Kateřina E. o britském masakru, Zéland ragby, divu 6 šestek, proslovu Hany a kouzelném létajícím dědovi

Shooting guardka Kateřina Elhotová si zase jednou musela sáhnout ke dnu svých fyzických sil. Při absenci Jany Veselé natočila v úvodní bitvě olympijské kvalifikace přes 35 minut. Do novozélandského koše jí sice nepadaly trojky (5/0), ale deset bodů přesto stihla. O sobě však po přesvědčivé výhře 70-51 příliš nemluvila. Víc se soustředila na fenomenální spoluhráčky, kolegyni s bolavou patou, barvitý popis krutostí současného ženského basketbalu, určité disbalance v náhledu píšťalek a také na překvapení z největších.

Katko, měl takhle úvodní zápas v Ankaře vypadat?
Tak nějak jsme si to všichni představovali. Nebyly tam žádné momenty, kde bychom ztrácely kontrolu nad utkáním. Jsem ráda, že jsme je nepustily do žádného dramatu a zvládly to. Byl to důležitý první krok, od kterého se bude odvíjet naše další působení na turnaji. Doufám, že ve středu s Argentinou to bude mít podobný průběh, i když to bude asi ještě tvrdší soupeř. Věřím ale, že to zvládneme.

Nebály jste se trochu vstupu do kvalifikace po tom hrůzném debaklu s Británií na závěr přípravy?
Ze strany realizačního týmu k tomu nebylo moc řečené, spíš se to neslo v duchu: Pusťte to z hlavy, i takové zápasy se stávají. Musím říct, že víc nám k tomu řekla Hanka Horáková a to nám pomohlo. Nechtěla, abychom to hodily za hlavu, protože z každé chyby je třeba si vzít ponaučení. A my jsme nechtěly, aby se to stalo znovu. Byly jsme už víc připravené na tu tvrdost hry, protože s Britkami to byl masakr a řežba. Se Zélandem se to táhlo v podobném duchu, ale přece jen už šlo o slabší odvar.

Hana Horáková za to také při svém prvním ostrém utkání po návratu do týmu pořádně vzala, a to hlavně doskokem. Byl to i z její strany signál, že myslí vážně to, co vám řekla před zápasem?
Ona je vždycky tou pravou oporou a snaží se jít všem příkladem. Za to jsem ráda, protože každý tým potřebuje svého lídra a tím ona je.



V utkání vůbec nebyla využita Jana Veselá. Bude moct nastoupit proti Argentině, nebo je její problém s patou vážnější?
To teď nedokážu říct. Na tréninku to vypadá, že ji to bolí, protože pořádně nedošlapuje. Je jasné, že pokud hra bude vypadat špatně, na hřiště se asi podívá, ale já bych byla nejradši, kdyby mohla mít ještě chvíli pauzu a dala se ještě víc do pořádku. Tahle věc je spíš dlouhodobějšího rázu a já jí jen přeju, aby se to co nejdřív zahojilo a mohla nastoupit. Na druhou stranu věřím, že to můžeme zvládnout i při její absenci.

 

Takže ji radši pošetřit až na čtvrtfinále?
No asi jo. To ale záleží hlavně na ní a na trenérovi. Ani pan Blažek nechce nic uspěchat, a pokud se i druhý zápas potáhne stejně jako ten první, nebude důvod, aby se o něco zbytečně pokoušela a ještě se to pak nezhoršilo.

Dvě zajímavé statistiky: soupeřky měly trojky 9/0 a vy jste házely jen 6 šestek. Jak si to vysvětlit?

Už na videu jsme viděly, že střílejí z jakékoli pozice. Jsou trochu bláznivé. Klidně to vyšijou i dva metry za trojkou. A naše šestky? Nechtěla bych se určitě vymlouvat na rozhodčí, ale bylo zajímavé sledovat naše a soupeřovy fauly. Když jsem třeba šla na doskok a někdo mě rval zezadu za rameno, nepřijde mi to jako normální. Taky jsem se proti té hráčce ohradila, jí to ale nepřipadalo v nějakém rozporu s pravidly. Tak jsem se jenom usmála a běžela dál. Nemyslím si ale, že to je v rámci daných pravidel správné. Nemělo by to být, že člověk jde přes mrtvoly. Bylo to hodně tvrdé a místy až zákeřné, ale asi se s tím teď musí počítat. Hraje se tvrdě.

Co vám ona soupeřka přesně řekla? Něco jako: Drž klapačku, ty...!
(směje se) Já se jí jen zeptala, jestli se nezbláznila, a ona mi to vrátila, že blázen jsem já. Nevěděla moc, co na to říct, tak jsme tu debatu ukončily.

Nejde se po jejích 22 bodech a hned 19 v první půli nezeptat, čím by národní tým nejen letos, ale i všechny ty poslední roky byl bez Evy Vítečkové?
Osobně si to bez ní moc nedovedu představit. Teď to bylo takové, že když nevíte co s míčem, hoďte ho Evže a ona dá koš. A jí tam spadlo snad úplně všechno. Jistě ale budou i zápasy, kde to bude jiné. Tady měla výškovou výhodu a díky tomu mohla střílet prakticky kdykoliv, protože obránce na ni nemohl dosáhnout. Stačil jí minimální čas. Až kdyby byl obránce vyšší, měla by to těžší. Doufám, že v repre ještě nějakou dobu zůstane. Je to hráč, co umí tým podržet, a takových není moc.

 

 

Jak na tom vlastně byly soupeřky výškově a jak tvrdě do vás šly? Petra Kulichová si prý odnesla nějakou ostřejší ránu do hlavy...
No, jestli se nepletu, jejich nejvyšší hráčka měřila 185, což je jen o pět víc než já, a já jsem shooting guard. Takže tu chybějící výšku nahrazovaly neuvěřitelnou dravostí, a když jsme si někdy už myslely, že ten míč máme, některá tam přilítla a urvala ho zezadu. To se asi nedá naučit, musí to v nich být odmalička. Asi je to tím, že musí tu menší výšku nějak nahrazovat.

 

Byl to tedy v tomto zápase trochu jiný sport.
Nechtěla bych to přímo přirovnávat k novozélandskému ragby, ale nějaké prvky by se tam určitě našly. (směje se)

Hrálo se před hodně komorní atmosférou?
Aréna je velmi prostorná, s velkým hledištěm. Ale i když tam lidí nebylo moc, někdo přece jen přišel. My jsme byly hlavně rády za asi deset našich fanoušků, kteří seděli hned u hřiště a moc nás podrželi. To bylo super, protože to člověka nakopne. Byli to myslím hlavně fanoušci z Trutnova a pro mě bylo největším překvapením, že přijel i můj děda. (směje se) Do Ankary - fakt překvápko! S tím cestováním to neměl jednoduché, je docela velký, ale seděl na exitu, takže to zvládl. Akorát prý měl hodně kvaltování při přestupu. Ovšem přijel připravený, i s trubkou!

 

 

Petr Hamták