Kouč Kazlauskas odkrývá tajemství nejen čínské ligy

Velezkušený trenér Jonas Kazlauskas, kormidelník euroligových vítězů z roku 1999 Žalgirisu Kaunas i úspěšných repre sestav Litvy, loni dobyl titul i v čínské lize, kde triumfoval s Guangdong Southern Tigers. V nekonečné asijské zemi zapustil kořeny i jinak, neboť v letech 2005-2008 vedl tamní reprezentaci a může tak o poměrech v čínském basketbale zajímavě vyprávět. A právě to nedávno udělal pro litevský server Delfi.

Po skončení letošní ligové sezony, v níž jeho Jižní tygři vypadli už v semifinále, tíhl k tomu, že i přes stále platný kontrakt už se do čínské top soutěže nevrátí. "Je za tím víc důvodů," přiznal Kazlauskas, aby se hned o některých rozpovídal trochu víc.

"Zákulisní hry jsou všude a Čína v tom není žádnou výjimkou. Loni, během mé první sezony v klubu, jsme celkem snadno vyhráli titul, když jsme za celý ročník prohráli jediný zápas. Letos to ale vypadalo, že každý provádí konspirace proti mistrovi, aby se ukázalo, že liga je silná."

Kazlauskas to dokládá na skutečnosti, že v play-off už oproti minulosti nepískali žádní zahraniční rozhodčí, přičemž úroveň domácích arbitrů nebyla a není z nejvyšších. Zadruhé byl změněn systém play-off, kdy výhodu domácího prostředí dostaly hůře postavené týmy. "A třeba (pozdější mistr) Peking kvůli tomu záměrně prohrál dva zápasy základní části."



Třetí podivnost litevský trenér spatřoval v tom, že jeho tým měl po základní části, již vyhrál, jediný volný den a hned musel letět za prvním duelem play-off na palubovku hůře postaveného soupeře. "Na přípravu tak nezbyl žádný čas. Všechno tohle se sčítá, vy máte pocit, že bojujete s větrnými mlýny a šílíte z toho."

Zkušenému kouči prý při snaze s těmito mlýny bojovat nepomohly ani kontakty na Čínskou federaci z období u národního týmu.

"V Číně je všechno jiné. Někdo je zodpovědný za reprezentaci, někdo za ligu, někdo za rozhodčí. A všichni fungují nezávisle na sobě."

Kazlauskas soudí, že Čínské federaci se hodilo mít mistra z hlavního města. "V lize mají obrovský vliv sponzoři, točí se tam velké peníze. Federace má smlouvu s mezinárodní společností Infront, která ligu řídí, a připadne jí, co se vydělá. A oni potřebují, aby soutěž vyhrávaly různé týmy."



Zejména ex-hvězdy NBA mají v lize status nedotknutelných. A jak se nechal po letošním prohraném semifinále slyšet sám kouč Guangdongu, třeba k rozehrávači Stephonu Marburymu z týmu pekingských Kachen se obránci nesmí ani přiblížit.

"Číňané se snaží napodobovat NBA. A není žádným tajemstvím, že v zámoří si hvězdy chrání. Je ovšem jedna věc, když to dělá velmi dobrý profesionální rozhodčí, a je to úplně jiné, když se o totéž snaží průměrní nebo podprůměrní sudí. V Číně se stává, že příkazy jsou dávány "shora" a s tím se těžko bojuje," vysvětluje Kazlauskas.

"Když sám Marbury hází v zápase víc šestek než celý váš tým, pak se zákonitě musíte ptát, co se to děje. V předchozí sezoně, kdy v lize pískali i zahraniční rozhodčí, se hrálo o něco snáz, ale s čínskými sudími bylo letos spousta problémů."

Marbury a další ex-NBA plejeři nechodí do čínské ligy přirozeně jen tak. Rozpočty top klubů se podle informací Jonase Kazlauskase pohybují mezi 15 a 19 miliony dolarů (300-380 milionů korun), přičemž jeho Guangdong měl šestý nebo sedmý nejvyšší.

Ekonomicky by tak čínští giganti mohli směle konkurovat většině klubů z Euroligy. Pokud však jde o produkovaný styl hry, je vše zcela odlišné.



"Snaží se kopírovat herní styl NBA, hrát "run and gun" a nedávají tolik důrazu na obranu. V Evropě je hra mnohem víc organizovaná, je v ní větší systém. V Číně si stejně jako v NBA hodně hrají na celebrity a třeba Yi Jianlian nebo Shipeng Wang jsou tam za ohromné superstars. Všude je poznávají a je pro ně složité se jen tak projít po ulici. A když se objeví třeba na letišti, vypadá to, jako by právě přiletěli bohové."

Poslední zajímavost se týká fanoušků a návštěvnosti ligových mačů. Kazlauskas podotýká, že hlediště bývají plná a diváci fandí. "A při zápasech venku je lepší moc nedráždit domácí příznivce. Někteří bývají chytlaví a stát se pak může cokoli."

Když už hovoří o fanoušcích, nemůže Kazlauskas zapomenout na jeden "nehynoucí" zážitek z olympiády v Pekingu, kde vedl domácí repre.

"Byl jsem tehdy poprvé a doufám naposledy svědkem toho, že když čínský nároďák hrál s Američany, fandilo se soupeři a nikoli vlastnímu týmu. To jsem nemohl pochopit! Dokážete si představit, že by Litevci nefandili své reprezentaci?! Jen to ale ukazuje, jak dobře NBA v Číně pracuje, a jak jsou tam hráči zbožšťováni. Pak je jasné, že proti takovému Marburymu se hraje opravdu těžko."






-trh-