Kapitán žluté armády o svém nástupci, aspoň jednom vítězství, ukrývající se manželce a o tom, kde skončí

PŘEDSEMIFINÁLOVÉ INTERVIEW S HVĚZDOU NBL   Zápasy do konce kariéry už skoro dopočítá na prstech jedné ruky. Hlavně je však šťastný jako blecha, že vůbec jsou. Jak sám říká, po třech čtvrtinách ligy už nad jeho týmem lámali hůl i mnozí žlutomodří tifosi a víra v zopakování semifinále nebyla velká. Kdo však zbytečnému pesimismu nepropadal, byl on, kapitán týmu. V basketbalu už toho zažil tolik, že jeden nevydařený úsek sezony ho nemohl vykolejit. A tak tu nyní stojí, na úsvitu v úterý startující semifinálové série s Nymburkem, a dokonce vážně hovoří o tom, že jeho Opava bude cílit na minimálně jedno vítězství nad 11násobnými šampiony. A Ladislav Sokolovský slibuje, že pro něj udělá maximum.  

Kapitáne, vraťme se ještě o pár dnů nazpátek, do tavícího kotle opavské haly. Dá se z osobního pohledu popsat ta koncová euforie plná řevu z posledního zápasu čtvrtfinále, kdy jste se zmocnil závěrečného doskoku a postup už vám nemohlo nic vzít?
To není potřeba popisovat, stačí se jen podívat ze záznamu na ten konec. Z člověka v tu chvíli spadne veškerý stres z té série. Ví, že postoupí a uvolní se všechny ty super pocity. Proto i můj řev byl tak velký.

Probíhaly mezi těmi pocity i myšlenky na to, že jste po vážném zranění vůbec mohl být na hřišti a ještě navíc v důležité roli málem nejlepšího střelce týmu?
Člověk je vždycky rád, když k vítězství a postupu může přispět. I v těch předchozích zápasech jsem si našel nějaké světlé okamžiky, kdy jsem víc cítil platnost pro kolektiv. V tom zmiňovaném momentu ale byla hlavní euforie z postupu, který možná někteří nečekali. Celý náš tým v něj ale před čtvrtfinále věřil.

Jak se vám v Zápasech 3 i 4 povedlo tak dobře zvládnout koncovky?
Náš tým se dost podobá tomu loňskému a už v minulém play-off jsme odehráli ve třech sériích 11 vypjatých zápasů, kde se sbírají zkušenosti, co by se pak měly uplatnit v dalších sezonách. A zrovna ta poslední utkání s Pardubicemi to ukázala. Ono i v domácím Zápase 2 to bylo dlouho vyrovnané a až v poslední čtvrtině jsme utekli na 15 bodů. I jedna sezona v play-off tak může hráčům hodně pomoct.



Právě o vašich větších zkušenostech v play-off mluvil i trenér Czudek. Nicméně za soupeře ty  rozhodující minuty také nehrála žádná vyjukaná béčka, takže jediné vysvětlení to asi nebude.
Ve třetím a čtvrtém zápase už na hráče Pardubic byl i docela velký tlak, protože ten třetí duel doma museli vyhrát, a vždycky je to tak, že čím déle se hostujícímu týmu podaří udržet v utkání, nebo dokonce vést, tím se domácí celek dostává pod daleko větší tlak. Z toho mohou pramenit i chyby, které tam na konci soupeři dvakrát udělali. A ve čtvrtém zápase už věděli, že při porážce končí, což ten tlak ještě zvyšovalo. Kdo to nezažil, tak tohle nezná, ale prostě to tak je.

Co znamená pro Opavu druhé semifinále v řadě? Dodávám: pro Opavu neposílenou a většinu sezony hrající bez svého kapitána.
Často se říká, že obhájit nějaký úspěch je těžké. A nám v průběhu sezony na obhajobu loňských pozic moc lidí nevěřilo. Zvlášť deset zápasů do konce základní části, kdy se nám nedařilo. Já asi jako jediný, nebo jeden z mála, jsem paradoxně zůstával optimistický. Všem jsem říkal, že když teď několik zápasů hrajeme špatně, tým se dostává do pozoru, líp trénuje a víc se na vše soustředí. Věřil jsem, že se nám přesně na čtvrtfinále podaří načasovat a zlepšit formu tak, aby nás dovedla k postupu. Docela se to naplnilo. Velký díl práce v tom odvedl i (trenér) Péťa Czudek, který krásně přizpůsobil tréninky a hru. Na hráče nebyl žádný tlak, i když jsme prohrávali některé zápasy, co jsme neměli. Hodně opavských fanoušků už nás tam trochu odepisovalo, ale Péťa má s tímhle hodně zkušeností, a když jsem viděl, jak se to v posledních několika kolech základní části herně zlepšuje, věděl jsem, že máme ve čtvrtfinále velkou šanci. Ten postup je pro Opavu obrovský úspěch a hlavně jsme rádi, že jsme o to semifinále mohli znovu vůbec hrát a zase zažít tu skvělou atmosféru domácích zápasů, kdy hala je až na pár desítek nebo možná stovek míst vyprodaná. Myslím, že takovou atmosféru nikde v lize nejde zažít.  

