Kamil Švrdlík o sešívaných mužích po Děčínu, Orlech v hlavě Válečníků a o tom, jak nemusel skončit na Hané

INTERVIEW S HVĚZDOU NBL   Mohl už mít po sezoně, ale mohlo se stát i leccos jiného. To pokud by skončil při návratu z Turecka v Brně nebo v Pardubicích, kde o něj také stáli. Kamil Švrdlík však zvolil prověřenou cestu pětinásobných vicemistrů z posledních pěti let, která mu od příchodu ze zámořských studií pokaždé snesla stříbrné "vejce". Celkem už třikrát. Nyní však atletický power forward nebude hovořit jen o peripetiích svého comebacku do orlího hnízda, ale především o zákulisí nadcházející super série s děčínskými Válečníky, od které rozhodně očekává jedno - bude zatraceně tvrdá. Pojďme tedy na to!

Kamile, i vy jste už byl u pětizápasové semifinálové série s Děčínem v roce 2012, na konci své první sezony v NBL. Stále ji máte v živé paměti?
Pamatuju si ji dobře a živě. Vyhráli jsme až v pátém zápase doma. Samozřejmě to byly úplně jiné týmy. Uspěli jsme díky tomu, že jsme drželi domácí prostředí. S Děčínem to tak bylo celou tu sezonu - včetně poháru v Děčíně deset zápasů a pokaždé vyhrál domácí tým.

Tak to letos rozhodně neplatilo. Nejdřív Děčín zaskočil doma vás, vedle Opavy jako jediný v celé sezoně. A vy jste v závěru opláceli stejnou mincí. Jak to bude s domácí výhodou v semifinále, kdy začínáte venku?
Jistě výhodnější by bylo začínat doma. My jsme ale od toho roku 2012, co to vypadalo, že tam vyhrát nejde, už v Děčíně několikrát zvítězili. Na druhé straně oni u nás asi dvakrát vyhráli taky. Pro Děčín domácí prostředí výhodou je, cítí se tam dobře. Z našeho pohledu to ale nestojí tak, že by tam vyhrát nešlo, takže to bude vyrovnané.

V roce 2012 měl Děčín oproti letošku i zkušenější a nabitější tým s Houšky, Landou, Aličem, Sandersem, Striou, Burkem či Pomikálkem...
Tehdy byli, myslím, na vrcholu. V létě pak odešli Pavel Houška s Tomášem Pomikálkem. Od té doby v semifinále nebyli a zase museli nabírat sílu. Asi tenkrát byli zkušenější, ale letošní sezonou už si prošli s aktuálními hráči a nebudou úplně vyjukaní z toho, že už jde o semifinále.

Psychologická výhoda se ovšem zdá být na vaší straně. Ve finále poháru jste vyhráli drtivě a vzápětí jste svou formu potvrdili i v závěru základní části ligy na děčínské palubovce. Mohou to mít Válečníci v hlavě?
To určitě ano (usměje se). My u nich chtěli vyhrát ještě kvůli šanci na druhé místo. Šlo i o to dát jim vědět, že u nich dokážeme vyhrát. My si ale nesmíme myslet, že se porazí sami a musíme hrát stejně jako ty poslední zápasy.



Byla v tomto směru určitým varováním čtvrtfinálová série s Ústím?
Tam jsme začali dobře v prvním zápase, ale pak jsme jim v něm dali jakoby čichnout a oni se cítili líp. A ve druhém utkání jsme neodvedli výkon hodný play-off. Nelíbilo se mi to a doufám, že to tak cítili i ostatní. Naopak poslední zápas byl už mnohem lepší. O hodně víc jsme se soustředili a bránili.  

Váš návrat z Turecka během sezony docela výrazně změnil poměr sil v lize, neboť pro Orly jste znamenal významnou posilu. Vy jste ale prý v Prostějově skončit vůbec nemusel. Nezajímal se o vás třeba i Děčín?
Ne, nezajímal. Vím, že to někde napsali, ale opravdu ne.

Pro vás bylo předem jasné, že skončíte v Prostějově, nebo ty jiné varianty byly vážně ve hře? A jakou roli hrálo odstupné pro Ariete od případného nového ligového chlebodárce?
Odstupné roli hrálo. Já začal nejdřív jednat s Prostějovem, který napoprvé tak nějak nevěděl, jestli si to bude moct dovolit. Pak jsem začal mluvit i s dalšími kluby, ale nakonec se Prostějov přihlásil, že by zájem měl. Pak už to bylo i pro mě nejjednodušší řešení. Znám to tam a nemusel jsem si zvykat na nové prostředí. Vyšlo to pěkně - hned po dvou týdnech jsem vyhrál pohár. (smích) Takže jsem spokojenej.

