Kemzura exkluzivně: Na záznam čtvrtfinále ME proti Makedoncům jsem se dlouho nemohl vůbec podívat

Kestutis Kemzura ví, jaké to je zažít nepopsatelnou euforii. A ví také, jaké to je zakusit jedno z nejhorších životních zklamání. Při vědomí, o co šlo, by spíš bylo na místě slovo utrpení. To první si tento kormidelník do svých vzpomínek zapsal na mistrovství světa v Turecku, kde litevský celek dovedl k senzačnímu, protože velmi nečekanému bronzu. Jeho hráči za sebou měli katastrofické ME v Polsku (10. místo), většina si prošla i neúspěšnou klubovou sezonou, přesto se díky unikátnímu týmovému duchu vyšplhali až k super cenné medaili. Rok na to si však pozměněný tým, do kterého se zapojila řada zkušených borců, protrpěl očistec v domácím prostředí, když nezvládl koncovku čtvrtfinále ME s Makedonci a musel skousnout nebývalé zklamání. Prostřednictvím videovzpomínek i koučových osobních postřehů se i těmto tématům věnuje následující exkluzivní rozhovor Basketmagu s novým trenérem ČEZ Basketball Nymburk.

Kouči Kemzuro, co všechno jste zvažoval před přijetím angažmá v Nymburce?
Zaprvé Nymburk je už dobře známé jméno evropského basketbalu. Klub již několik let ukazuje konzistenci výkonů a má stále ambice posouvat se dál a výš. Existují jistě i kluby s větším rozpočtem, ale Nymburk má stabilitu a konzistenci.

Vzbudilo v Litvě ohlas, že poslední kouč národního týmu zamířil právě do Česka?
To je jistá věc. Dokonce se u nás objevily zprávy o mém vyjednávání s Nymburkem ještě před podpisem smlouvy, ani nevím, jak se to novináři dozvěděli. V Litvě je skutečně těžké něco utajit. A mimochodem, i moji přátelé říkají, že to je dobrá volba. Uvidíme, jak se to vyvine.

Je pro kouče jednoho z nejlepších národních týmů na světě složité najít vhodný džob na klubové scéně, myslím na očekávané úrovni, s prestiží?
Musím říct, že dva roky jsem svým způsobem obětoval klubové působení a víc jsem se věnoval národnímu týmu? A musíte vzít v potaz, že na trhu je spousta výborných trenérů a expertů, kteří také hledají dobrou práci, takže to nikdy není snadné. A obzvlášť dnes.  

A vzato z druhé strany: Zvýší to kouči hodně profesionální profil, když má za sebou několik let u národního týmu, jakým je ten litevský?
O tomhle nepřemýšlím. Každá práce je pro mě výzvou, a kdekoliv se ocitnu, chci odvést to nejlepší, aby tým i celý klub byl úspěšný a posunul se dál.



Vraťme se teď do nedávné historie - k MS 2010 a ME 2011. Vy jste během pouhých 12 měsíců na těchto turnajích zažil extázi nečekané radosti a také nekonečné zklamání. Nejprve jste na MS v Turecku dobyl bronzové medaile, poté, co někteří hráči v týmu byli během sezony zranění a moc se od nich nečekalo. A rok nato na mistrovství Evropy na domácí půdě vaše Litva ve čtvrtfinále padla s černým koněm turnaje z Makedonie. Jak odlišné pocity to byly?
Předně musím říct, že vést národní tým Litvy je velká čest a zodpovědnost. Je tam samozřejmě i velký tlak, jako ostatně na každém trenérském postu. Při vědomí, že basketbal je u nás číslo 1, ale víte, že se všechno trochu násobí. Před odjezdem do Turecka nebyla očekávání velká. Když už ale litevský tým někde hraje, lidé někde uvnitř stále věří, že dopadnete dobře. Tehdy nás ovšem před turnajem provázel značný skepticismus. My jsme se přesto soustředili na svou práci, bojovali bez ohledu na okolnosti a krok za krokem šplhali až k té bronzové medaili. V mužstvu vládl skvělý týmových duch a po postupu ze skupiny, kde jsme nebyli poraženi, si kluci začali hodně věřit. V Litvě to během turnaje našimi výsledky hodně žilo, lidi to spojovalo, na tvářích bylo víc úsměvů a celkově panovala pozitivní nálada. Po návratu domů bylo pro mě nezapomenutelné, v jaké atmosféře nás fanoušci přijali.    

A jak velké zklamání znamenalo rok poté vyřazení od Makedonců?
Ano, tam byla situace i očekávání jiné. Já ale především tvrdím, že ME a MS jsou dvě totálně odlišné akce. Navíc naše sestava a tím i týmová chemie se od MS poněkud změnily. Lídři z Turecka jako Kleiza a Maciulis nemohli hrát kvůli zraněním, a to pro nás byli velmi významní hráči. Pro ME se k nám přidali zkušení borci jako Jasikevičius, Songaila, Ksistof Lavrinovič nebo Kaukenas, nesmíte však zapomenout, že tohle bylo zřejmě nejsilnější ME všech dob, s mnoha hráči z NBA. A to, co se stalo nám, se prostě ve sportu stává. V onom čtvrtfinále to v závěru nevyšlo, Makedonie hrála výborný šampionát a byla překvapením turnaje. Zklamání to ale bylo obrovské a po utkání v šatně vládlo hrobové ticho. Těžko se dalo uvěřit tomu, co se stalo. My jsme ovšem neměli čas na sebelitování, čekaly nás další boje - o šanci porvat se o olympiádu. A bylo vážně hodně těžké vyhrát ty další bitvy, "zresetovat" myšlení a hodit za hlavu, co se stalo. Museli jsme myslet jen na zítřek a fyzicky a především mentálně se na něj připravit. Měli jsme hrát už den poté a všechno jsme museli změnit. Na nic nebyl čas a já jsem pyšný, že jsme to v té těžké situaci zvládli. Dostali jsme se do kvalifikačního turnaje o OH (hrálo se ve Venezuele) a probili se až do Londýna.

