Joe Whelton: jediný trenér "veledějin" Manchesteru U.

Věřte, nebo ne, ale bývaly doby, kdy Manchester United vládl Anglii i v basketbalu. Na tuto krátkou, ale slavnou periodu dohlížel z můstku kormidelníka americký kouč Joe Whelton. Psal se rok 1983, když se tento bývalý výborný univerzitní hráč rozhodl zvednout kotvy a zažít nějaké to podkošové dobrodružství v Evropě.  Přijal nabídku z Anglie, kde zamýšlel původně zůstat jen rok. Stalo se však něco, co ho nakonec přimělo rozhodnutí změnit.

"Byl to zvláštní příběh. A asi můj osud," řekl pro web FIBA Europe aktuálně kouč švýcarského Lugana, účastníka Eurochallenge Cupu. "Začal jsem tehdy u týmu Vikingů z Warringtonu a naším jediným cílem bylo se zachránit v první lize."

Realita však předčila očekávání.  "Sezona se nám povedla skvěle a prohráli jsme až ve finále se Solent Stars Southampton," vzpomíná rodák z Hartfordu, jehož úspěch vzbudil zájem na mnoha místech, včetně kanceláří bossů fotbalového impéria Manchesteru United.

"Pamatuju si, že jak se naše výkony v sezoně zlepšovaly, začal na naše zápasy chodit i předseda Manchesteru Martin Edwards. O basket se čím dál víc zajímal, protože se mu líbil model Barcelony a Realu, které fungovaly jako všesportovní kluby. Nakonec to skončilo tak, že koupili naše práva k soutěži a z nás se stal Manchester United. Ty čtyři roky byly pro mě skvělá doba."



Manchester bral basketbal, stejně jako fotbal, velmi vážně a pod vedením Wheltona United získali i titul. "Vedení klubu nám zajistilo účast v evropských pohárech, zápasy s velkými týmy před sezonou i po ní. Hráli jsme proti Barceloně, Realu, Milánu, Ciboně. Chtěli svému basketbalovému týmu udělat velkou reklamu."

V Manchesteru však nakonec zřejmě zjistili, že fotbal je fotbal a Anglie je Anglie, a své podkošové aktivity přerušili. Tým, který pak ještě pod různými názvy existoval do začátku nového milénia, prodali skupině místních podnikatelů, kteří změnili název celku na Eagles.  

Dnes to velký údiv nevzbuzuje, ale v polovině 80. let podle Wheltona basketbal začínal mít na ostrovech zvuk.

"Klub Solent Stars měl tehdy velmi solidní finanční zázemí a skvělý tým. Například v Římě zvítězili i v evropském poháru. Další fotbalový klub, Portsmouth, byl basketbalem tak očarovaný, že taky založil výborný tým. Vedle nás tehdy fungoval třeba i Crystal Palace a domácí soutěž měla slušnou kvalitu. Hledali jsme hráče s britskými pasy v americké univerzitní divizi I a úspěšně je lákali k angažmá v Anglii."

Možná je na místě doplnit, že současná ostrovní liga BBL má 12 týmů, které se spolu v dlouhodobé části utkávají třikrát každý s každým, tedy na 33 kol. Pak následují čtvrtfinále a semifinále na fotbalový způsob doma-venku a finále na jeden zápas.



54letý kouč už s basketbalem zažil hodně a samozřejmě si dobře uvědomoval i dopady všemožných změn a úprav v pravidlech za poslední čtvrtstoletí.

Ze všech jmenuje jako to hlavní snížení limitu na útok na 24 vteřin. "Už si to nepamatuju přesně, ale bývalo to nějakých 45 vteřin, pak 35, 30, ale 24 už byl velký zásah. Každý v Evropě se začal ohlížet po atletičtějších, rychlejších hráčích. Hra se strašně zrychlila."

A pak musí Whelton zmínit ještě jednu novotu - zavedení tříbodového oblouku. "Přišlo to v době, kdy jsem byl ve Warringtonu. Podle mě to dramaticky změnilo celou hru."

Dodnes nemůže zapomenout na první slavné trojkaře. "V Itálii jsem viděl Oscara Schmidta, ten tam sázel trojky jako dvojtakty! V poháru jsme hráli proti jeho Casertě, on dal 52 bodů a měl nějakých 15 trojek. S Manchesterem jsme je ale porazili doma i venku. Vůbec jsme dosáhli pěknou řádku velkých vítězství. "


Petr Hamták