Kapitán lvů o irelevanci Welschovy pozice, trojkách 15/0, psychologii šestek i o peprném setnutí Rusů

Jako novopečený kapitán povede svůj pluk už příští středu do třaskavé úvodní super bitvy mistrovství Evropy proti nadrženým domácím Slovincům. A z jeho výkonů v přípravě je znát, že do vrcholného podniku své reprezentační dráhy se chystá dát všechen svůj um i síly. Stejně jako jeho vrstevník Jiří Welsch. Jen oni dva si pamatují, jaké to bylo před 14 lety na prvním Eurobasketu v podání samostatného českého národního týmu. Jen oni dva a Petr Benda byli ze současné skvadry u druhé výpravy před šesti lety. A je velmi pravděpodobné, že slovinská mise bude v Kristových letech i jeho Eurobasketem posledním. Už proto udělá Luboš Bartoň vše proto, aby Česko na ME nejen poprvé za posledních 14 let konečně vyhrálo, ale aby také mělo šanci na postup ze skupiny, který by znamenal výsledek z říše snů.

"Můžeme být s Jirkou spokojení, že jsme v reprezentaci vydrželi takhle dlouho. Jistě to nevypadá, že bychom hráli přes 30 minut na zápas a že to budeme táhnout, od toho tam jsou i jiní, ale rozhodně budeme platnými členy kádru. Každý si pak musíme vybrat, v čem jsou naše přednosti, kterými bychom mohli týmu pomoct," říká rozvážně 33letý forward.

I když stejně jako v roce 1999 odjíždí Česko na Eurobasket v roli outsidera a sám Bartoň přiznává, že tým má ještě co zlepšovat, hýčká si momentálně nejlepší možnou sestavu za mnoho let a podle křídelníka už je na úrovni, kdy má dostatek šancí na ME uhrát solidní výsledky.

"Proto bych tam určitě nejel s tím, že pětkrát prohrajeme. Vyhovuje nám, že nejedeme udělat výsledek, ale především ukázat dobrou hru a uvidíme, jestli pak výsledek přijde."



Bartoň zároveň podotýká, jak zrádné je odjíždět na velký turnaj s pocitem dobré formy, jakou podle něj měl tým před cestou na ME 2007. "Ve Španělsku nás pak skolila nešťastná první porážka s Německem, už se to s námi vezlo a po skupině jsme jeli domů."

Forward tuší, že domácí Slovince a obhájce trofeje ze Španělska by Češi na nadcházejícím ME mohli zdolat jen při dokonalém výkonu a naopak při horším dnu soupeřů. U tria Chorvatsko, Polsko, Gruzie nicméně relativní šanci na úspěch vidí.  

Co když se však bude do cílové rovinky těchto bitev vbíhat za vyrovnaného stavu a rozhodovat se bude z čáry trestného hodu? Tedy z místa, s kterým si lvi v přípravě příliš netykali.

"Šestky byly naší Achillovou patou už loni v kvalifikaci," vrací se Bartoň k dorostenecké úspěšnosti 63 procent (159/100). Připomeňme si nyní bilanci hráčů: Hruban 9/8 (89 procent), Satoranský 20/17 (85), Bartoň 14/11 (78,6), Benda 14/10 (71,4), Balvín 17/11 (64,7), Jelínek 18/11 (61), Jakub Houška 16/9 (56,3), Welsch 26/14 (53,8), Švrdlík 6/3 (50), Kudláček 7/3 (43), Pumprla 10/3 (30), Čarnecký 2/0.

Letos místo Čarneckého s Jakubem Houškou budou v sestavě Pavel Houška s Janem Veselým, jehož šestkové patálie v nejlepší lize byly v uplynulé sezoně nejen na mediálním talíři velmi často.

"Kamenem úrazu je, že naši hráči, kteří chodí do koše a ty fauly sbírají, nejsou úplně nejlepšími šestkaři. Neříkám, že jsou špatní, když jim to jde, dokážou mít i bilanci 6/6. Když to ale nejde, tak to může být taky 8/2 nebo 4/0. Navíc v přípravě to není tak jednoduché jako během sezony, kdy člověk má natrénováno a je v rytmu. My taky pořád měníme koše a míče, což jsou všechno detaily s určitým vlivem. Ovšem ten největší je v psychologii. Sám dobře vím, že jsem taky občas začal házet trestné hody špatně a potom si musel říct, že moc přemýšlím o tom, že je nedám a musel jsem to uvažování úplně obrátit. Říct si, že je sice nedám všechny, ale budu myslet tak, že je dám," elaboruje na aktuálně citlivé téma zkušený křídelník.

