K první výhře DSK chyběly jen dvě šestky!

Jako horolezec drápající se na vrchol, který na posledním metru uklouzne a spadne. Tak si musely v neděli  připadat hráčky DSK Basketball po domácí prohře 56:59 s Pliskou Studánka Pardubice.

Duel dvou celků ze dna tabulky Excelsior Ženské basketbalové ligy nakonec Pražankám premiérovou výhru v nejvyšší soutěži nepřinesl. Přestože poslední desetiminutovku vyhrály 20:11.

"První tři čtvrtiny byly dost zoufalé. V té poslední jsme věděly, že musíme zabrat, a zabraly. Tam jsme bojovaly. Hrály jsme tvrdě, na hranici faulu," vysvětluje pivotka poraženého celku Irena Špirková, jak vznikl rozpor mezi 36 body za třicet minut a 20 body za posledních deset.

Devětadvacetiletá hráčka, která má doma světovou juniorskou zlatou, předvedla ojedinělých 19 doskoků a šest bloků, Jenže k nim připojila jenom čtyři body (střelba 2/11). A taky minula dva trestné hody. Oba sedm vteřin před koncem. Dát dva, DSK by možná vyhrál už v základní době. Dát jeden, mohl to zkusit v prodloužení.

Utkání se vám osobně po obranné stránce povedlo, ale útočná produkce tak slavná nebyla. Proč se nedařilo víc i střelecky?
Já myslím, že se to táhne od listopadového zranění. Měla jsem dlouhou pauzu. Na tréninku sice střílím dost, ve hře je to ale něco jiného. Pokusů bylo dost, ale neproměnila jsem. Byl to můj třetí zápas po návratu a ani v předchozích jsem se střelecky neprosadila. Snažím se tedy aspoň v obraně.

V koncovce jste to ještě mohly otočit, ale...
Ale já neproměnila dvě šestky. Tuším, co se stalo. Byla jsem hodně vyčerpaná, má fyzička je po pauze hrozně špatná. Vydala jsem ze sebe všechno a byla hrozně unavená. Že dám, jsem si věřila, jenomže to nešlo. Ale pan trenér Kurucz to přikládá tomu, že málo střílíme. Hned nás na tréninku zaměstnal šestkama po fyzické zátěži.

Po vašich neúspěšných trestných hodech jste prohrávaly o bod. Mohl přijít faul, ale nepřišel.
Já osobně jsem to zkoušela. Běžela jsem k protihráčce, pleskla ji přes ruku. Ale rozhodčí to nepískl. Snaha byla.

Vy jste hrála proti Pardubicím teprve podruhé, ale máte s nimi zajímavou historii. Zmiňované zranění přišlo právě v utkání se Studánkou. Co se vám stalo?
Já jsem se na to teď v rámci přípravy dívala na videu. A vypadá to, že se nestalo vůbec nic. Šly jsme do doskoku a hráčka, která mě měla vzít na záda, škobrtla. A jak škobrtla, spadla mi do holeně a mně se koleno promáčklo a natrhl se mi vnitřní vaz.

Jak jste na tom zdravotně nyní? Už jste hovořila o horší kondici.
Je tam ještě poškozený meniskus. Po sezoně asi půjdu na artroskopii. Kousek se odštípl. Pobolívá mě to, ale dá se to vydržet.

Váš klub coby nováček v nejvyšší soutěži ještě nevyhrál. Sledujete alespoň nějaké posuny ve výkonnosti?
Posuny jsou, ale pak vždycky přijde nová hráčka. Během sezony přišly tři hráčky a vždycky s určitým odstupem. Takže my vlastně počtvrté začínáme odznova. Každá hráčka trošku změní styl hry. Já to hodnotím jako neustálý začínání. Trenér ale říkal, že už jsme kompletní, že už nic víc měnit nebude. Tak doufám, že se to bude jenom zlepšovat.

Na nové hráčky, americké pivotky Arniku Brown a Julii Demirer a německou reprezentační rozehrávačku Leu Mersch se samozřejmě musím zeptat. Jak zapadly a jakou kvalitu do týmu přinesly?
Kvalitní jsou. Náš tým je slabý, takže je vidět, že jsou lepší než dosavadní hráčky. Chci vyzdvihnout hlavně rozehrávačku, taková nám chyběla. Přestože s námi není dlouho, vzala to do svých rukou a snaží se organizovat hru, myslím, že se to bude jen zlepšovat. Arnika má skvělé doskoky, má výborný odraz. Julie je zkušenější, zpod koše většinou promění.

Ale i přes posily se už asi chystáte na baráž.
To určitě ano. My jsme s tím šly už do začátku sezony. Doufaly jsme, že to třeba bude jinak, ale tušily jsme, že to bude boj. Ale kdybych měla citovat pana trenéra, chce v nadstavbové části vyhrát co nejvíc zápasů. Mluvil o čísle šest. Já osobně mluvím o číslech dva až tři.


Bohdan Zakoš