Kia & Laia v reklamě na Prahu o baletu, 1 pivu, ještě jednom, lásce k hudbě a betonu Bronxu bez tramvají

DOUBLE INTERVIEW BASKETMAGU   Final-4 ženské Euroligy v Praze už se blíží mílovými kroky. Ještě než se ale jeho ruch spustí na plné obrátky, dáme si jedno klidné a skoro nebasketbalové dostaveníčko s dvěma klíčovými oporami domácího USK, který se v pátečním semifinále utká s Fenerbahce Istanbul. A téma pro 35letou španělskou rozehrávačku Laiu Palau, mistryni Evropy 2013 a kapitánku španělských vicemistryň světa 2014, a 28letou americkou pivotku Kiu Vaugn, Hráčku s největším zlepšením v WNBA za rok 2011, bude jediné - Praha. I když, jen o hlavním městě celý dvojrozhovor vlastně není, a to díky oběma respondentkám, které budou mluvit o všem možném od lásky k hudbě přes dobré jídlo až po téma docela vážné - druhý život po sportovní kariéře.  

Dámy, v USK nejste žádnými nováčky. Laia tu působí dva roky, Kia dokonce tři. Jak byste jedním slovem nebo větou vystihly Prahu?
LP: Je v pohodě a život tady je bezproblémový.
KV: S tím snadným žitím souhlasím. Praha je krásná. A mám tu navíc i rodinný pocit, proto se tu cítím dobře.

Kde jste našly své oblíbené místo, kam chodíte odpočívat, nebo se uklidnit po špatném zápase?
KV: Na tohle odpovím první! Já mááám několik oblíbených restaurací, protože jídlo mi dělá radost. Jedna je italská, jmenuje se Grosseto a nachází se blízko mého bytu. Pak je to Na Farmě tady nedaleko od haly Královka a třetí je Kobe na Václavském náměstí.
LP: I já souhlasím, že dobré jídlo máme rády. Takže po zápase nebo vlastně kdykoli si něco můžu dát, k jídlu i pití. Jinak za dobého počasí se mi líbí na Náplavce, tedy u Vltavy, když je tam hodně lidí. A pak ráda chodím do parku na Letné.



Když jsme u restaurací, co si rády dáváte za drink?
LP: Nefiltrované pivo, Staropramen. To mám fakt ráda. Taky chodím ráda do Strahovského kláštera, kde mají dobré pivo.
KV: Já teda pivu neholduju, radši si dám zázvorovou limonádu.

Co je na Praze nejvíc super?
LP: Pro mě je to kultura. Na výběr mám spoustu koncertů a vždycky je tak co dělat. Navíc Praha není tak velká, vše je dosažitelné. Z koncertů mám ráda rockovou i klasickou hudbu nebo i operu. S Kiou jsme byly taky na baletu. Navíc je to levné, každý týden se něco děje, klidně i jazzové hudby je tu spousta. Pokud jde o restaurace a kluby, je to tady rovněž perfektní. Asi nejlepší koncert jsem zažila v podniku Jatka 78, kde míchají dohromady prvky cirkusu, hudby, tance i lecčeho dalšího. To se mi líbí. Jednou bych nějaký takový podnik ráda vedla a zvala tam různé umělce.
KV: Tou největší maličkostí, kterou byste ode mě ani nečekali, protože jsem městská holka a město mám tak ráda, je to, že tu máte stromy a trávu. Já pocházím z místa, kde je všude jen beton. New York je celý z betonu, zeleň tam prostě nenajdete. A můj pes Prince, kterého tu mám, ten pražskou zeleň miluje.

S čím jste se naopak vyrovnávaly, nebo stále vyrovnáváte nejhůř? 
LP: To je jasné - čeština. Pro mě je super težká a nezvládám ji. Stále to staví bariéru mezi vás a lidi tady. I když tu skoro každý anglicky nějak mluví.
KV: Pro mě platí totéž. Ale těžké je už to, že rodinu máte tak daleko. Nicméně to všechno souvisí s životem profesionálního sportovce.



Jak jste se obě sžily se systémem pražské veřejné dopravy? Anebo dáváte přednost taxíkům?
LP: Pro mě je číslem 1 tramvaj. Pokud jedu jen do haly, tak ne, ale jinak na cesty do centra a podobně tramvaj využívám pořád. Jezdit takhle je perfektní, pražská doprava je parádní. Stejně se mi to líbí třeba v Barceloně.
KV: Já jezdím tramvají a autobusem, zato v metru jsem ještě nebyla. V New Yorku si ho užiju dosyta, ale nemám ho moc ráda. Je tam málo místa a není to komfortní. Tak bych si přála, abychom i v New Yotrku měly tramvaje! (rozzáří se) Právě proto mám ráda Prahu.

