Kouřil popravil Španěly i na dřevěných nohou: Chtěl jsem hrát dál, s tou úžasnou podporou. Neskutečné!

Když na konci posledního timeoutu hecoval hlediště k ještě hromovější bouři, s vítězstvím na dosah ruky musel jako rozený exhibicionista prožívat interní extázi. Jeho tým stál v domácím prostředí - na mistrovství Evropy - vteřiny od triumfu nad favoritem ze Španělska. A on si ostře sledovaný duel uzurpoval jako nevídanou vlastní show. Přes další skvělé individuální výkony svých parťáků, přes šest ztrát i postupně uvadající obranu.

Většinu energie si nechal do útoku, kde ukázal svou evropskou extratřídu. Nebyla na něm znát žádná nervozita, a i když už při běhu padal, podklouzával a "tahal nohy za sebou", stejně našel sílu k zakončením z odskoků i z jedné nohy, tedy z Navarrovy říše, a to i přes nekonečnou končetinu 210 vysokého Diopa. Svůj 35minutový španělský účet uzavřel na 24 bodech, 8 získaných faulech, 7 asistencích, třech ziscích a jednom exkluzivním bloku. Skutečný kapitán. Radek Kouřil.

Radku, můžete po takovém zápase vůbec chodit?
Jo, můžu. Snažím se, co to jde. Lidi nám dodávali ohromnou sílu. Je to neskutečný zážitek hrát a ještě vyhrát proti takovému týmu, jako je Španělsko.

Už v půlce jste měl na kontě 16 bodů. Cítil jste, že je potřeba to při absenci Pecháčka a faulových potížích Slaniny brát na sebe víc?
Určitě, když chyběl jeden z našich nejlepších hráčů Adam Pecháček, byl na mě a Martina Peterku vyvinutý větší tlak, že to na sebe musíme víc brát. A cítil jsem, že ten zápas se mi daří, tak jsem se o to snažil.



Obránci po vás doslova šlapali celý zápas, kouč Španělů na vás vyměnil několik hráčů a už v první čtvrtce jste si říkal o střídání. Jak jste na tom byl se silami?
Přípravu na turnaj jsem měl hodně náročnou a na konci nás potkala ta nemoc, takže jsme z fyzičky trochu vypadli. A takový tlak v obraně nás tak dokázal potrápit. A jelikož mě v první půlce jeden hráč kousl do ruky, taky jsem musel střídat. Zvládli jsme to ale skvěle a já chci poděkovat všem hráčům i fanouškům.

Když měl pivot Slanina rychlé tři fauly, co vás napadlo?
Že nám určitě bude chybět, jako náš nejvyšší hráč a jeden z nejlepších pivotů. Museli jsme ho ale jakkoliv nahradit, což se povedlo. Tým se semknul a ukázali jsme, že to zvládneme i při jeho absenci na hřišti.

Pojďme k Diopovi. Při pohledu na jeho postavu s rukama až ke kolenům se před zápasem zdálo, že vás pod košem musí zničit. Vy jste ho ale i bez srovnatelně disponovaných hráčů zvládli poměrně udržet na uzdě. Co jste proti němu měli připravené?
My jsme se na něj nijak extra nechystali. Šli jsme do toho s tím, že je hodně atletický a vysoký a budeme se s tím muset porvat. Asi nejvíc se s ním popasoval 14letý Matěj Svoboda, který ukázal, že se nemusí bát ani takových hráčů, a odvedl skvělou práci.

Už jste potkal hráče s tak dlouhýma rukama?
Ne. Byl hodně dobrý.

Viděl jste vůbec při svém kouzelnickém zakončení v poslední čtvrtině právě přes jeho nataženou ruku, kde je v tu chvíli koš?   
Ne, neviděl. Dá se říct, že jsem to střílel naslepo. (směje se)



Proč jste měli takové potíže s výhozem z autu právě na vás? Vy jste na míč čekal s obráncem na zádech, ale spoluhráči se vám ho často báli hodit.
Byl to hodně vyrovnaný zápas, rozklepané ruce, hodně ve stresu. Z každé přihrávky jsme měli strach, abychom neztratili míč. Chtěli jsme všechno hrát na jistotu.

47 bodů Španělům v poločase bylo jako sen. Jak jste to v poločase v šatně stíhali vnímat?
Za to můžeme jen poděkovat divákům, že nás dokázali vyhecovat k takovému výkonu. Měli jsme poměrně i dost šťastných střel a tím ty body asi přibývaly.

Jaký podíl na úspěchu skvělé atmosféře tedy připisujete?
Byl to určitě náš šestý hráč. Lidi nás táhli hodně dopředu a povzbuzování nám i dost pomohlo psychicky. Patří jim za to velký dík a mají velký podíl na našem společném úspěchu.   

V zápase jste si docela pomohli zónou, že?
My jsme ty obrany hodně střídali. Vyšlo to nakonec tak, že jsme většinu zápasu hráli v zóně. Dá se říct, že jsme měli menší rotaci hráčů a potřebovali jsme - nechci říkat oddechnout -, ale možná se tam o něco líp vypomáhá a na slabé straně se může jednu dvě vteřiny trochu spočnout. V podstatě se tam ale musí makat víc než v osobní obraně.

Ale upřímně, vy jste na té přední pozici v zóně už byl v druhé půlce rád a trochu si tam odfukoval...
(směje se) Už mě strašně bolely nohy, ale chtěl jsem ten zápas dál hrát, s tou úžasnou podporou diváků. Fakt neskutečný zážitek.  

Petr Hamták
Foto: ČBF

Již za chvíli - ohlédnutí za zázrakem kouče Petra Tremla