Kouč Jachan o svých hráčích, neúspěchu, biologii, českých nedostatcích a původních ambicích týmu

Pro český tým skončila v sobotu první etapa šampionátu do 19 let, kdy desetibodová výhra nad Íránem nestačila na postup do další fáze, a překlopila účinkování celku na turnaji do roviny neúspěchu. Mladé lvy nyní čeká jen nepopulární skupina o 13.-16. místo, kde budou soupeři Korea, Pobřeží slonoviny a Senegal. Českému týmu rozhodně k postupu nenahrála šokující porážka Argentiny na úvod s Íránem, ale ta jistě nebyla jediným důvodem uvíznutí v základní skupině. O těch dalších, ale nejen o nich, Basketmag hovořil s koučem Petrem Jachanem.

O tom, co se dělo od 38. minuty v posledním utkání s Íránem po získání vedení o 17

"Klíčové bylo, že jsme tam chtěli dál hrát rychle, ale to bylo těžké, neboť soupeř zvolil zónový presink a poté zónu proti našemu postupnému útoku, čímž nás chtěl zastavit. I do toho bychom měli být schopní hrát rychle, pro hráče to ale bylo jakoby těžší. A tím, že jsme byli blízko toho potřebného rozdílu (16-17 bodů), nechtěli jsme ani tolik riskovat a věřili, že to uhrajeme. Pak rozhodovaly jednoduché střely a hlavně šlo o to ubránit. Nám se celý zápas obrana dařila, ale pak jsme udělali v posledních třech minutách chyby - byla tam jedna fatální ztráta Radka Kouřila a dvě situace, kdy jsme jejich ústředního hráče Mashayekhiho neubránili při průniku po lajně. Prokop Slanina to tam měl těžké, ale stačilo nechat ruce nahoře, aby měl soupeř obtížnou střelu. Místo toho však přišly nějaké naše fauly. Rozhodovaly skutečně maličkosti, dostaly jsme třeba koš s faulem, na druhé straně ten tým by měl být natolik silný, aby to ustál, protože celý zápas jsme bránili relativně slušně. Bohužel přišlo i trochu smůly. V tom závěru jsme už měli vést o 20, ne čekat, že to bude o 15 a dáme koš. Bývali bychom tak měli rezervu na ten jeden koš, co jsme inkasovali. A ten úplný závěr už byl vabank. Oni v tom presinku zatlačili hlavně na naše driblující hráče, kde jsme měli problém. A tam nás zastavili."       

O rozehrávači Kouřilovi a jeho váhání nad střelami

"Radek, ač je tu mentálně jeden z nejsilnějších hráčů, se po zápase s Argentinou dostal pod velký tlak, který by i naprosto chladnokrevný člověk musel vnímat a cítit. A i jeho to v utkání s Íránem poznamenalo. Místo aby na sebe vzal rozhodující střely, a teď myslím hlavně ze střední vzdálenosti nebo z nájezdu, tak volil přihrávku. Chtěl být víc prospěšný pro tým, měl méně ztrát ale i střel, což nám paradoxně trochu chybělo."



O power forwardovi Pecháčkovi

"Za dobu na hřišti Adam relativně splnil svou roli. Vy pak ale musíte vsadit na určité hráče a my chtěli na hřišti udržet Martina Peterku a dostat do hry Karla Aušprunka, který může dát koš z dálky. Prokop Slanina dostal přednost před Adamem, protože v předchozích zápasech byl obecně daleko víc nebezpečný zpod koše, kdežto Adam hraje hodně zvenku. Takže nešlo o to, že by hrál špatně, ale o to, že jsme vsadili na užší rotaci. Navíc i v obranných kombinacích, které byly dost důležité, jsou Martin a Prokop stabilnějšími hráči."  

O tom, zda se stříbrní kadeti za dva roky posunuli dál

"Odpověď není zcela jednoduchá. Tohle je turnaj ročníků ´94 a ´95. A i když nechci své hráče omlouvat a obhajovat, a sebe už vůbec ne, jsme tady jediným týmem, který pod košem hraje s ročníkem ´95 (Peterka, Pecháček, Slanina). A vezměte si, že třeba Srbsko sem nepřivezlo svého nej hráče ročníku ´95 Rističe, protože tady má silné hráče ročníku ´94. My tu hrajeme především s dvojicí Peterka - Slanina, kteří jsou oba mimořádně talentovaní, ale Prokop  pořád ještě (fyziognomií) není "muž". V tomhle stále narážíme na biologický věk našich hráčů. A pak je trochu nevýhodou Prokopova výška, kdy tady nejsou tak vysocí hráči, a už v přípravě nebo i tady s Argentinou to bylo znát. Martin svou roli relativně zvládá, můj názor nicméně je, že kadeti a U19 jsou diametrálně rozdílné basketbaly. Tady už se blížíme mužům a parametry jsou jiné. To, co Martin uhrál v kadetech chytrostí, je tady daleko těžší. Konkrétněji - s Íránem hrál líp, s Argentinou a Litvou to bylo daleko složitější. V mužském basketu se na ten fyzičtější kontext musí ještě adaptovat.

