Kouč o strachu z DCH pro kapitána, velerisku, marném křiku v dukelské bouři i Svobodově výstupu ze stínu

Trenérský triumvirát v čele s Petrem Tremlem si při premiéře svého týmu na ME kadetů prožil před nabitou Duklou několik infarktových momentů. Jelikož však štěstěna i další pozitivní síly v bitvě se Španělskem stály na straně jeho týmu, mohl i hlavní trenér slavit velké a zcela nečekané vítězství. Po jeho stopách a zákrutech s ním šel Basketmag krok za krokem.

Trenére, velká gratulace! Je dvě hodiny po zápase, už jste to velké překvapení vstřebali?
No, je to velké překvapení. Je to skvělé, výborné a krásný zážitek porazit právě Španělsko. Ale dál už musíme trochu vychladnout, protože tohle vítězství ještě v konečném účtování nemusí moc znamenat, pokud ho nepotvrdíme v dalších bojích ve skupině. Nicméně kluky bychom aspoň chvíli chtěli nechat si tu radost užít.

Je ten triumf o to cennější, že jste ho dosáhli s nevelkou nadsázkou řečeno bez dlouhých, kdy jakékoliv operace pod košem byly super náročné?
Bylo to hodně těžké, hlavně proti skokansky výborně disponovanému Diopovi. Ten byl o dvě patra nad našimi hráči. Bojovali, jak to šlo, a musím říct, že i doskoky - při tom, jak to v první půlce vypadalo bez jediného útočného doskoku beznadějně (Španělé za první půli 15) - jsme po změně stran srovnali. Dokonce jsme měli i pár důležitých doskoků v útoku. A když se vrátím k té obraně, tak pro Matěje Svobodu, vedle Martina Peterky a Tomáše Šoukala, to byla velká práce. Vyhráli jsme bojovností, hlavně výbornou obranou v poslední čtvrtině. Ty volné balony válející se na zemi, které jsme v přípravných zápasech neměli, jsme tentokrát naštěstí v důležitých momentech získávali.

Přiznám, že delší ruce než Diopovy jsem už dost dlouho neviděl. Komu při tom nedostatku dlouhých mužů patří největší dík za jeho nakonec slušné pokrytí?
Každý, kdo tam bránil, odvedl dobrou práci. Výborně naskočil Matěj Svoboda, který se zhostil role náhradníka, a své minuty skvěle využil. Totéž platí o Tomáši Šoukalovi, který v naší zóně proti němu také bojoval. Dík patří všem, ale tyhle dva bych tu vyzvedl nejvíc.



Bylo klíčem k nečekanému vedení a 47 bodům za poločas to, že jste velkou převahu soupeře na útočném doskoku a jeho bodech z druhých šancí přetláčeli úspěšnými brejky po 11 ztrátách Španělů, a sami jste měli ztrát pouhých 5?
Je pravda, že tam jsme hráli útočně velmi dobře. A být na pěti ztrátách v půlce proti tak výborné agresivní obraně bylo až neuvěřitelné. Dovolilo nám to dostat se do náskoku. Navíc jsme úspěšně proměňovali střelecké pozice. A těch 47 bodů? To Španělé někdy dostávají za celý zápas.

Bylo hlavní snahou soupeře rozbít hru rozehrávače Kouřila?
Ano. Věděli, že odstavit Radka by bylo jejich vítězstvím. Bojovali o to hodně. Točilo se na něm asi pět obránců a já se bál, jestli v té naší malé rotaci vydrží. Soupeř mohl přece jen střídat víc hráčů. On to ale zvládl výborně, i když v závěru toho měl už plné kecky.

Jak moc jste riskoval, když jste právě svého kapitána celou druhou půlku vůbec nestáhl ze hry? V třetí čtvrtině už přes něj šlo i několik košů v obraně, věřil jste, že to útokem dokáže nahradit?
Byl to risk, ale vyšel. Pak už jsme do té sestavy nechtěli střídáním sahat. Navíc v závěru jsme už viděli, že to vydrží. Měl jsem ještě možnost oddechových časů, které jsme nakonec ani nevyužili. Schovávali jsme si je do situací po nějakých šestkách, ale vždycky je buď někdo neproměnil, nebo to nevyšlo jinak a hrálo se dál. Radek je zkušený hráč, který si umí odpočinout. Jen je škoda těch osmi vteřin na přechod půlky, které mu pískli v samém závěru. Tam šel příliš pomalu.

Tam vám asi hrál hodně na nervy, protože takto pomalu chodil do útoku několikrát v řadě a už i před tím půlku přecházel na samé hranici povolených 8 vteřin. Neupozorňovali jste ho na to už tehdy? A v té poslední situaci jste na něj křičeli?
Snažili jsme se, ale v té atmosféře už nebylo tolik slyšet a hrála tam roli i snaha si odpočinout.

Ještě se musím zeptat na tu emotivní potyčku v poslední čtvrtině, kdy už na Kouřila napřahoval soupeř k ráně pěstí. Nebál jste se tam možných tvrdých následků?
Neviděl jsem přesně, k čemu došlo, jen ten závěr, kdy tam něco polítávalo. Byli jsme nervózní, co z toho rozhodčí vymyslí, aby třeba nechtěli vyloučit oba hráče. V těchto mládežnických kategoriích mohou udělit i přísnější trest, aby to celé zklidnili. Toho jsme se skutečně báli. Vyloučení by pro nás bylo dost nepříjemné, protože to vypadalo, že v tom konfliktu byl právě Radek. Nakonec ten faul pískli Martinu Peterkovi, ale ani to by pro nás nebylo příjemné.

A ještě jedna nepříjemnost vás potkala. Když měli Španělé za vašeho vedení 70-67 poslední útok, předpokládám, že hlavní pokyn při timeoutu byl nenechat jim trojku. Přesto se k ní dostali.
Tam jsme faulovat chtěli. Domluva byla nechat ještě odplynout pár vteřinek a pak faulovat. Při té střele už se pak ale kluci báli, aby to nebyl faul při střelbě. Naštěstí to dopadlo dobře.


Petr Hamták
Foto: ČBF