02.02.2012 - Redakce
počet přečtení: 3476
vytvořeno 02.02.2012, upraveno 02.02.2012
Šoural se po hřišti, přesněji řečeno šmajdal. Špičky bot stočené dovnitř, při pomalé chůzi jakoby na jednu nohu napadal. Dlouhé havraní vlasy, volně vlající všude kolem. Tahle mánička s vizáží rockera jakoby právě vystoupila ze 60. let minulého století. Jmenovat se Jim, mohli byste myslet, že legenda The Doors ještě žije. Vážně tenhle 27letý forward byl v roce 2006 trojkou draftu NBA a univerzitní superstar? A v zápase s Pardubicemi přes něj má jít většina útoků Besiktase? Ne, to nikdy.
Šoural se po hřišti, přesněji řečeno šmajdal. Špičky bot stočené dovnitř, při pomalé chůzi jakoby na jednu nohu napadal. Dlouhé havraní vlasy, volně vlající všude kolem. Tahle mánička s vizáží rockera jakoby právě vystoupila ze 60. let minulého století. Jmenovat se Jim, mohli byste myslet, že legenda The Doors (na horním snímku) ještě žije. Vážně tenhle 27letý forward byl v roce 2006 trojkou draftu NBA a univerzitní superstar? A v zápase s Pardubicemi přes něj má jít většina útoků Besiktase? Ne, to nikdy.
Jenže přesně to se stalo. A i když proti němu stál vůbec ne špatný atlet a obránce Corey Muirhead, na soupeři doslova nalepený, Adam Morrison předváděl neskutečné věci.
Nejdřív si proběhl přes šíři hřiště, kdy si ještě za běhu prudkými pohyby hlavou odhazoval z očí vlající vlasy, ořízl se kolem clony pivota, a už přijímal míč. Pak buď hned střílel, nebo šel kolem Muirheada blíž ke koši, a pak i v tísni proměňoval. Provlékl se, odskočil - cokoliv na něj Muirhead zkusil, všechno bylo málo.
Morrison stihl 13 bodů jen za první čtvrtinu.
V druhé půlce už přece jen něco minul, ale dvě nebo tři akce za sebou stejně stály za to. U zadní lajny se proti obránci složitě uvolňoval, prováděl otočky, ale pak z neskutečných odskoků trefoval. Fenomenální představení.
Nebyl nejrychlejší, ale co potřeboval, to si zařídil. A v obraně Muirheada, který mu chtěl oplácet stejnou mincí, solidně vykrýval.
Když mu ještě v první půlce nevyšlo uvolnění pro míč, vrátil se pod koš a Besiktas zahrál akci znovu, kdy už balon přistál v jeho rukou podle představ striktního kouče Atamana, který řídil akce týmu z lavičky.
Však to také musel být on, kdo po zápase jediný mohl povolit krátký rozhovor s křidelníkem, který ve 13 letech onemocněl cukrovkou, ale přesto se dokázal vypracovat v univerzitní hvězdu, údajně proslulou velkými emotivními výlevy.
"Ne, netrénuju to nijak navíc," prohlásil po utkání úsečně a tiše hovořící Adam, když dostal od Basketmagu otázku, jak moc se věnuje střelbě z odskoku při tréninku. "Je to jako každá normální střela."
To, že přes něj šla skoro veškerá ofenziva v první půlce, nijak neřešil. "Rozjel jsem se, tak se přese mě hrálo. V druhé půlce jsme šli zase dolů. A obavy z obrany Muirheada? Ne, to nebyl problém," řekl americký střelec, který před lednovým příchodem do Besiktase strávil start této sezony v CZ Bělehrad.
"Do Besiktase jsem přišel, protože to je dobrý klub, dobrá je i turecká liga a hlavně jsem chtěl hrát," říká Adam.
V draftu 2006 se stal prvním úlovkem šéfa basketbalových operací Charlotte Bobcats Michaela Jordana, který se už proslavil některými tahy, co mu nezajistily kredit dvakrát schopného manažera.
Ani Adam se pro něj - vyjma první sezony - peckou nestal. Druhou sezonu ztratil kvůli zranění a ve třetí byl vyměněn do Lakers. Tam sice nastupoval sporadicky a v play-off se jen mihnul, ale dva tituly šampiona NBA už mu nikdo nevezme.
"Prsteny mám uložené doma v sejfu," říká křídlo, pro které po angažmá v LA mise NBA skončila. Na otázku, proč se v NBA nedokázal prosadit víc, pak odpovídá stručně:
"Musíš se zeptat Lakers, man."
Petr Hamták
Copyright © 2015 - 2025 Basketmag. Created by: LERIS.cz