Klíčovým hráčem těch úspěchů ročníku ´95 byl Radovan Kouřil, který na MS tu svou roli zatím nenaplnil. Až ovšem budeme dělat konečné účtování, nevím, jestli půjde říct, že tu je hodně hráčů, co jsou výrazně za svými dispozicemi a schopnostmi. Nakonec ten ročník ´95 je postaven na dvou třech hráčích a ti další měli svou kariéru na vrcholu už v 16 a 17 letech. Nicméně opakuji, že ten ročník je na naše poměry mimořádně silný a věřím, že třeba Prokop bude kvalitní hráč. V tuhle chvíli je však fyzicky někde jinde. Adam i Martin budoucnost mít budou, ale tady na turnaji je fyzicky hodně starších (vyspělejších) hráčů, a ač by to rozdíl být neměl, tak to trochu znát je. I proto, že český národ je biologicky trochu jinde než národy jiné."

O tom, jestli za nepostup může spíš zápas s Argentinou, než nedostatečná výhra nad Íránem

"Je to turnaj a každé utkání je důležité. A je potřeba říct, že Argentina je kvalitativně výrazně lepší soupeř než Írán. My jsme Írán mohli porazit tím potřebným rozdílem, ale muset "jen" jakkoli vyhrát by bylo jistě daleko jednodušší. Vše se však zamotalo úvodní porážkou Argentiny právě s Íránem. Prognózy o tom, jak tahle skupina bude mít jasný vývoj, to zcela překopalo. Írán z těch týmů ze čtvrtého koše je asi nejlepší, nebo aspoň s Argentinou zahrál výjimečně. A s námi zahrál taky slušně. Rozhodoval každý zápas a pro nás se to zamotalo tak, že jsme těmi smutnými."



O tom, zda útočná fáze i přes střelecké vzepjetí proti Litvě byla hlavním problémem     

"Tady jsou týmy jistě na velmi slušné úrovni jak po taktické stránce, tak po stránce agresivity. Jedna věc je hra pod košem, kdy my na ni nemáme typické hráče, byť s Íránem jsme k tomu měli díky Prokopovi blízko. Ani on ale zatím není typickým hráčem na to, aby dolů pravidelně dostával míče. To je rozdíl proti dalším týmům, které tu hrají pod koš, a mají na to hráče. Martin Peterka odvedl práci v rámci svých možností, ale i on hraje spíš čelem ke koši. A tím, že dole nemáme takovou sílu, obrana na nás může hrát výrazně víc zvenku. A tam máme zase malý počet hráčů, kteří jsou schopní pod takovým tlakem driblovat, čímž jsme taky trochu omezení. Měli bychom být silní na pozici rozehrávače, ale věděli jsme, že nebude snadné skloubit dvojici Feštr - Kouřil. Nedokázali jsme využít jejich potenciál, což však bylo těžké, protože pokud měli hrát spolu, jeden musel být na křídle, což jsme v přípravě moc nepoužívali. Na určité úrovni musí být i střelba z dálky. My v té roli vyloženě jistých střelců ale hráče úplně nemáme. Měl to být Petr Šafarčík, který se to snažil naplnit, a další hráče jsme na hřiště nedokázali dostat, protože v útoku byli trochu limitováni. A ze šachování s našimi sestavami bylo vidět, že jsme buď chtěli (dobře) bránit, nebo útočit. Třeba Honza Křivánek byl výborný v obraně a na doskoku, ale zase nebyl dost sebevědomý a jistý ve střelbě. A ten tým celkově nebyl tak silný, aby dostal míč přesně na hráče, který koš dokážou dát."    

O malé vytíženosti Pecháčka s Íránem a Švandrlíka na celém MS

"Jsou to rozdílné případy. Honza Švandrlík hraje na pozici 3 a nepodařilo se nám ho zcela začlenit, byť na začátku vypadal velmi dobře. Je to hráč na čisté pozici střelce za 3 body, kterých je tu víc, a také nemá stabilitu výkonu v obraně a útoku. U Adama byla role čitelnější, je to náhradník na pozici 5. Hraje taky hodně z periferie, odkud ale operují i Martin Peterka a Karel Aušprunk. Takže těch, kdo chtějí hrát zvenku, máme hodně. My bychom ale potřebovali, aby Adam daleko víc hrál zpod koše, což se úplně nepodařilo. Pak bylo těžké začlenit ho i do obranných kombinací. Při jeho výšce jsme často museli přebírat, hráči na to nejsou právě zvyklí a působili jsme pak trochu syrovým dojmem. Velcí hráči by měli tuhle adaptaci zvládnout daleko rychleji."

