Kapitán Sokolovský o odkazu z Charleroi: Věřím, že čas útoku na Euroligu přijde! Už třeba příští sezonu

Když nymburský kapitán Ladislav Sokolovský naplnil žaludek chutnou postfinálovou týmovou večeří, uvelebil se na svém hotelovém loži, na pokoji 152 sdíleném s kolegou Křemenem, plně pohrouženým do velenapínavé počítačové hry. Před nedělní půlnocí to byl ideální okamžik projít si nejen historickou bitvu o Euroligu, ale celý závěr minulého týdne, kdy nymburský klub psal novou zásadní kapitolu svých dějin. Nebo to byla teprve předmluva?

Kapitáne, proč finálový zápas se Charleroi aspoň opticky vypadal, jakoby u vás víra v úspěch zmizela už do poločasu?
Nemyslím, že to tak bylo. Na týmu spíš byla vidět určitá nervozita, která tam v prvních dvou utkáních nebyla. Tam se totiž - v uvozovkách - řeklo, že se nic nestane, když se nevyhraje, a že to jdeme zkusit. To platilo o prvním a dvojnásob o druhém zápase s Chimki. Dvakrát nám vyšly začátky a přišlo finále, kde už se přece jen o něco hrálo. Už to nebylo tak, že není co ztratit, i když jsme vlastně byli ve stejné situaci jako před tím. Prostě už šlo o přímý postup do Euroligy a to nám trochu svázalo ruce. A to, že se nám nepovedl vstup, na nás sedlo ještě víc. Pak člověk nehraje standard, na který je zvyklý, každý se tomu snaží nějak pomoct, někdy to třeba sklouzává k nějakým individualizmům, i když to v tomto zápase nebyl myslím ten případ. Nikomu to prostě nesedlo a propadali jsme se čím dál hlouběji. Takový Benďák, Pampi (Pumprla) toho po třech dnech už museli mít plné zuby a právě, když se prohrává, je ta únava ještě větší.

Když jste před zápasem seděli v šatně, jaký pocit jste z týmu měl?
Cítil jsem, že ta pohoda dvou dnů předtím zmizela a všichni si najednou uvědomovali, že už se o něco hraje a že chybí už jen jeden krok. A já jsem to na nás poznával už při rozcvičení. Tím nechci říct, že to je špatně, ale bylo to o trochu jiné, než v těch dvou zápasech před tím.

Za jak významnou jste viděl výhodu dnu navíc pro Charleroi  před semifinále?  A kdo měl při uvážení odkroucené minutáže ve všech třech zápasech "právo" mít toho ony pověstné plné zuby?    
Den navíc by určitě pomohl a rozdíl to jistě je. A je to znát u těch hráčů, kteří měli největší problémy s únavou. Je jasné, že to jsou Benďák, Tre (Simmons), Pompo (Pumprla), kteří těch minut hrají hodně. U ostatních to problém nebyl. Jde i o to, že i když si tu únavu člověk nepřipouští, na těch nohách pomalejší je, udělá si hloupé fauly...



Jiří Welsch, jako hlavní koordinátor ve hře a pro tento konkrétní zápas asi i pravá ruka trenéra Charleroi, prý během utkání upozorňoval spoluhráče, na co si u koho mají dát pozor při obraně.  Leccos jistě trenérovi řekl už před zápasem, takže jak důležitá tato pomoc byla? A druhá věc - trenér Bozzi po utkání podotkl, že každý hráč dostal u videa detailní pokyny, jak koho z vás má bránit. Jak konkrétně bylo znát i tohle?
Je to celkem důležitá věc. Toho člověka to dokáže vyvést z rytmu a pak se snaží dělat věci, na které není zvyklý a nejsou to jeho silné stránky. Já jsem si toho všiml taky a bylo to vidět třeba na tom, jak Jirka bránil Pampiho. Víme, že Pampi není až takový střelec a bylo znát, že mu Jirka všude nechává hodně místa a snaží se chodit všude spodem (pod clonami). Ví, že Pampi chce jít vždycky do nájezdu a z toho plynulo, že musel občas sáhnout k nějaké střele zvenku, což mu není tak vlastní. Skauting prostě k basketu patří a je důležitý. Jirka Welsch se jim tedy, nejen svým výkonem, ale i tímhle skautováním, hodně vyplatil. Bylo vidět, že i Radek Nečas měl víc prostoru, protože jim Jirka řekl, že tolik nestřílí. Každý máme nějaké silné stránky a hůř se pak prosazuje těmi slabšími.

