Kapitán Nymburka: Do soutěže jakoby nepatříme a "rovinu" v zápasech venku očekávat nemůžeme

 

EXKLUZIVNĚ ZE ZÁHŘEBU  Běžela třetí čtvrtina a hráči hostů co druhý útok mířili k sudím s kroucením hlavou a hořkým úsměvem na tváři. Do ostrých hádek se však nepouštěli, věděli, že by to nemělo smysl. A kapitán ČEZ Nymburk, po těsně prohraném zápase NLB ligy na Cedevitě Záhřeb, také vysvětlil, proč ho ani dvojnásobně větší počet trestných hodů pro domácí zase tolik nezaskočil.

 

"Ten rozdíl je samozřejmě viditelný. Ale rovinu v zápasech venku nikdo čekat nemohl, i když první zápasy v soutěži, které jsme venku odehráli, byly v tomhle směru lepší. Teď je to horší, ale musíme se s tím vypořádat, protože i dál se dá čekat, že to bude to samé jako tady," tuší Ladislav Sokolovský, který přiložil ruku k dílu 13 body.

 

Podle něj jsou důvody podobného metru sudích zřejmé. "Dalo by se říct, že do téhle soutěže nepatříme, jsme tu něco nezvyklého a nikdo nám pomáhat nebude."

Křídelník se tak ve svém hodnocení zaměřil spíš na herní nedostatky svého týmu.

"Zase nám nevyšel začátek, kdy jsme se dostali do ztráty, a to se strašně těžko dotahuje. Za prohru si můžeme hlavně sami, není to jen o rozhodčích," řekl.

 

Za největší problém první půlky označil, že tým byl studený, plus přidal například některé nenutné ztráty. "Hodně nám pak pomohla změna obrany na malou sestavu, kde jsme často přebírali clony a na ně to celkem platilo."

A pomohla i bouřka v kabině o poločase, která měla snad největší účinek na rozehrávače Nissima. "Trenér na nás spustil, že bychom se měli víc koncentrovat a že když jsme sem přijeli hrát, měli bychom hrát naplno a nevšímat si jiných vlivů. No, použil při tom trochu neslušnější výrazy."

 

Po změně stran si podle kapitána tým už lépe "půjčil" balon a dostával se do dobrých pozic na trojce i pod košem.

 

V druhé půlce však došlo i na hodně nepříjemné momenty, a to pro srbského pivota Nymburka Štimace. V tichu haly, jen místy přerušovaném bubeníky, ho skupinka domácích křiklounů zahrnovala pravidelnými dávkami nadávek. Z nich ta, co nejvíc vynikla, byla "Štimac, Ustašo!"

 

Nikdo v hledišti, mezi pořadateli, ani z trojice arbitrů ze Slovinska a Bosny tomu ovšem nevěnoval nejmenší pozornost, ač to většinou bylo to jediné, co se v hale dalo zaslechnout.

 

"Slyšel jsem, že na něj něco řvou, ale moc přesně jsem nerozuměl. To slovo jsem zaslechl jen jednou, když se nehrálo," řekl Ladislav Sokolovský.

?Všichni samozřejmě vědí, že tu byla válka, ne jako u nás, že jsme si podali ruce a rozloučili se. Něco takového se tedy asi musí čekat. Vlade i říkal, že se to tady stává a že to je normální. Bylo vidět, že se tu asi s něčím počítat musí, protože všude kolem nás byla ochranka, která nás doprovázela i k autobusu."

"Vlade se s tím musí vypořádat, ví to a proto si ani nestěžuje. Kdyby tu hrál srbský tým, tak to bude ještě horší," zamýšlel se křídelník Nymburka.


Petr Hamták, Záhřeb
Foto: ČEZ Nymburk