Křivánkovi: nominující talisman Bobrovského se zákazem TCH a Horákovou vyškolovaná Klárka

V osmnácti letech je nejmladším mužem na lavičkách Ženské basketbalové ligy, co víc - okupuje je už několikátým rokem. Revoluční omlazení mezi trenéry však zatím nenastalo. Jan Křivánek má sloužit především coby živý talisman svému dědečkovi Janu Bobrovskému, kouči IMOS Brno.

"Děda doufá, že třeba přinesu štěstí. Vždycky mi říká, že hlavně nesmím dostat technickou. Technickou jsem sice nedostal, ale štěstí jsem jim zatím moc nepřinesl. Snad se to změní," hodnotí Křivánek své druhotné angažmá.

Asistovává totiž pouze u duelů hraných na pražské Folimance. A v nich se Žabinám v poslední době nedařilo, ať nastoupily proti ZVVZ USK Praha, anebo VŠ Praha. Naposledy přihlížel nadějný rozehrávač porážce s USK v poměru 68:78.

Jak se tradice zrodila? "Jednou mi děda vynadal, že jsem se za ním ani nestavil, a řekl, ať chodím na lavičku. Od té doby chodím pravidelně," vysvětluje mladík, vyrůstající trochu paradoxně právě v pražském USK.

Kořeny spolupráce na trase dědeček - vnuk jsou ale hlubší. "Dřív, když Žabiny vládly lize, nechal mě děda občas obsazovat základní pětku," svěřuje se se svým dosud utajeným podílem na slavném období brněnského klubu.

Ani minuty na lavičce ale nejsou k zahození. Jednou mohou být brány coby začátek druhé basketbalové kariéry Jana Křivánka, navazujícího na trenérské úspěchy dědovy, ale také otcovy a matčiny. "Zatím chci basketbal hlavně hrát," poznamenává Honza naprosto pochopitelně. "Ale nebylo by špatné věnovat se mu celoživotně," dodává.

A už nyní nasává zkušenosti. "Zjistil jsem, na čem si děda hodně zakládá a čeho si všímá," chlubí se. Nám ostatním však do rodinného dědictví nahlédnout nenechá.




Bratra odděloval sloupek

V tomto ročníku už účast Jana Křivánka na hostující lavičce haly na Folimance pravidelného diváka neudiví, přesto si on sám odbyl jednu premiéru. Poprvé seděl na společné lavičce s mladší, čerstvě šestnáctiletou sestrou Klárou. Alespoň pro zápasy v rámci ŽBL to platí. Ač si to ona sama nevybavuje, už se spolu při zápasech potkali. "Bývalo to dřív, když byla mladší a trénovali ji rodiče. To jsem občas seděl na lavičce," vzpomíná Honza.

Druhou nejmladší hráčku v české nevyšší soutěži bratrova přítomnost nikterak nestresovala. "Vůbec jsem ho nevnímala, my byly oddělené sloupkem, ani jsem ho moc neviděla," popisuje Klára. Klidná mohla být asi i proto, že její naděje naskočit byly tentokrát malé a zůstaly nenaplněné. "Byla jsem ráda, že jsem vůbec mohla jet. To bylo úplně super. Skvělý zkušenosti," stačilo Kláře ke štěstí málo.

Stýskat si na nedostatek šancí ostatně nemusí, během úvodních čtyř kol pokaždé nastoupila. Plisce Studánka Pardubice dokonce nasázela osm bodů, doskočila pět míčů a blýskla se i dvěma bloky.

Radost má ale hlavně z toho, jak zapadla do prvního týmu IMOS Brno. "Nečekala jsem, že nás holky tak vezmou," hovoří nejen o sobě, ale i vrstevnicích Sarah Beránkové, Anetě Mainclové či Kamile Hoškové. "Samozřejmě jsme se bály, byly jsme nervózní. Ale pak jsme už v prvním přípravném zápase nastoupily a měly i balony," může se pochlubit.

A nadšeně popisuje, jakým skvělým zážitkem jsou pro ni tréninky. "Získávám lepší smysl pro to, kam se posunout. Je úplně úžasné, že trénujeme s Hanou Horákovou, která nám předává různé zkušenosti. Vždycky poradí, co udělat líp," lebedí si mladičká křídelnice.


O ukradeném debutu

Klára Křivánková znovu předběhla staršího bratra. Stejně jako do mládežnické reprezentace to dotáhla dřív i do nejvyšší české soutěže. Ale Honza už má debut v "Mattonce" za sebou, i když na něj může vzpomínat pouze on. Do zápisu se totiž nedostal.

"Už jsem si zahrál proti Kolínu, dvě vteřiny. Jenže oni mi je nenapsali. Přišlo to po timu, asi si mě nikdo nevšiml," poznamená hořce, okradený vlastním stolkem.

Teď mu nezbývá než věřit v další nástup. "V přípravě jsem dostával kolem deseti minut, pak jsem ale s áčkem přestal trénovat. Měli jsme repre srazy s devatenáctkou a já se připravoval na zápasy s dorostem. Ale doufám, že bych mohl dostat v průběhu sezony nějaké šance," přál by si.

Avšak stejně jako v Klářině případě je i pro Jana hlavním úkolem v dospělé kategorii co nejlépe a nejvíce odtrénovat. Do zápasů budou chodit v juniorce.

Také on si už v prvním týmu USK Praha našel své učitele. "Trochu jsem se bál, jaký bude Boris Meno, ten nám ale občas přijde poradit a je hodně přátelský. To jsem nečekal. Na rozehrávce pak pomůže Michal Šotnar," vyjmenovává Křivánek.


Bohdan Zakoš