O tom, jak tým herně "pokládal" pomalý rozhodovací proces v útoku

"Tohle je problém celou dobu, co už od přípravy hrajeme s účastníky MS. Vedle srážky s fyzickým basketbalem jsme naráželi i na to, že ty týmy daleko líp četly hru a byly na hřišti vyzrálejší a zkušenější. Tedy že to neměly (tolik) založené na systémech, ale (spíš) na čtení hry, což není tak docela projev českého basketbalu. Na to jsme nebyli schopní se rychle adaptovat. Dám příklad: Španělsko tu sice jako basketbalová země nedisponuje personálně mimořádně silnou sestavou, ale zase má naprosto učebnicový herní projev, čtení hry a spacing v útoku (rozmístění a pohyb hráčů na hřišti). Tam je pak markantní rozdíl. My v těch instinktech jsme výrazně pomalejší a to rozhodování je trošku křečovité. To ale není aktuální chyba, takový je prostě stav českého basketbalu."

O tom, zda bylo problémem předržování míče guardy a prodriblování velké části limitu na útoku

"Obecně ve všech zápasech v tom trochu problém byl. S Íránem už jsme v tomhle byli rychlejší, nicméně ze dne na den se to nedá odstranit. Je to jednak způsobené tím, že obrany jsou hodně agresivní a hráči jsou dost pod tlakem. Třeba Írán hrál až na hraně faulu na hráče s míčem a my jsme v druhé půlce měli obrovský problém driblink vůbec ustát. A pod takovým tlakem se ta rozhodnutí dělají daleko tíž. Zadruhé hráči bez míče jakoby nemají tak přirozenou spolupráci v rámci vidění kurtu, aby ty přihrávky mohli dostávat. Jsme tu limitováni určitými zkušenostmi a menší vyzrálostí hráčů, aby o sobě daleko lépe věděli. Ta (chybějící) reakce je u nás skutečně markantní. I kdybychom ale tým svázali ještě větším systémem, soupeři to dnes dokážou dobře naskautovat. Útok prostě musí vycházet z přirozeného rozhodování hráčů, kde jednoznačně zaostáváme, a těžko se to nahrazuje."



O potřebě útočných doskoků, když se i s Íránem až na výjimky opět nedařila střelba z dálky

"12 útočných doskoků nebylo málo. Pokud ale stejně jako s Argentinou nejsme schopní dát koš z dálky, tlak na doskok musí být daleko větší. Zase na to ale hráči musí být navyklí. A když jsme na to chtěli mít ve hře Honzu Křivánka, tak on zase nebyl tak intenzivní v útočné hře. My jsme se tam snažili chodit ve dvou ve třech, ale je to prostě v tom zažití. My do toho hráče neustále nutíme, ale není to snadné."

O původních čtvrtfinálových ambicích a o tom, zda to nebyl příliš smělý cíl

"Bylo by teď nefér říct, jak bych to pověděl, kdybych o soupeřích věděl, co vím teď. Po losu jsem měl názor na skupiny a týmy odlišný. Když teď ale vidíme aktuální stav týmů, jako je Rusko, nebo skupiny, kde Spojené státy a Srbsko dominují, a ostatní jako Brazílie nebo Rusko jsou daleko slabší? I když ještě neznám porovnání s Koreou, Írán bude z těch týmů ze čtvrtého koše nejsilnější. A sport také překvapil, jak se to stává. Vyhrát Argentina nad Íránem, jak se podle výkonnosti předpokládalo, nám stačilo s Íránem prosté vítězství a to jsme měli relativně pod kontrolou. Je to shoda okolností, která ke sportu patří. Jistě, prohrát s Argentinou o míň, bylo by to jednodušší. My jsme v závěru věděli, že bude rozhodovat každý bod, mentálně jsme však byli dole a teď toho můžeme litovat.

Takže ano, po losu jsme byli optimisti, možná jsme se trefili v tom, že s Litvou by se dalo hrát, ale Argentina ukázala, že je silnější než některé další týmy na třetích místech. A Írán sem přijel se živelnější sestavou a hrou, která ale stačila na vítězství nad Argentinou i na to, abychom ho my neporazili o těch potřebných 16 bodů."     

O zápasech ve skupině o 13. místo

"Jednoznačně to pro hráče bude těžké. Je to pro ně mimořádná situace, po Argentině museli přijmout velkou kritiku. Hrát o 13. místo je pro nás jednoznačný neúspěch, na druhou stranu řada hráčů pro to udělala obrovské maximum, o tom jsem přesvědčený. Pro mě tenhle výpadek je těžké přijmout, ale hrajeme doma, jsme pod každodenní kontrolou a musíme zvládnout se na ta utkání připravit. Ztráta ambic a motivace teď bude obrovská, na druhé straně každé utkání musí být výzvou, kterou chceme zvládnout."