Nedávno jste absolvoval poslední All-Star Game kariéry, teď je tu, nezpůsobíte-li šok první třídy, zřejmě i poslední regulérní série play-off. Lze říct, i vzhledem k soupeři, že vaše vavříny ověnčená kariéra má jakýsi symbolický závěr? Znovu dodávám, zůstaneme-li u pro vás skeptické varianty uvažování.
(směje se) Budu-li uvažovat skepticky, pro Opavu se nic nezmění, i když se se nám nepodaří v semifinále uspět. Pro nás to bude stejné jako loni - budeme chtít uspět v té sérii po Nymburku,... ať už to bude finále (smích), nebo pravděpodobnější série o bronz.    

A ta nostalgie tedy trochu vrtá? Nebo už je vám skoro jedno, kdo proti vám v semifinále stojí?
Samozřejmě budu hrát proti Nymburku rád, když jsem tam strávil devět skvělých sezon. Letos už to ale bude trochu jiné. Po loňsku máme víc zkušeností a chtěli bychom doma před skvělými fanoušky odehrát dvě utkání. Tam tedy půjde veškerá nostalgie stranou a já se budu snažit vymáčknout na maximum, aby se nám jeden zápas povedlo vyhrát.



To je tedy váš cíl - aspoň jedno vítězství?
Náš cíl jsou tři výhry, ale když přijde jedna, budeme spokojení. (usmívá se)

Jak vám v sérii s Pardubicemi pomáhal zápasový adrenalin přehlušit obavy z hry "na jedné noze"?
Už mě to zdaleka neomezuje tak jako v prvních zápasech po návratu. Koleno nebolí, ale samozřejmě se nepouštím do nějakých šílených nájezdů, kde bych se musel z té nohy strašně moc odrážet. Najet už ale dokážu a blížím se k maximu, kterého jsem vzhledem ke svému věku schopen. (smích)

Na základě zkušenosti s letošní sestavou Nymburka, jak by mohl být zajímavý zejména ten - minimálně jeden - domácí zápas?
Víte, jak to je. Před pár dny hrál Nymburk v Krasnodaru, kde se mu asi hodně chtělo hrát, a spoustu lidí překvapil tím výsledkem, kdy si v podstatě šel pro vítězství. Na druhou stranu - týden předtím prohrával ve čtvrtfinále ligy ještě po třech čtvrtinách v Jindřichově Hradci. Pak ale na tři čtyři minuty zapnul a skore otočil. Náš výsledek se tak bude odvíjet jednak od našeho výkonu, který musí být excelentní, a druhak od výkonu Nymburka, který by musel být trochu podprůměrný k tomu, abychom mohli vyhrát.

Co si nesmíte dovolit, co naopak bezpodmínečně musíte?
Potřebovali bychom hodně přidat na doskoku, který není naší silnou stránkou po celou sezonu. Jak se říká, že doskoky rozhodují, tak je až s podivem, že jako nejhůř doskakující tým jsme po základní části skončili pátí. A v útoku budeme muset být ještě agresivnější směrem do koše než proti Pardubicím. Po stránce ztrát bylo čtvrtfinále velice dobré, stejně tak jsme dokázali využívat fauly, což byla v sezoně naše další slabina. Ani celkové nasazení až na určité okamžiky nemělo chybu.



Dorazí se na ty - minimálně dva - zápasy v Nymburce, jež budou vaše derniérové na kdysi domácí palubovce, podívat všichni blízcí a známí z okolí?
Tak to nevím. Myslím ale, že přijde hodně lidí, co znám. Je zajímavé, že loni jsem slyšel docela dost ohlasů fanoušků, kterým se hra Opavy líbila. I proto, že hrajeme bez cizinců, docela kolektivně a ve většině případů je to i k dívání. Věřím tedy, že přijde dost lidí, a jestli to bude na mě, už nebude podstatné. A pokud jde o to loučení, víte dobře, že už mám v Nymburce dům a jednou tam budu bydlet, takže mě všichni ještě budou potkávat. (směje se)

V jakém okrsku se vlastně od léta budete nacházet? V opavském, nebo v nymburském?
To ještě definitivně není vyřešeno. Vzhledem k rodině je to smřěování spíš k Nymburku, ale ještě se může něco stát, třeba to, že bych zůstal na nějaké trenérské pozici v Opavě.

Zmizí v létě z opavské sestavy ještě někdo další?
Kdyby tahle otázka padla ve stejnou dobu loni, tak bych to nevěděl. Letos ale můžu říct, že tým zůstane stejný a jen místo mě přijde jeden hráč. Ale neřeknu, který. (smích)
 
A společenská rubrika na závěr: v poločase televizního čtvrtfinále číslo 4 byla veřejnosti v rozhovoru představena i vaše žena Petra. Byli jste spolu předem domluveni, co všechno na vás poví?
Domluveni jsme nebyli, protože žena tam mluvit nechtěla. Bála se, i když nevím čeho, protože nemluví vůbec špatně. Na ten zápas šla s tím, že se někde schová, ale bohužel ji našli, takže rozhovor proběhl.

Souhlasil jste s tím, jak jste byl ohodnocen?
Viděl jsem to až ze záznamu ráno, kdy po mně při sledování skákaly děti. To, co jsem stihl zachytit, bych odsouhlasil, až na větu, že jako profesionální hráč sportuju jen dvě hodiny denně. A s tím tedy rozhodně nesouhlasím. (usmívá se)