Kouč lvů Ginzburg o nejšťastnějším dnu, zásahu mincí, odkazu Sabonise pro Veselého a reprezentaci ze srdce

INTERVIEW ZE SZOLNOKU   V 50 letech si připsal nejspíš svůj trenérský top úspěch. Reprezentace je prostě reprezentace, a i když tohoto milníku dosáhl v cizí zemi, jeho hodnotu to nikterak nesnižuje. Česko už pro něj znamená něco víc než jen dobrou pracovní příležitost, po osmiletém vztahu s ním rozhodně. Nejen o tom hovoří v následujícím rozhovoru Izraelec Ronen Ginzburg, který jako první zahraniční trenér dovedl českou mužskou reprezentaci na mistrovství Evropy, na něž se národní tým  podívá už počtvrté v samostatné historii země.

Kouči, poprvé jste s některou s reprezentací postoupil jako hlavní trenér na ME. Navíc to není národní tým vaší vlasti. Jaký je to pocit?
Především jsem v Česku už osm let, a když odečtu dětství, žiju tady zhruba pětinu svého života. Takže jsem skutečně šťastný a hrdý, že jsme na ME postoupili. Jsem také pyšný na své hráče, protože během přípravy jsme se museli vyrovnávat s celou řadou problémů, s hráči, co nepřijeli, se zraněními, s tím, že občanství nakonec nedostal včas Corey Muirhead. Ukázali jsme ale silný charakter a díky tomu jsme dokázali postoupit. V Gruzii i Maďarsku to byla dvě velmi obtížná prostředí. Dnes je to jeden z nejšťastnějších dní v mém životě. Celý realizační tým, oba asistenti Luboš Růžička a Pavel Beneše, fyzioterapeuti, i vedoucí mužstva Radek Nečas a především manažer Michal Šob odvedli skvělou práci.

Komu jste po utkání v Maďarsku, jež stvrdilo váš postup, zavolal jako prvnímu?
Samozřejmě své ženě. Celou kvalifikaci mi volají lidé z Izraele, protože věděli, v jaké jsme byli situaci. A teď jsem dostal spoustu gratulací. První telefonát po postupu ale patřil mé manželce.



Dvacet minut duel v Szolnoku probíhal plus minus podle plánu. Druhou půli, prohranou 37-51, už ale svou individuální hrou držel tým zuby nehty skoro sám rozehrávač Satoranský.
Maďaři měli druhou nejlepší obranu celé kvalifikace (průměr 62,7 bodu), my byli sedmí (66,7). Takže o jejich výborné defenzivě jsme tedy věděli. Oni nás nechali střílet zvenku a bohužel nám vůbec nepadaly trojky. Takže pak to sklouzne k tomuto způsoby hry. Přitom když jsme v první půlce trefili pár otevřených střel, hned jsme tím změnili vývoj hry. Tahle taktika se jim dnes prostě vyplatila, ale u nás to tak nebylo. "Saty" ale nakonec ukázal svůj charakter a vzal si tým na záda. Stává se z něj výjimečný hráč a tahle zkušenost mu může jedině pomoct. Jistě, měli jsme čtyři pět veteránů a zkušenějších hráčů, ale také šest sedm kluků, kteří na tomto fóru ještě neodehráli mnoho, nebo vůbec nic. Přitom třeba Auda měl skvělou kvalifikaci.

V první půli došlo k incidentu, když někdo z domácích fanoušků trefil mincí do hlavy vašeho asistenta Lubomíra Růžičku. Zvažovali jste v poločase nějakou formu protestu, jako třeba stažení týmu?
Ne. Mám zkušenosti z Izraele, Srbska i Řecka a tohle se prostě stává. Otázkou je jen to, zda sudí mají zápas v rukou, nebo ne. Dnes nás ani nevyslechli, když jsme jim o tom řekli. Rozhodčí trochu podlehli atmosféře a nechali domácí hrát dost tvrdě, ale my jsme předpokládali, že to přijde. Nakonec jsme to ale zvládli.

Co je pro vás víc, úspěchy s Nymburkem, nebo tento postup?
Určitě tento postup. Jde o národní tým. Já jsem samozřejmě rád za to, co se nám s Nymburkem povedlo, a třeba i během tohoto léta jsem měl nabídky z výborných klubů za hodně dobré peníze, ale věděl jsem, že chci zůstat u české reprezentace. Zavázal jsem se tu k něčemu a lidé kolem českého basketbalu jsou pro mě důležití. Ať je to Jansta, Konečný, Zídek nebo řada dalších. Jistě, s Nymburkem jsme porazili Partizan, Cibonu nebo CSKA, ale z tohoto postupu mám ještě větší radost. Snažím se to vysvětlit hráčům, obzvlášť Janu Veselému, ale i dalším, že až jednou skončí, jistě budou mít vyděláno dost peněz a získají nějaké trofeje, ale nejvíc si budou pamatovat, jestli dosáhli úspěchů s národním týmem. Můžu dát příklad Arvydase Sabonise, kterého se zeptali, co si z kariéry pamatuje nejvíc? A on, který vyhrál všechno a hrál všude včetně NBA, řekl: "Reprezentaci." Očekávám, že hráči to budou cítit stejně. Že úspěch s klubem a dobré kontrakty jsou výborná věc, ale reprezentace vychází ze srdce. Doufám, že příští rok přijede více hráčů, ti, kteří letos chyběli, a ukážou větší zodpovědnost vůči národnímu týmu.

Přispěje letošní zkušenost týmu k lepším výkonům na ME?
Zaprvé musíme mít v týmu některé další hráče, pokud chceme uspět. A myslím, že máme hráče, kteří mohou dosáhnout na ME velkého výsledku. Věřím tomu od prvního dne. Je jisté, že takhle kvalifikace pomohla zejména mladým hráčům, jako jsou Patrik Auda nebo Lukáš Palyza, aby byli lépe připraveni na ME.