Cítíte vy sám nebo fanoušci ve vaší zemi stále smutek z toho čtvrtfinálového vyřazení, nebo už je to teď zapomenuto?
Stejně jako nemůžete zapomínat na vítězství a úspěchy, nemůžete z hlavy vytěsnit ? snad ještě víc - ani porážky, jako byla tahle. Ještě dlouho poté jsem se na záznam toho zápasu nemohl ani podívat, hlavně na ten konec. Jednou jsem se ale donutil a odkoukal to. Teď už ale musíme myslet na další reprezentační turnaje.



Minulou sezonu jste měl angažmá v euroligové Gdyni, odkud jste před koncem roku odešel. Jak osobně složité období jste v klubu zmítaném finančními problémy zažil?
Trochu jsem tušil, že nejdu do snadné situace. Věděl jsem, že klub oproti předchozím rokům o hodně snížil rozpočet a že nebude možné přivést takové hráče jako dřív. Přesto jsem věřil, že s velkou dávkou trpělivosti se nám nějak podaří sezonu přežít a zvládnout. Tvořit něco nového bylo zároveň zajímavé, přivést do týmu mladé hráče, dát jim šanci. Na druhé straně to pro mě bylo složité v tom, že jako stále ještě kouč národního týmu jsem musel i dál provádět skauting a sledování litevských hráčů. Navíc v Gdyni byla řada reprezentantů a před sezonou jsme neměli téměř žádnou přípravu. Sešlo se tak hodně negativ, přesto jsme bojovali a i při těch mnoha mladých hráčích v týmu jsme měli i v Eurolize některé dobré zápasy. Až když se to s financemi hodně zhoršilo, dohodli jsme se s klubem, že bude lepší, když odejdu. Navíc odešli i někteří hráči, bylo to dost zlé.       

Něco  podobného během sezony zakusil i první španělský kouč v litevské lize, tedy Joan Plaza v Žalgirisu. Po tom všem, co se o potížích tohoto ikonického klubu napsalo, jak bude vypadat jeho nová sezona?
Klub má stále určité dluhy (podle některých evropských serverů GM Paulius Motiejunas v červnu uvedl, že rozpočet pro příští sezonu bude kolem 4,34 milionu eur (téměř 110 milionů korun), z čehož však 1,45 připadne na splácení dluhů, které celkově činí 6,2 milionu (155 milionů korun), z toho 5,2 milionu jsou dluhy hráčům, trenérům a agentům, 700 tisíc eur činí daně a 300 tisíc jiné dluhy), ale prý se dohodli s hráči, že během nejbližších let splatí závazky vůči nim. Jistě to teď bude mladý tým, který (po odchodu Plazy) hledá nového kouče. Pokud jde o Euroligu, tam je klub držitelem licence A a v soutěži tedy bude pokrčovat.

Co jste stihl za první týden v nymburském klubu?
Měl jsem mítinky s prezidentem klubu, s vedením kvůli novým hráčům a předsezonní přípravě. Konečně jsme se totiž dozvěděli, že budeme hrát kvalifikaci o Euroligu a víme tedy, kdy nám začne ostrá sezona. K tomu jsem měl nějaké rozhovory s novináři, pro Českou televizi. A prohlédl jsem si zázemí klubu i byt v Poděbradech.  

Vzhledem k trvajícím smlouvám většiny českých hráčů budete mít vliv už hlavně na výběr čtyř až pěti zahraničních posil. Jaké pozice budete hledat především?
Mým úkolem bude přivést hráče, kteří se budou hodit k těm českým, aby se vytvořila dobrá chemie. Naším plánem je přivést dva guardy a dva podkošové hráče. Pátou posilu budeme řešit až později.



Je pravda, že přednostně nebude hledat své krajany?
Ne, tak to není. Nemám nic proti Litevcům jako možným posilám. Především se ale nedívám na národnost jednotlivých hráčů, to by nebylo profesionální. Nejdřív se dívám na kvalitu a osobnost. Rád bych litevské hráče měl, ale musíte chápat, že někteří, co bych chtěl, jsou příliš drazí, anebo jde o výborné hráče, kteří ale nutně nemusí pasovat do našeho systému. Nakonec to bude jistě moje zodpovědnost. A je možné, že některý z litevských hráčů k nám přijde.

Vaší první větší prezentací v Česku bude účast na nabitém mezinárodním semináři během MS U19 v Praze. Jaké bude téma vašeho příspěvku?
Měla by to být přechod do útoku a sekundární brejk.

Předpokládám, že právě o tyto prvky se budete chtít opírat i s Nymburkem.   
Budeme chtít hrát ve vysokém tempu a k tomu předvádět intenzivní, agresivní obranu.

-trh-