Řídíte po Praze i auto?
Obě: Ano, řídíme.
LP: Když ale vyrazíte do centra, co tam pak budete s autem dělat?
KV: A jestli mám automatickou převodovku? Ano. Manuální jsem dřív měla v Itálii a (začne významně kroutit hlavou)... radši bych nechala auto někde odstavené, abych se někam dostala.
 
Jste tu v kontaktu s komunitou krajanů?
LP: Ano, já se s krajany setkávám. Žije jich tu spousta. Znám řadu lidí na Staroměstké, pracují třeba jako průvodci a vždycky je tam najdu. Anebo stačí při fotbalových zápasech, třeba Barcelony s Realem, zajít do nějakého baru. Většinou je to něčí kamarád, Španělé se spolu setkávají rádi.
KV: Já jsem měla možnost se seznámit s lidmi na jedné univerzitě, nebo se sdružujeme s dalšími hráčkami, co tu působí. Většinou jdeme za hip hopem, někam, kde je hudba.



Když chcete v Praze najít kousek něčeho španělského nebo amerického, kam vyrazíte?
KV: Hooters (rozesměje se, Hooters je americká síť restaurací, známá obsluhou poměrně spoře oděných dívek).
LP: Mně stačí potkat pár krajanů. A pak když svítí slunce, to jsem doma hned.

Mimochodem Kio, jako 193 vysoká podkošová hráčka, jak často jste tu středem pozornosti?
KV: Tak, já zaprvé poutám pozornost, protože jsem vysoká, a zadruhé proto, že jsem černoška. (směje se) A řekla bych i proto, že jsem pěkná. (smích) Jsem na to už zvyklá. V New Yorku někdo civí, další si jdou po svém, ale už si z toho nic nedělám.

U Laii už víme, co by mohla dělat, a co vy?
KV: Hlavně chci ještě aspoň deset let hrát. Zajímá mě spousta věcí, třeba móda. Anebo bych mohla být v doprovodné taneční skupině (zpěvačky) Beyonce. (smích) Variantou by mohlo být i trenérství, něco jako atletická trenérka. Děti dnes ale vůbec neposlouchají, což vás nutí trenérskou práci ještě víc oceňovat. Anebo bych se mohla někde usadit a mít děti.

Když jste zmínila tanec, na YouTube jsem zahlédl video, kde tančíte...
KV: Hudbu miluju. Chodím proto ráda do klubů. Hudba je lékem na duši. Holky by tu mohly vyprávět, jak hned po příchodu do šatny něco pustím. Uklidňuje mě to. Když ráno vstanu, pustím si nějaký gospel nebo nějakou Beyonce, ráda si u toho i zazpívám. Pomáhá mi to mentálně, snižuje to hladinu stresu.   



Už jste se za dobu v USK dostaly i mimo Prahu jinam než za zápasy?
LP: Já jsem už byla v Kutné Hoře.
KV: Trenérka nám navrhovala Český Krumlov.
LP: Jenže to by na jeden den byla moc daleká cesta.

Jak se celkově Praha liší od vašeho rodného města?
KV: V Bronxu je to tvrdé a je jasné, že lidi tam a tady jsou jiní. Jinak se ale najdou i shodné věci jako třeba grafitti. Bronx je na určitých místech mnohem víc zalidněný a člověk se tam necítí příjemně. No, samozřejmě newyorská pizza je fakt dobrá, i když není moc zdravá. A - a to nikomu neříkejte - když si dám některá jídla u McDonald´s, tak u nás chutnají jinak než tady. Třeba Apple pie (jablečný závin) je lepší tady než v Americe. Oblíbené restaurace mám ale jak tady, tak v New Yorku, a třeba když pobývám doma, nemůžu se dočkat, až zase budu v Praze a půjdu do Kobe.
LP: U mě to takový rozdíl není. New York je jistě větší ne Barcelona. Rozdílem oproti Praze je určitě moře. Pak asi i počasí. Jinak po stránce kultury je to podobné, ale vyrazit si někam je snadnější v Praze. Uvidíme v létě, protože to jsem tu ještě nezažila. A byla by to zajímavá zkušenost.

A na závěr zkouška z češtiny. Co z ní už umíte?
KV: Čau, ahoj, děkuji, prosím, dobrou chuť, dobrou noc.
LP: Jedno pivo, ještě jedno, prosím, na zdraví, pojď, holky, pojď, hezký baby, jak se máš, dobrá, ja taky...