Kauza play-off NBL: hraje se pevně stanoveným "pavoukem", z Rozpisu ligy to ovšem nepoznáte

Vyřazovací část je ozdobou každé soutěže. Turnaje, ligy nebo mistrovství, které vrcholí boji v play-off, přitahují fanoušky jako ševelení Sázavy a praskot ohně pravověrného trempa. O tom, který z hracích systémů vyřazovací části je pro danou soutěž nejlepší, je vždy možno vést sáhodlouhé diskuze. Jisté ale je, že pokaždé by zvolený model měl být jednoznačně a zřetelně určen. V případě Mattoni NBL tomu tak není, a proto je namístě celou situaci pečlivě zmapovat. Co si o celé situaci myslí zástupce ALK? A jak na nastavená pravidla nahlíží sportovní právnička?

Na samotný úvod je třeba zdůraznit, že následující text byl sepsán v návaznosti na nespočet dotazů a reakcí fanoušků, mezi nimiž - stejně jako v loňské sezoně - panuje co se systému play-off týká veliká nejistota. Právě proto vznikl pokus o analýzu relevantních částí předpisů, která by měla zdroj nejasností lokalizovat.

Nejprve něco základních fakt. Hrací systém Mattoni NBL je ustanoven v dokumentu s názvem Rozpis Národní basketbalové ligy v předpisu, jenž postihuje organizaci a sportovní podmínky celé soutěže ("Organizace, systém řízení a sportovně technické podmínky pro účast v Mistrovství ČR v basketbale mužů").

Zde je v části B, oddíl 1b popsán systém soutěže, tedy letošního ročníku, od základní části až po finále play-off. Problematické pasáže se týkají vyřazovací části, konkrétně modelu, podle kterého budou utvořeny dvojice pro semifinále.

V části IV. se říká: "V prvém semifinále se utká nejlépe se umístivší semifinalista po II. části proti nejhůře umístivšímu se semifinalistovi po II. části. Ve druhém semifinále ostatní dva semifinalisté. První utkání se hraje na hřišti družstva, které se umístilo na lepším místě po skončení II. části."



Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že se semifinále odehraje způsobem, který je uplatňován například v hokejové extralize - to znamená, že ze čtyř semifinalistů se utvoří dvojice podle postavení týmů po dlouhodobé části.

Pokud by například Prostějov (po nadstavbě 2. tým) vyřadil Ostravu (7. tým) a Levice (8. tým) zároveň nečekaně přešly přes Nymburk (1. tým), vytvořila by se dvojice Prostějov - Levice.

Vše se ale dostává do nezřetelných kontur v části III. Pět odstavců nad popisem modelu pro semifinále je uvedeno: "V play-off (část III. a IV.) platí zásada: pokud zvítězí hůře postavený tým, přebírá práva vyřazeného týmu." Co teď s tím?

Pavel Hlaváček, člen představenstva ALK, říká: "Domnívám se, že systém je vyjádřen jednoznačně. Vždyť v celém systému nejde o nic jiného než o to, že v případě, kdy horší tým zvítězí, bude se na něj dále pohlížet jako na tým lepší, to jest ten, který vyřadil."

Pokud zůstaneme u příkladu s postupem Levic, v praxi výklad člena představenstva ALK znamená, že by se v takovém případě s Levicemi (8. tým) při sestavování dvojic pro semifinále nakládalo jako s vítězem dlouhodobé části (tedy 1. týmem). 

Tato verze ale z formulace uvedené v Rozpisu zřetelně nevyplývá. Na umístění (dosažené po dlouhodobé části soutěže nebo i obecně) jen stěží lze nahlížet jako na právo. Termín právo lze v tomto kontextu zaměnit i za slovo oprávnění, neboli "právo na něco". Přebírání umístění je tedy něco jiného nežli "přebírání práva".



