Kotas: "Hlavně neplácnout nějakou blbost"

 

Stačilo promítnout nelítostné všeodhalující video z třicetibodového propadáku s Prostějovem, aby si mužstvo pražského USK řeklo, že takhle bídný výkon už v sezoně opakovat nechce. A v posledních kolech září. Doma málem porazilo Nový Jičín, výhru dovezlo z Opavy i Brna a naposledy si doma poradilo o deset bodů s Poděbrady. Co se pod Nuselským mostem v této sezoně děje, jak si tým věří na šesté místo, jak složitě se on sám vyrovnává s novou rolí, z čeho má strach jako komentátor a jak vidí své letošní "repre" šance, o tom všem hovořil s basketmag.cz křídelník Pražanů Lukáš Kotas. 

 

Lukáši, byla to s devátými Poděbrady klíčová výhra, která vám už dává téměř jistotu play-off?
Šlo o další důležitý zápas s týmem, který je teď čtyři výhry za námi. Dává nám jakýsi klid, ale my jsme si řekli, že nechceme být osmí a pořád bojujeme o šestou příčku. Boj s Opavou tedy znamená dostat pod sebe ne čtyři, ale šest týmů.

 

Důležitý byl zápas s Prostějovem, ten byl z naší strany opravdu špatný. Koukali jsme pak na video a od trenéra dostali "budíček". Každý, co jsme tam seděli, jsme se cítili blbě, protože jsme hráli fakt špatně a s kluky si řekli, že tohle už nemůžeme dopustit. Od té doby výkony šly nahoru. I s Novým Jičínem jsme doma mohli vyhrát, víceméně jsme si to prohráli sami. Relativně jsme teď spokojení. Vím, že to je dost pozdě, ale jako tým jsme si už víc sedli, líp si vyhovíme. Doufejme, že se to ještě bude zlepšovat. Konečně hrajeme celých 40 minut, se stoprocentním nasazením.

 

Ještě nás čeká deset utkání a nebereme to tak, že play-off máme jisté. Chceme ovšem ze zbytku základní části vytěžit co nejvíc. Na rovinu, pokud bychom neudělali play-off, nevím, co bych pak řekl. To by byla tragédie a ostuda.

 

Nehráli jsme tak dobře jako v Opavě, ale bojovali jsme celý zápas, což tak někdy dřív nebylo. Udrželi jsme koncentraci a rozhodlo naše týmovější pojetí a později i nasazení v obraně. Začátek vypadal tak, že oba týmy jen útočily, ale v druhé půlce jsme my začali i bránit a oni na nás tlak v obraně tolik nevyvíjeli.

 

Ještě není vůbec jasné, jak to skončí ve špičce, ale pokud byste si měl pro play-off vybrat mezi Novým Jičínem a Prostějovem, kdo by byl snesitelnějším soupeřem?
Z těchto dvou je to jedno. Oba hrají výborně, ale mně osobně se v Novém Jičíně hraje o něco hůř. Mají skvělé fanoušky, co vytvářejí výborné domácí prostředí. Za sebe říkám radši Prostějov.

 

Určitě. Možná to bude znít sebevědomě, ale my teď hrajeme dobře. Doufám, že to vydrží do play-off a doma se pokusíme svého soupeře i porazit. Je to play-off, stát se může cokoliv.

 

Třeba nedávno jsme s Novým Jičínem prohráli o pět, ale mrzelo nás to dvakrát víc než porážka o 35. Výsledek je přitom stejný: porážka za bod. Když vezmu třeba Kolín, ten s Nymburkem prohrál po druhém prodloužení, ale je to stejně porážka, jako když my s ním prohrajeme o 40 a o 50. V play-off by to ale chtělo s těmito týmy hrát vyrovnanější partie, což se nám povedlo až nedávno s Novým Jičínem. 

 

Loni jsme vyměnili jen pivota a Lawrence Hamm jako stěžejní hráč už u nás byl druhým rokem. Na rozehrávce se nic neměnilo, byli jsme tam jen já se Satoranským. Teď přišel McKay, obrovská osobnost a bodový lídr. Náš systém se úplně změnil. Nejvíc míčů jsem měl loni já, Platt a Satoranský, letos jednoznačně Myles McKay. Na to jsme si od začátku museli hodně zvykat, ale od druhé čtvrtiny ligy, kdy jsme vyhráli 6 zápasů, už se to vyrovnávalo. Potřebovali jsme čas na rozjezd a sehrání, protože Američani přicházejí až během přípravy.   