Kromě nejistých šestek se český celek bude muset vyrovnávat i s tím, že nemá ve svém středu záplavu distančních střelců, stejně jako se mu nedostává typických výškových hráčů pro hru v podkošovém prostoru. Jaký styl tedy z dostupného rejstříku bude muset vytáhnout?

"Samozřejmě musíme hrát rychle dopředu, musíme si umět půjčit míč a musíme střílet. Jistě nebudeme mít 30 pokusů za tři jako Finové nebo někdo jiný, ale minimálně 15 trojek musíme vystřelit, ať bude procento jakékoli. My si na téhle úrovni nemůžeme dovolit přecházet střelecké pozice, a když to budeme mít z trojek 15/0 a prohrajeme o tři body, sice se budeme chytat za hlavu, ale tak to prostě bude muset být," je si jistý reprezentant.

"Začít hrou dovnitř a pak jít zvenku je dobrá věc, ale ne vždy to musí dopadnout trojkou. Půjde o to dát míč dovnitř, nechat soupeře zaplnit prostor a potom dosáhnout většího pohybu míče a hráčů na perimetru, odkud jsme schopní nejen vystřelit, ale taky najet a vytvořit finální zakončení. V tom se ovšem ještě musíme zlepšit."

Uvedené věty se vztahují i k Bartoňovu parťákovi Welschovi. Zlepšuje se po roční průpravě jako rozehrávač? 

"Jura byl vždy tvořivý hráč. Pozice 1, 2, 3, 4, 5, to jsou čísla, která si píšou na své papíry trenéři. Třeba ve Španělsku je ale hodně běžné, že všechny pick and rolly hrají třeba dvojky (shooting guardi). Fernandez, Navarro nebo Urtaxun jsou příklady křídel, která v posledních letech hrála ve svých týmech pick and rolly víc než rozehrávači. Tvořili hru víc, protože měli větší schopnost dát koš a soupeři je museli bránit jinak než například rozehrávače Sadu z Barcelony."  

"Tady tak nejde vůbec o to, jestli Jirka hraje jedničku nebo dvojku. On prostě hraje tak, aby tvořil hru, což dělal vždycky. A v tom nevidím oproti minulosti velkou změnu."

Luboše Bartoně se nešlo nezeptat ani na nezvyklou situaci z první půlky přípravy s Litvou, kdy byl na několik obran nasazen na obra Valančiunase, jehož minimálně dvakrát úspěšně zastavil.

"A taky mě to pěkně bolelo," směje se. "Já se mu postavil do cesty, jinak to ani nešlo. Byly to ale jen dva útoky. Pokud bych ho musel bránit třeba sedm minut, to už by bylo asi 14 útoků... Já navíc jsem trojka nebo čtyřka a on je pivot. Myslím, že jsme ho jakž takž pokryli. Oni si nás ale nejdřív trochu "vypinkali" a pak mu to dávali do dobré pozice, kdy už mohl jen zakončovat. Byla to týmová akce, ne že by si nás tam dělal jen on," vysvětluje Bartoň okolnosti zápasu z 23. srpna.

Ten byl pro Čechy před plnou halou ve Vilniusu jistě důležitý. Ještě větší náboj však zřejmě skrýval duel hraný na stejném místě sice před téměř prázdnou arénou, zato v geniálně symbolických dějinných kulisách - 21. srpna proti Rusku.

Mladší už tohle datum příliš neřeší, zato hráči jako Luboš Bartoň by jej rozhodně nepřešli.

"Určitě jsme na to mysleli a bylo to fajn. Tu výhru jsme si užili, a to nejen v téhle symbolické rovině. Myslím, že za mě to bylo poprvé, co jsme Rusy porazili. Konečně se to povedlo! To, že šlo o den 45. výročí invaze jejich vojsk k nám, o to to bylo samozřejmě peprnější," neskrývá 33etý sportovec se sdílenou přezdívkou Dědek.

Ta se v současném kádru užívá nejen pro něj, ale také pro kolegu Welsche. "Říkáme si tak i my dva navzájem," přiznává Bartoň a rozesměje se nad následující historkou.

"Bylo docela sranda, když "Saty" jednou v zápase zahlásil, že budeme hrát signál 44 na Dědka. A vyšlo to. Jediná chybka byla, že já tu trojku minul."