Katka-E o útoku na pozitivního kouče, vzepětí Ilony a facce soupeřky, Haně ze střídačky i touze po Rusku

Víc než proměněná herní tvář ženské repre se po třetím duelu olympijského turnaje s Chorvatskem řešila jedna absurdita. Soupeř a dokonce i vedení FIBA obvinili kouče Lubora Blažka z nesportovního chování za to, že si vzal oddechový čas necelé dvě vteřiny před koncem a údajně tak měl protivníka zesměšnit. Kormidelník lvic, který byl podle svých slov chorvatskou stranou "vyfuckován", měl z výhry docela pokažený dojem a my jsme se proto i na tuto okolnost prvního vítězství na turnaji zeptali respondentky Kateřiny Elhotové, jež po skromné osmičce s Tureckem 20 body opět ukázala svou pravou snajperskou tvář.     

Katko, co jste oné neuvěřitelné pozápasové situaci říkala?
O timeoutech rozhoduje trenér, takže my jako tým jsme s tím neměly nic společného, ale já si rozhodně nemyslím, že by bylo nějak divné vzít si v posledních dvou vteřinách timeout, když je ve hře bodový rozdíl. Není to nic, kvůli čemu by se někdo měl rozčilovat. A nerozumím tomu, jak hrubě se k našemu trenérovi vyjadřoval realizační tým soupeře.

Je to poprvé, co jste se s takovým výpadem setkala?
Pro mě to je premiéra, musím říct. Dál to ale řešit nebudu. A že by naše výprava zvažovala nějaký odvetný krok, to se taky nestalo.

Jak velký kámen po tomhle zápase spadl z vašich srdcí?
Věděly jsme, že pokud bychom nevyhrály, tak prakticky jedeme domů. Byly jsme lepší tým, nejen v tomhle zápase, ale i papírově a taky v předešlých utkáních s Chorvatskem. Vycházely jsme z toho, že proti nim máme něco odehráno a hlavně vyhráno, takže sebevědomí jsme měly vyšší a i to byl základ k našemu výkonu.



Trenér po Turecku řekl, že si posvítí na jednotlivce, proběhly tedy i nějaké pohovory, nebo čím jste se najednou tak zvedly?
Ne, ne, vždycky byl celý tým u všeho pohromadě. Co s kým trenér konkrétně rozebírá během tréninku nebo před zápasem, nevím, ale spíš nás chtěl povzbudit, abychom šly do utkání pozitivně naladěné a na 100 procent. I na tréninku před zápasem byla dobrá nálada, což se do utkání pak i promítlo.

Ptám se proto, že míra nasazení a aktivity hlavně třeba u pivotek Kulichové s Burgrovou, která blokovalo vše, co se kolem ní hýbalo, byla tentokrát podstatně vyšší.
Ono se to hodně odvíjelo od toho, že obránkyně konkrétně od Ilony většinou hodně odstupovala a dávala jí dost prostoru pro zakončení a bylo důležité, že Ilča ty střely proměnila. Nedat, mohlo být všechno trochu jinak, protože ona těch střel měla opravdu dost.    

Když mluvíme o Iloně, ta v závěru vybojovala i nesportovní faul, když jí soupeřka Lelas po souboji na zemi vlepila facku. Byly už Chorvatky v tu dobu tak frustrované, nebo to mezi oběma jiskřilo delší dobu?
No, ony jsou všechny velmi temperamentní a určitě už v tu chvíli byly nervózní, protože se to pro ně nevyvíjelo dobře. Ony prostě hrají celou dobu na hraně. Nevím, jestli to bylo úmyslné, nebo ne, ale stalo se to. K tomuhle někdy dochází a nejde to té hráčce vyčítat.   

Jako vyměněná byla rozehrávačka Hana Horáková. Myslíte si, že ji trenér mohl namotivovat i tím, že ji - kapitánku a dlouholetou velkou oporu - poslal na hřiště až ze střídačky? Nebo to bylo tím, že Hana věděla, že už bylo třeba do zápasu šlápnout na maximum?
Tak ona je zkušená hráčka, která toho má odehráno moc, a určitě ji nemůže rozhodit, když nejde do základu. V její prospěch hrálo i to, že si na začátku mohla odpočinout. Nechci mluvit za ní, ale myslím, že jí zápas vyhovoval a odehrála ho dobře. A jinak - my jsme do zápasu šláply víc všechny, a to jsme potřebovaly. Tenhle tým potřebuje každou hráčku, není to postavené na jedné nebo dvou. A já jsem ráda, že se nás s dobrým výkonem sešlo víc a všechny jsme bojovaly.    

Co vás napadalo ve chvíli, kdy jste ještě z lavičky sledovala kolegyně na hřišti, propadající se v úvodu do ztráty 0-10?
Nebyla jsme nervózní, doufala jsem, že se to zlomí, protože my ty rozjezdy máme pomalejší. Věřila jsem, že přes ně postupně půjdeme.



Velmi snadno jste byly schopné nabýt až dvojciferné vedení, ale stejně rychle jste ho dokázaly i ztratit. V čem byl hlavní problém?
V tom zápase nebylo nic jednoduché, i přes ten výsledek. Všechno jsme si musely vybojovat.

Domácí organizátoři se snaží Britům přiblížit basketbal co nejvíc, během zápasů moderátoři vysvětlují lecjaká pravidla a dělají maximum pro vytvoření co nejlepší atmosféry. Jak to na vás působí?
Já to nevnímám ani na lavičce, která zvlášť v zápase jako s Chorvatskem celou dobu utkáním žila. Víc času to sledovat jsem měla až jako divák při jednom zápase chlapů. Moderátoři se tam střídají dva a jeden třeba povzbuzoval mexickou vlnu a podobně. Ono ale při zápasech je tak velký počet lidí, že tu atmosféru dělají, i kdyby si spolu jen povídali.

Po pátečním duelu s Američankami vás v neděli čeká Angola, kterou musíte k postupu povinně porazit. Věříte, že nenastane žádný výraznější problém?
Ano, doufám, hlavně k tomu musíme přistoupit zodpovědně a dobře bránit.

Může ještě nastat situace, že byste se při vítězství Chorvatek nad Tureckem a porážce Turkyň od Číny mohly srovnat tři týmy na bilanci 2-3 a rozhodovalo by skore. Jak reálně vidíte, že by k tomu mohlo dojít a že byste díky plusovému skore (+15, s Tureckem porážka o 4, s Chorvatskem výhra o 19) byly ještě třetí?   
My se pořád snažíme hrát tak, abychom se umístily co nejlíp. A pak do toho kříže pro čtvrtfinále stejně nevíme, kdo na nás vyjde.

Ať už budete třetí nebo čtvrté, vypadá to na někoho z trojice Francie, Austrálie, Rusko. Když vidíte ty těsné výsledky mezi nimi, dá se vůbec vybírat?
Určitě by se dalo. S Ruskami jsme v přípravě před olympiádou dvakrát vyhrály a relativně bychom si na ně mohly víc věřit. Takže teď bych zatím v teorii řekla, že bychom chtěly jít na to Rusko.