To potvrzuje i právnička Markéta Haindlová, toho času předsedkyně Odvolací a revizní komise FAČR, která soudí: "Termín přebírání práv je zcela nevhodný a poněkud zavádějící. V budoucnu by mohl být i příčinou potenciálních sporů."

Za právo by zřejmě bylo možné považovat jedině to, že výše postavený tým v sérii může odehrát první semifinále na svém hřišti (a má tedy právo hrát na domácí palubovce v případě rozhodujícího utkání). Takového práva ovšem družstvo nabyde až v okamžiku, kdy do semifinále postoupí a kdy je známo, že jeho soupeřem bude tým s horším postavením po dlouhodobé části . Proto nemůže být převedeno z poraženého čtvrtfinalisty na postupujícího - poražený žádným právem s ohledem na semifinále nedisponuje.

Člověku zasvěcenému do problematiky a znalému postoje ALK je jasné, kam Rozpis ligy směřuje, a jakým systémem bude tvorba dvojic pro semifinále probíhat. Minimálně v zájmu široké veřejnosti je ale nezbytné, aby oficiální dokumenty hovořily jasnou řečí.

To ostatně potvrzuje i Pavel Hlaváček, jenž se obává toho, aby dokumenty nebyly sepsány příliš odborně: "Osobně nejsem velkým příznivcem příliš právnického popisu podobných systémů - právnická řeč je někdy "obyčejným" smrtelníkům velice nesrozumitelná."

S tím nelze nesouhlasit. A právě proto by pevně stanovený "pavouk", podle něhož se play-off skutečně hraje, mohl být v Rozpisu postihnut elegantněji a výstižněji. Například v následujícím stručném provedení by byl maximálně zřetelný i bez použití právnického jazyka.

ČF: 1 (1-8), 2 (2-7), 3 (3-6), 4 (4-5)
SF: vítěz ČF 1 - vítěz ČF 4, vítěz ČF 2 - vítěz ČF 3
První zápasy semifinále se hrají na hřištích vítězů ČF 1 a ČF 2. 



Bylo by báječné, pokud by letošní ročník Mattoni NBL byl od nynějška dramatický a nevyzpytatelný pouze na palubovkách. Závěrem je ale třeba upozornit na to, že zavádějící výklad systému play-off není jedinou nepřesností v Rozpisu Národní basketbalové ligy.

Ještě jeden rozpor se dotýká klíčové věty "V play-off (část III. a IV.) platí zásada: pokud zvítězí hůře postavený tým, přebírá práva vyřazeného týmu". V rámci oddílu Systém soutěže totiž nese označení "play-off" pouze IV. část. Část III. je pojmenována jako "předkolo play-off a skupina o udržení".

Zdali tedy ono rozebírané pravidlo přebírání práv platí pouze pro play-off (část IV.) anebo i část III., tedy předkolo a dokonce i skupinu play-out (kde by si - dovedeno do absurdních rozměrů - týmy případně měnily určitá práva i po jednotlivých utkáních), je opět ne zcela evidentní.

Poslední případ vágního zpracování Rozpisu se skrývá v samotné Preambuli dokumentu "Organizace, systém řízení a sportovně technické podmínky pro účast v Mistrovství ČR v basketbale mužů". V tomto případě jde ze sportovního hlediska skutečně o marginálii, přesto by klíčový dokument podobné nedopatření obsahovat neměl.

Asociace ligových klubů, ne náhodou vystupující pod zkratkou ALK, je zde pojmenována jako Asociace prvoligových klubů. Nejen že nejde o oficiální název instituce, ale v tuzemských podmínkách by asociace s takovým názvem odkazovala spíše ke klubům první ligy, to jest druhé nejvyšší soutěže.

V kontextu výše zmíněného se už jen jako kuriozita jeví fakt, že sady medailí obdrží oba poražení semifinalisté Mattoni NBL, přestože se v závislosti na dlouhodobé části určí jejich finální pořadí. Bronzové medaile tedy získá nejen třetí, ale i čtvrtý (!) tým.