Kapitán mistrů: "Získat titul je těžší a těžší!"

 

Nejlepší ligový zápas sezony? Kapitán Ladislav Sokolovský souhlasí. Domácí určitě, dodá jen. "Už když jsme nastupovali, bylo tu hodně lidí. Až jsem se zarazil. Všichni nám tleskali, křičeli, jindy nastupujeme a je tu chudák samotný pan Pumprla," chrlí ze sebe se smíchem a zakončí: "Pro nás už tohle znamenalo velké zpozornění. Říkal jsem už před zápasem, že když budou stát lidi i za koši, budu spokojený."

 

Proti nejednomu zápasu v sezoně, kdy do nymburské haly zavítá jen pár set lidí, to byl při Finále 5 dramatický rozdíl. Očekávanou korunovaci, už sedmou v řadě, si spousta fanoušků nechtěla nechat ujít. A odpovídala tomu i hluková kulisa během utkání.

 

I díky vedru venku se hala solidně vydýchala už před startem zápasu. S přibývajícím časem se vzduch lepil a hráči to cítili. "Samozřejmě se daleko hůř dýchalo," přizná Ladislav a nezapomene dodat: "Aspoň já jsem to na sobě poznal."

Hrál další skvělý zápas. Tentokrát sice nedal trojku, ale byl druhým nejužitečnějším hráčem týmu, který víc než 30 minut tlačil za konečnou výhrou 75-67 a vítězstvím 4-1 nad prostějovskými Orly.

V užitečnosti ho předčil jen král zápasu Petr Benda, autor 17 bodů, 15 doskoků, 4 zisků a také druhého double-doublu v řadě. Vyjma porážky v třetím zápase nešel v sérii s ratingem pod číslo 20. Tým se na něj opět mohl v kritických chvílích spolehnout.

 

Na druhé straně mu, zranění - nezranění, velkolepě sekundoval Kyle Landry. Nasázel 20 bodů, doskočil 16 míčů. Nejde než smeknout!
 

Z týmu, s nímž Ladislav Sokolovský získal své první nymburské zlato, už kromě něj nezbyl nikdo. On pak přidal dalších pět a celkově je už na devíti! Tím dorovnal dosavadního rekordmana Pavla Beneše. Dojde i na magickou desítku?

 

"Není podstatné, jestli je devátý, desátý, dvanáctý, nebo šestý. Důležité je, že se letos vyhrálo a že se nám zatím daří naplňovat, co se od nás podle rozpočtu, který je vyšší než u ostatních celků, čeká. Díky tomu máme kvalitnější cizince a vyhrát ten titul je naše povinnost," soudí.

Břímě této povinnosti je však prý rok od roku těžší. "I když to tomu podle výsledků neodpovídá," říká kapitán mistra. Jsou tu podle něj teď tři další kvalitní celky, tedy Prostějov, Pardubice a Nový Jičín, o kterém věří, že své současné ekonomické problémy překoná a bude silný i dál.

"A troufám si říct, že v další sezoně to bude všechno ještě daleko vyrovnanější," věští.    

 

Domácí byli vyjma úvodu celý zápas o různý počet bodů vpředu. Orli se však ani jednou nevzdali. V nouzi je z dálky čtyřmi trojkami (z 6 pokusů) podržel se 14 body druhý nej střelec týmu Skibniewski.

Orli vyhráli doskok 42-38, dali 7 trojek proti dvěma domácím (z 15 pokusů), ale handicapovalo je 18 ztrát i brzké tři fauly rozehrávače Lawrence. Naopak domácí už na konci první čtvrtky nakopla tříminutová sekvence, kdy šňůrou 14-1 otočili až na 21-14.

 

V posledních pěti minutách dostal do ruky osud Orlů Polák Hyzy. Šel dvakrát sám do brejku, kterých měl jeho tým po hříchu málo, jenže podruhé, kdy mohl snížit už na tři body, neproměnil.

 

Pak celá hala ztichla, když v čase 38:10 přijal na trojce míč a široko daleko nestál nikdo z obránců. I tentokrát mohl srazit ztrátu na tři body, ale svůj projektil minul, čímž vyvolal bouři řevu "Made in hrdla domácích fans."

 

"Rozhodla naše širší lavička," krátce shrnul dění Sokolovský.

 

I díky ní překonal tým v play-off kalvárii zranění. Neměl už někdy z pomalu se zužující rotace obavy? "Každý zápas jsme měli aspoň jednoho rozehrávače a to je důležité. Lenzly je výborný rozehrávač a určitě vynikající záloha, a to je právě rozdíl toho rozpočtu, že si klub může dovolit na jeden post dva opravdu výborné hráče."

"Byla to jedna z těch rozhodujících věcí, když nás teď na konci potkala ta zranění. Míša Křemen měl nejdřív natržené zadní stehno, teď se mu k tomu přidaly i bolesti kolena. Arthur Lee 14 dní netrénoval a nakonec se dostal do výborné formy, a v posledním zápase nám hodně pomohl," vyjmenovává 32leté křídlo.

 

Bylo těžší titul dotáhnout, když byly kulisy nachystané a vítězství se od týmu očekávalo?

"Na tohle nikdo nemyslí. Chtěli jsme hlavně vyhrát, abychom už se nemuseli do Prostějova vracet. To by bylo hrozné pokoušení osudu. Jsme rádi, že to vyšlo. Vlastně jsme si mohli oddychnout až půl minuty před koncem."

 

Když končil zápas, při němž nad hlavami domácího kotle visel děkovný banner adresovaný končícímu kouči Katzurinovi, pronikal ke hřišti nymburský prezident Jansta s ohromnou lahví šampusu. Tím pak na hřišti začal své hráče kropit.

Jakým šumivým vínem vůbec mistři své další zlato zapíjeli? Domácí, či zahraniční provenience?

 

"Přiznávám, že jsem si nevšiml, ale byla by chyba, kdybychom pili zahraniční provenienci. To naše je dobré a navíc se ho stejně většina vystříká," smál se kapitán šampionů, který se prý nezajímá ani o kvalitu doutníků.

"Jestli to je kubánský, nebo jiný, vůbec nevím. Já ten svůj ihned odevzdal, ani jsem se na něj nepodíval. Nechci celou noc zvracet," přidává jednu z rad mladým nezkušeným borcům. 

 

Mistrovské oslavy se zkoncentrují hlavně do noci po utkání. "Cizinci chtějí jet co nejdřív domů, což bude už v pondělí. Hned po zápase s námi chtělo vedení titul oslavit tady ve sportovním centru a až pak jsme mohli pokračovat sami."

Spousta hráčů týmu má už několikátý titul, ale co takový nováček Pavel Pumprla. Co kdyby si to chtěl užít déle? "Jen ať to oslaví, já půjdu taky!" zvýší hlas se smíchem Sokolovský.

"Asi těžko se sejdeme všichni ještě v neděli večer. Někteří silní ovšem ano," říká křídlo, podle nějž cesta týmu po zápase měla vést do music clubu v Poděbradech.

Po dlouhé a náročné sezoně plné extrémně silných zážitků zbyde tak na její zhodnocení, zapití a nostalgické vzpomínání jen jediná noc...

 

Petr Hamták
Foto: ČEZ Nymburk