Bylo tohle znát i v minulé sezoně při zápasech s Estudiantes, kde tehdy Welsch působil?
No, tam jsem si toho až tak nevšiml. Dnes ale bylo vidět, že to bylo důležité. V předchozích dvou zápasech bylo naopak zřetelné, že Pampiho moc neznali a měl to daleko jednodušší.

Jinými slovy - kouč Chimki Kurtinaitis, který proti vám koučoval už Rigu, a tvrdil, že vaše kvality znal, si neudělal domácí úkol?
Spíš nás trochu podcenili, nebo ho hráči pořádně neposlouchali.  A možná, že si ten domácí úkol tak docela nesplnil.

Co v druhé čtvrtině finále rozhodlo o tom, že vám soupeř nadobro odskočil?
Tak v poločase to bylo ještě o 13. Oni na nás ale byli v obraně dobře připravení, nám se navíc nepovedl už začátek a stálo nás dost sil to srovnat. Jim pak vyšlo pár útoků a začali víc dávat z dálky, dostali se do laufu a my jsme naopak začali klesat. Nebyly tam snad nějaké chyby, ale nepadalo nám to, víceméně nikomu. A na rozdíl od předchozích zápasů jsme hráli v křeči.

Jak smutné je končit turnaj po dvou skvělých zápasech dardou o 26? A na druhé straně - jaké jméno vám před vstupem do VTB ligy a Eurocupu udělal výsledek s Chimki?
Jistě to finále mrzí víc, než kdybychom prohráli s (jasně favorizovaným) Chimki. Věděli jsme, že zvítězit by znamenalo zahrát si Euroligu. Takže to mrzí, ale přesto jsme tu zanechali velice dobrý dojem a rozšířili jsme lepší mínění o českém basketbale v Evropě. A třeba se na náš basket začnou dívat líp, nebudou nás mít za úplné outsidery - a teď myslím celý český basket, nejen nás. Je dobře, že jsme udělali tuhle reklamu jak sobě a klubu, tak i českému basketu. A i přes prohru ve finále jsme s tímhle úspěchem spokojení.

Jedna spekulativní - jde teď říct, že patříte mezi 26 nej klubů v Evropě, když uvážíme 24 týmů v Eurolize a vaše dosažení finále kvalifikace?
To je jen hraní s čísly, které nemám rád. Je ovšem potřeba říct, že vedení nymburského klubu svou práci dělá dobře. Já jsem tu osmou sezonu a vím, že se začínalo v tom nejnižším poháru (pod FIBA) a postupně se stoupalo co dva tři roky o stupeň výš. Nevím, jaká ekonomická situace bude v dalších letech, což asi neví nikdo, ale když se to udrží, tak určitě věřím, že Nymburk bude chtít atakovat Euroligu ještě víc, ať už příští rok, nebo ten další.   

Myslíte si, že by šla Euroliga hrát i v limitech současného rozpočtu dvou milionů eur? A případně - jaký typ hráče vám tu chyběl, abyste mohli nabídnout víc?
Nemyslím, že to je o tom, že by chyběl nějaký typ hráče. Samozřejmě pokud by se do toho šlo vyloženě s cílem do Euroligy postoupit, museli by tu být dva až tři hráči kvalit Tre Simmonse, myšleno zkušenostmi a výkonností, co on má. A nemyslím posily jen na křídlo, ale i na rozehru a pivota. A pak by se dalo říct, že se dá vyhlásit za cíl postup do Euroligy. Letos už jsme dosáhli hodně, ale nebyl to vyloženě tým poskládaný na Euroligu, to všichni vědí.


Petr Hamták