Kdo v NBA přihrává místo střelby, přijde o majlant!

Na americkém sportu je báječné, že se v něm pokoušejí změřit úplně všechno. I to, co by vás nikdy nenapadlo, i to, co na první pohled vypadá nezměřitelně. Poslední z řady takových zajímavostí je výzkum týkající se týmovosti, či spíše netýmovosti hry v play-off v nejlepší basketbalové lize.

Přestože všichni hráči dobře znají poučky o tom, že zápasy se vyhrávají týmovou hrou, ve vyřazovací části - tedy té, v níž by měla týmová tendence být co nejsilnější - se nadstandardně prosazuje takzvaný "hero ball", tedy hra na hrdiny, kdy se hráči snaží zápasy hrát a rozhodovat individuálněji a spolupráce se ve větší míře vytrácí.

Ovšem právě tento přístup má i jeden "dobrý" důvod. Jeho vyznavači totiž díky němu získávají mnohem lepší finanční ohodnocení. A týmová hra tak mnohdy dostává na zadek.

Přesně je vše vyčísleno částkou 6.116 dolarů (122 tisíc korun). Právě o tolik méně je v průměru placen každý hráč za každou svou asistenci (místo níž by mohl sám skórovat).    



Výzkumný tým vycházel ze tří typů analýz. V první srovnával poměr asistencí a úspěšné střely z pole mezi lety 2004 a 2013, což mělo sloužit jako měřítko týmové hry celků NBA. Analýza zjistila, že oproti základní části sezony týmovost obecně výrazně upadala (ubývalo tedy asistencí na vstřelené koše) v play-off. A to přesto, že se tím celkům snižovala šance na úspěch.

Další analýza zkoumala kontrakty podepsané v letech 2003-2005 a srovnávala platy se střeleckými pokusy a asistencemi jednotlivých hráčů. A tady výzkumníci spočítali, že hráč za každou trefenou střelu dostává v průměru o 22.044 dolarů víc (441 tisíc korun).

Nejde však o to, že by generální manažeři záměrně odměňovali asistence méně. Finální přihrávka znamená nicméně oběť, kterou přihrávající skládá ve prospěch úspěšného střelce. A sám se zároveň vzdává možnosti skórovat. A obecně je to prostě tak, že hráči s více asistencemi jsou placeni méně, protože pak také méně skórují.

Podle výzkumníků získaná data vypovídají cosi i o americké národní kultuře odměňující individualismus a ignorující kolektivnost. Proto by stejný výzkum mohl dopadnout docela jinak v Číně, Japonsku nebo i leckde jinde.

Výsledky výzkumu by měli brát zároveň v potaz fanoušci, kteří při zápase řvou na hráče svého týmu za to, že místo přihrávky kolegovi do výhodnější pozice si vzal těžkou střelu. S odeslaným míčem by totiž daný borec poslal pryč i přes 6000 dolarů na příští gáži.

Na druhou stranu je jisté, že mnohé týmy už na přílišnou sobeckost nemálo dojeli. Za klasický příklad lze vzít Lakers z Finále 2004 s veterány Malonem a Paytonem, kteří to schytali od Pistons 1-4. Nebo čerstvě Indianu, která rozjela sezonu fantasticky, mířila za číslem 1 pro play-off, ale závěr základní části se týmu docela vymkl z rukou a jen tak tak přešel v prvním kole v sedmi zápasech přes Atlantu. Mužstvu přestal fungovat útok, z šatny unikaly zprávy o vzájemném obviňování hráčů ze sobeckosti a Pacers se dostávají z téhle díry pomalu až nyní, během série s Wizards. Otázkou je, na co bude jejich aktuální forma stačit při případném konferenčním finále (nejspíš) s Miami.


-trh-