Kdy z kapitánky padá "ty vole"? Kdy nedbá pokynů kouče? Kdy odmítá přidělenou roli? A bude MVP?

3.10. Pravačka Evy Vítečkové by za show na tomto mistrovství zasloužila pozlatit. Přesto je mezi 12 českými lvicemi jedna, která totální komplexností svých skvostných představení vyčnívá ještě o patro výš. A je hlavní kandidátkou na cenu MVP celého MS. Až před jeho finálové brány dotáhla tým na turnaji svého života právě ona - "point guardka" a kapitánka Hana Horáková. 

 

Teď vám předkládáme "best of" myšlenek, které jí běžely hlavou po vítězném semifinále s Běloruskem, kde jí po 44 odehraných minutách opět patřila hlavní úloha.

 

O Rozdílu mezi čtvrtfinále a semifinále
"Proti Austrálii nám nikdo nevěřil. Podle jména to byl top soupeř, ale každá hráčka může mít slabší den, a když se to stane u víc najednou, dají se porazit. Bělorusky hrají klasický evropský basket, využívají pivotky, uděláte jednu malou chybičku a ony jsou schopné to využít. Ale do semifinále už jsme šly jako do hratelného zápasu."

 

 

o náladě a hecování před semifinále
"Náladu nenaplánujete. Někdo může skákat a hecovat to, ale s lidma to nehne. Hráčky se na to někdy chtějí soustředit samy, jen potichu a každá v sobě. A jindy zase pomůže, když to někdo vyhecuje. A to, že před (zápasovou) poradou bylo tentokrát ticho, neznamená, že se nevyhecujeme a nebudeme běhat a makat."

 

O pocitech během duelu
"S Běloruskem jsem se trochu bála, když nám na začátku utekly, ale po první čtvrtině už naše síla byla vidět. Měly jsme na poradě, že dvakrát se zápas zlomil ve třetí čtvrtině. My jsme jim pak v téhle desítce i utekly, ale zase jsme ztratily dva tři zbytečné míče a daly jim čuchnout. Já jim pak sama pomohla nedanými šestkami."

 

"Ta hráčka do té doby šestky nestřílela. Když jsem přes ni najela, tak jsem jí utekla, když vystřelila trojku, nedala, tak jsem si myslela, že dvě šestky nedá. A i kdyby dala, byly bychom bod v plusu. Vůbec by mě nenapadlo, že si nepohlídáme doskok a ony budou mít nový útok. Takže to nebyla blbost. Ony by pak mohly vystřelit trojku, bylo tam milion možností."

 

O náladě Před prodloužením
"Hlavy byly malinko dole. Máme tam ale tolik zkušených hráček, že uděláte čáru a hrajete a makáte dál."

 

O tom, co prožívala po posední siréně
Koukala jsem na ten výsledek a jediné, co ze mě vypadlo, bylo: "Ty vole, ty vole, ty vole". Neuvěřitelné, ale úplně. To člověku nedochází.

 

O svých šestkách, v zápase s bilancí 8/3
"Já si stoupnu na čáru, řeknu si, že dám, pak nedám a jsem ráda, že se to ještě doskočí."

 

 

O tom, zda už Někdy zažila zápas se 44 minutami na hřišti?
"Když je to zápas, jako byl tenhle, je člověk v takovém transu, že je jedno, jestli ještě může, nebo ne."

 

O přirovnávání finále MS
"To se nedá. Když jsme se poprvé dostaly do finále ME, tak to bylo "Ježíšmarjá, my jsme ve finále Evropy", ale že budeme ve finále světa, o tom se mi tedy ani nesnilo."

 

"Tohle družstvo je strašně silné, ale musí se dařit všem na hřišti jako s Austrálií. Pak jsou zase situace, kdy to je úplně špatné. My na to finále ale měly a já jsem ráda, že jsme hlavně škarohlídům, co nám nepřáli, ukázaly, že hrát umíme a takhle to dopadlo."

 

O finále s USA, kde "už není co ztratit"
"My k tomu přistoupíme stejně zodpovědně jako dosud. Před MS jsme s nimi hrály v přípravě o 20, ale to bylo po volném víkendu, takový zápas nezápas. Hratelné to bude... Tohle jsou role, které nám dáváte vy. Kdybychom k Austrálii přistoupily jako outsideři a nechtěly hrát, tak nám odjedou, jako se to stávalo dřív a nikdy nepostoupíme. My musíme hrát tak, že chceme vyhrát, ne že chceme být druhé."

 

"Postupně jsme k tomu začaly přistupovat strašně zodpovědně. Každého balonu si vážíme, snažíme se, když se někdo dostane do úzkých, tak se uvolnit tak, aby měl komu přihrát. To je pak už vyzrálostí toho týmu."

 

"Já tu nebyla ani na přípravném turnaji a přišlo mi neuvěřitelné, že se na ženský basket v téhle republice může vyprodat celá aréna. To by mě nikdy nenapadlo, že může přijít. Navíc Vary, i když mají ligu, jsem neměla zafixované jako basketové město. Lidi tu ale byli úžasní, celé to jelo. Když pak s nimi mluvím po zápase, nikdo nemá hlas. Patří jim náš velký dík. Je jejich zásluha, že když přijdu na zápas s bolavýma nohama, tak mě hned bolí míň a dám do toho všechno, co můžu."

 

 

Petr Hamták
Foto:carlosnovotny.com