Kdo o vás tedy měl zájem kromě Orlů?
Byly to Pardubice a Brno.

Bude série s Děčínem hodně tvrdá, s lokty proklatě vysoko?
Tvrdé to je v zápasěch s Děčínem vždycky, teď jde navíc o semifinále. Obzvlášť u nich to tak bývá. Co si pamatuju, tak v posledních zápasech jsme se vraceli někdo sešitej. (směje se) Teď naposledy to byl Radek Nečas, loni zase Ondra Kohout i Dušan Pandula. Snad to teď nebude až takové, ale tvrdě se hrát rozhodně bude.

Bude série náročná i z hlediska ohlídání si technických chyb a podobných výstřelků?
Po tom, co se teď stalo s ústeckým Láďou Peckou (diskvalifikace ve třetím duelu čtvrtfinále), si to všichni pohlídají, aby se vyhnuli trestu za hádky s rozhodčími.

Už vzhledem k tomu, že Děčín ztratil semifinále s Prostějovem dvakrát v pátém zápase, asi jde předpokládat, že intenzita hry a nasazení bude ještě větší než bylo ve vašem čtvrtfinále.
To rozhodně. Všichni si uvědomují, že už jde o play-off. To už ale bylo i čtvrtfinále, i když to mohlo na někoho působit tak, že ta série byla pro nás jako favority jen na rozehrání. Teď už se nikdo nemůže šetřit dvojnásob, hrajeme proti druhému týmu základní části.

Leží větší tlak na Děčínu, který se pokouší o své první finále, než na vás jako pětinásobných finalistech z posledních pěti let?
My ale zase máme úplně nový tým. Jsme tu jen čtyři, co pamatují loňské finále (vedle Švrdlíka ještě Nečas, Marko a Slezák). A máme dalších osm kluků, co ho ještě nehráli. Ten tlak nebo hlad by tak měl být stejný. My si to finále určitě chceme zahrát znovu, a dvojnásob pak ti, co ho ještě nezažili.

Důležité budou jako vždy souboje rozehrávačů. Váš záložní playmaker Kouřil ve čtvrtfinále hrál víc jen v Utkání 1 a do jednoho duelu nezasáhl vůbec, navíc skončil bez bodu. Bude i v semifinále ležet větší tíha na kolezích Markovi a Slezákovi?
Asi ano. Radek věděl, že to ve čtvrtfinále nebylo optimální. Sestava se tak stáhla a víc hrál na rozehře Pavel Slezák. Těžko ale říct, jak se semifinálové zápasy budou vyvíjet. Radek, myslím, šanci určitě dostane, čeká se dlouhá série a bude třeba rozložit síly. Otázkou bude, jak se své šance zhostí. Třeba mu to vyjde jako s Děčínem ve finále poháru a nám pomůže, když na rozehře budeme točit víc lidí.

Zranění stehenního svalu křídla Talleyho už je plně v pořádku?
Ano. S Ústím už se do zápasů zapojil a pomohl nám, jen nevím, jestli už je na tom fyzicky tak, aby odehrál stejný počet minut jako před zraněním. Budeme Dylana potřebovat jak kvůli střeleckému příspěvku, tak i kvůli rotacích na křídlech, hlavně pokud by Pavel hrál víc na té rozehrávce.

Největší řež se očekává pod košem, co rozhodne tady?
Už s Ústím jsme si ověřili, když jsme v prvních dvou utkáních vystřelili přes 30 trojek (první Orli vyhráli, druhé prohráli), že nejde spoléhat jen na střelbu z dálky. Už loni jsme se v play-off trápili a nakonec rozhodlo až to, že jsme byli schopní uspět zpod koše. Play-off zápasy se až na výjimky trojkami rozhodnout nedají, proto bude hlavní uhájit vlastní podkošové území a získat co nejvíc balonů pod obroučkou soupeře.

Co podle vás rozhodovalo ty dva letošní zápasy s Děčínem, u kterých jste byl?
Měli jsme pokaždé dobrý nástup a pak i úsek, který jsme udrželi bez obdržených bodů. Odehráli jsme to s koncentrací po celých 40 minut, což bude důležité především v zápasech v Děčíně, kde do toho domácí šlapou celou dobu, navíc s fanoušky v zádech.