 

Je výborný střelec a skvělý ve hře 1 na 1. Je strašně těžké ho bránit. Po těch bodech, co dává, má velké sebevědomí, a nebojí se hrát. Chce se ukázat, bojovat o další angažmá a zatím se veze na perfektní vlně. Pro nás to je dobře, ale je to dané i jeho prvním rokem působení. Další sezonu už by si na něj týmy dávaly větší pozor. Už to je vidět i teď, ale pořád není tak okoukaný. Má samozřejmě hodně střel, ale s relativně dobrou úspěšností a pro nás je velice důležitý.

 

Zdvojují ho soupeři čím dál víc?
Určitě. Do poloviny soutěže to tak ještě nebylo, teď už ano. Je zdvojován, občas do něj jdou i tvrději. On se s tím ale pere dobře. Je jasné, že když ho někdo ubrání, je to pro nás minus 25 bodů. Proto je na místě se na něj soustředit. On se ale stejně prosadí.  

 

Tak bych to neřekl. Mám teď jinou roli. On je dominantní střelec a pro mě je to relativně těžké se přizpůsobit, protože jsem byl zvyklý hodně hrát s míčem i zakončovat. Letos tuhle roli má on. Já mám spíš za úkol bránit nejlepší hráče soupeře. Nebo řídím hru, když je Myles unavený. Musím se s tím poprat.

 

V tomhle je trenér hodně benevolentní. Byl by nejradši, kdybychom nehlásili nic a všichni věděli podle pohybu rozehrávače, co dělat. Abychom mohli běhat poslepu, nahrávat si poslepu a uvolňovat se... Bohužel jsme spolu ale jen půl roku a signály potřebujeme. Vše řídí rozehrávač, jen při "timu" trenér určuje, co dál.

 

To je pravda. Trenér i na tréninku řekl, že on si vždycky vybere základní pětku a pokud přijde někdo ze střídačky a jeho výkon nebude adekvátní očekávání, bude preferovat základní pětku, která bude dostávat hodně minut. Nejde ale jen o body, ale i nasazení a celkový výkon. Kdo ale bude hrát podle představ trenéra, hlavně v našem týmu šanci dostane. V poslední době se to ovšem tolik nedařilo.     

Číslem 40 doskoků proti Poděbradům trochu připomínáte Partizan. Je vaší povinností chodit ve velkém počtu i pro útočné doskoky?
Měli bychom, ve dvou třech. Jako mladí musíme mít větší nasazení, větší agresivitu v obraně a víc se prát než ty zkušené týmy, kde hráči ví, kam se postavit.

 

Někdy od Vánoc s námi trénuje pravidelně, možná jednou v týdnu dopoledne nemůže kvůli škole. Je jasné, že je ještě mladý, musí se hodně učit. Můj dojem je, že jde o útočníka, chytrého hráče, který ví, co má dělat. V krvi to má. Není nějak rychlý, ale ví, kam udělat první krok, kam se postavit, co udělat. Určitě musí zamakat na obraně. Budoucnost má ale ve svých rukou.

 

To nedokážu říct. Je to na trenérovi. Zatím k žádnému oslovení nedošlo. Kdyby přišla pozvánka, budu rád. Když ne, je to jasné. Letos moje sezona není podle mých představ.

 

Je pravda, že o soupeři jsem tolik nevěděl, toho jsem se trochu bál. Celkově ale jde o příjemné zpestření basketu, vidím ho z jiné strany. Byl jsem trochu nervózní před tím, ale kluci z České televize jsou dobrá parta a uklidnili mě. Pokud si povídáme o normálních věcech, je to celkem v pohodě. Když si ale vezmu, že se na to kouká docela dost lidí, tak se trochu bojím, abych tam neřekl nějaké nesmysly. Snad to tak ale nebylo.

 

Těžké to je v tom, abych neplácnul nějakou blbost. Někdy v tomhle obdivuju pana Ježdíka, který co řekne, to v podstatě platí. Má výborné postřehy. Trochu jsem se tak bál, abych neřekl něco, co tak vůbec nebylo. Aby si všichni neřekli, jó, to je blbec, nebo něco podobného. Když člověk hraje, vidí hru jinak, ale není tak těžké ji vidět objektivně. Snad jsem nějaký nesmysl neplácnul. Když o něco jde, poradíme se, nebo si dopředu řekneme, o čem budeme mluvit. Není to takový stres, jak jsem si původně myslel.      

   

Petr Hamták

Foto: USK Praha