyrovnat Chorvatům, museli bychom zahrát extrémně dobře. Dobře bránit, ubránit Hezonju a ještě se prosazovat v útoku. Oni se velmi dobře připravili, přebírali naše clony, takže jsme se nedostávali do úplně volných střel. Mají ty hráče po obranné stránce tak připravené, že na nohách stíhali i v situacích, kdy pivot přebral malého Kouřila. A my jsme naopak nezískali výhodu pivot do malého hráče. Tady nás velice dobře pokryli a z naší strany to zase bylo jenom o těžkých střelách. Navíc jsme vytvořili příliš velké množství ztrát, a to ztrát, které je posílaly do brejků. A to jsou laciné koše, co tým hodně srážejí. Později jsme to už zlepšili a byli i lepší v postupné obraně.



Jako většina zápasů byl i tento hodně o rozehrávači Kouřilovi, kterému zhruba dvě třetiny všech utkání na ME nešlapala střelba. Přes všechen jeho nezpochybnitelný přínos, leckdy čím víc tlačil na pilu, tím méně mu to šlo. Třeba na konci finále v situaci, kdy jste snížili na šest bodů, šel do nájezdu, z kterého byla ztráta. Byl jste třeba v takové chvíli rozmrzelý, že to nevyřešil líp? Nebo už toho na něj bylo prostě moc?
Fyzicky i psychicky to pro něj bylo hodně těžké. Víme, že když se chytne, tak dokáže dát všechno. A naopak když se střelbou nechytne, trápí se a je to složitější. On sám moc dobře ví, že na tom musí pracovat. Na druhé straně jeho sebevědomí je dost vysoké a on ví, že tu střelu má a jde do ní. Kdybychom mu chtěli tohle brát, zase bychom ho ošidili.

Teď jde o to, aby díky zkušenostem v budoucnu našel a vybalancoval, kdy balon pustit do hry, a - i jsme se o tom spolu bavili -, že je potřeba měnit ty akce, kdy se bude hrát víc bez míče a budou probíhat clony bez balonu, aby i on se dostal po clonách k míči na zakončení. Nám se bohužel stávalo, že jsme neustále hráli jenom s míčem, s míčem, s míčem a nedostávali se do toho druhého typu akcí.

Možná by pomohlo, kdyby byl David Zumer (druhý rozehrávač byl ve finále zraněn), protože ani Jirkovi Šoulovi (zaskakoval na rozehře z křídla) to na jedničce nesedí. Ztrácí tam možnost zakončení. Pak se dostával do toho, že hrál sám s míčem a nedostali jsme do hry pivoty. Nutno taky říct, že to bylo dané výbornou obranou soupeře a některá naše křídla, která nechtěla moc hrát, byla odříznutá od míče. A pak nezbývá než aby rozehrávač hrál sám.

Většinu dramatických a nakonec i vítězných koncovek na ME jste v obraně používali zónu, což v zápase s Němci okomentoval trenér Slowiak slovy, že by k tomu nenalezl odvahu. Je to něco jako vaše specialita, nebo u šestnáctek to při ne ještě tak vysoké herní vyspělosti hráčů jde použít snáz?
Je to spíš o té změně. A možná to u těch šestnáctek funguje víc, protože hráči ještě nejsou tak dobří střelci. U Chorvatů jsme ale viděli, že nám tu zónu rozebrali a jsou družstva, která na to umí hrát velmi dobře. Zóna se těžko staví, když se soupeři daří střelecky. To byl zrovna případ Německa, ale přece jen ho ta zóna trochu vykolejila. Je jasné, že zkušenější hráči se s tím vypořádají líp. Je to prostě věc na zbrždění, kdy soupeř neví, do čeho bude hrát další útok.

A na závěr - jak moc finále bylo o chorvatské hvězdě Hezonjovi a jakou budoucnost mu věštíte?
Byl to zápas o něm. Je to výborně fyzicky i technicky vybavený hráč . U něj je těžké odhadnout, jak bude schopný hrát pro tým. V zápase třeba zanikli jejich hráči, kteří jsou velmi dobří. Díky tomu, že 70 procent balonů šlo přes něj (ač křídlo, fungoval velmi často jako rozehrávač), ti ostatní prakticky zanikli. A zase jsme u toho vybalancování. Tenhle zápas vyhrál, ale už bude proti němu stát někdo fyzicky silnější a on ty střely nebude dávat, týmu třeba nebude už tak prospěšný. A ostatní hráči se tolik nedostanou do zápasu.

Jsou jeho srovnávání s Petrovičem zatím přehnaná?
Bavil jsem se o něm s Tomášem Satoranským a ten mi řekl, že Hezonja (na kempech talentů) se byl schopen fyzicky vyrovnat hráčům ročníku ´92 i ´91, takže fyzicky je o tři roky výš. To se ukázalo i na nedávném MS U19, kde hrál. Jeho budoucnost tak je hodně vysoko. Věřím, že až v NBA.


Petr Hamták
Foto: ČBF